Režie:
Werner HerzogScénář:
Werner HerzogKamera:
Jörg Schmidt-ReitweinHudba:
Popol VuhHrají:
Klaus Kinski, Isabelle Adjani, Bruno Ganz, Roland Topor, Walter Ladengast, Jacques Dufilho, Attila Árpa, Clemens Scheitz, Werner Herzog, Jan Groth (více)Obsahy(1)
Úředník jedné realitní kanceláře Jonathan Harker (Bruno Ganz) dostává za úkol zprostředkovat prodej nemovitosti. Kupcem má být nějaký hrabě Dracula (Klaus Kinski), který žije na svém sídle v Karpatských horách. Mladý muž se proto se smlouvou v kapse vydává na dalekou cestu za uzavřením obchodu. Po příchodu na zámek ho zarazí podivné chování hraběte. Již první noc zjišťuje, co se za tímto neobvyklým chováním skrývá... (caligari)
(více)Videa (1)
Recenze (230)
Írsky spisovateľ Abraham Bram Stoker vydal v roku 1897 svoj najslávnejší román. Zrodil sa gróf Dracula. Príbeh o krvilačnom šľachticovi z Transylvánie sa stal legendou. Táto kniha je vďačným námetom pre filmárov. Od počiatkov kreatívnej kinematografie až po súčastnosť sa natočilo nespočet filmových adaptácií tejto literárnej predlohy. Nemecko-francúzska verzia z roku 1979 je hodne zaujímavá. Je spracovaná v podmanivom gotickom štýle. Obsadiť Klausa Kinskiho do úlohy Draculu bola skvelá voľba. **** ()
Mimořádně skvělé výkony ústřední herecké trojice. Hodně překvapivě oba pány (Kinsky, Ganz) zašlapává do země Isabella Adjani jako emancipovaná Lucy (čímž Herzog dokonale převrací legendu). Film má několik úchvatných scén, ale jako celek působí dost ošoupaně a ospale. Je to škoda. Kdyby měl Herzog ještě větší odvahu a nesnažil se příběh převyprávět většinu času strojově (výjimka jen ta Lucy), tak ...----- novější dodatek: Werner Herzog se i zde vyžívá v meditativním a ospalém stylu vyprávění. Jeho Nosferatu jede víceméně podle klasické linie a největším kladem jsou skvělí herci (Klaus Kinski !) a nepříjemná špinavost (úvod z kostnice). Já ten film nemám rád ... , to pro jeho mrazivost, ne že by byl špatný ...- je prostě takový "zlý." ()
Herzogova pohádka zahalená v oparu snu je kouzelná ve dvou věcech. Jednak střídáním nálad, které nejdou nikdy úplně na dřeň, ale zajistí magičnost celku ať už prostřednictvím hudby a nebo nasnímáním, které umí prodat vybrané lokace, chvilky pocty klasice Murnaua i úplné obyčejnosti (čarokrásná Adjani za okenní tabulí, odraz přijíždějícího kočáru na vodní hladině). A pak tím, jak se kromě úvodních minut s mexickými mumiemi vyhne hrůze, ale děsům se přitom nevyhýbá.. Nemohl jsem si pomoct, ale Kinskiho hrabě s latexovýma ušima mi nejen vizuálně připomínal Alana Harpera z Dva a půl chlapa. Ta osamělost, to držení těla vzbuzující soucit. Ve společnosti oblíbený jako mor a když už jednou dojde láska naplnění, stane se něco horšího nežli kuropění.. ()
Narozdíl od přepskle dlouhé a poněkud utahané Coppolovy verze je takhle mnohem líp stravitelná a tudíž zábavnější. Předně je tu úžasně temná atmosféra (a v tomhle případě se tenhle klišoidní pojem vyplňuje skutečně na 100%) opuštěných hor. Potom herci, co přesně zapadají do svých rolí (Lucy a Jonathan palec nahoru) a skvěle se hodící hudba. Některý scény jsou až dechberoucí, například Drákulovo potulování po městě, jeho klidná a pomalá chůze temnou chodbou nebo jeho návštěva u Lucy, která je dokonalá od první do poslední sekundy (snad nikdy nebylo v upírovském univerzu takhle dobře využito zrcadlo!). A naposledy jsem si nechala samozřejmě to úplně nejlepší. Nikdo by asi nepochyboval, že Klaus Kinski má předpoklady pro podobnou postavu. Ale tohle si stejně nelze představit. Jeho Drákula je nepopsatelný. Už jen způsob, jakým se nadechuje, a ten pohled, ta gesta, ty oči... Dokonalost. Snad jen jedna poznámka... I když se to odehrává v době dávno minulé, to fakt Jonathanovi nepřišly minimálně Drákulovy zuby jako hodně velká divnost? ()
Jakkoliv se hlavně z první části filmu zdá, že jde jen o pouhý barevný remake slavné Murnauovi verze, opak je pravdou. Už první, chorály podkreslené, záběry mexických mumií jsou velmi znepokojující, a to pravý duch gotických románů teprve přijde. Hlavními plusovými body jsou klasicky výborná atmosféra, podmíněná hypnotickou hudbou a silně estetizujícími táhlými obrazy. Je obsažena ve většině scén – ať už jsou to zlověstné záběry přírody, Jonathanovo vyzvednutí pohřebním vozem místo kočárem, hejna krys nebo velmi působivá dekadence předapokalyptického veselí obyvatel Wismarcu. Na kom ale celý film stojí je Kalus Kinski s jeho smutnýma očima. Hlavní postavu i přes silné líčení polidšťuje, a tak ho přibližuje divákovi. Jeho únava prázdnotou staletí je odzbrojující, zdá se, že víc než po lásce touží po smrti, která rozhodně není to nejhorší a už vůbec ne nejjistější. Přidejme erotizující napětí mezi Kinskim a Adjani, děsivě otevřený konec, a expresionistický předchůdce si může jít házet stíny jinam. ()
Galerie (123)
Photo © Werner Herzog Filmproduktion
Reklama