Potomci lidí

Na Potomcích Lidí je dokonale vidět relativita hodnocení, respektive trvalost jeho hodnoty. Živě si pamatuju, jak se Children Of Men během několika týdnů prodraly do první desítky nejlepších filmů na CSFD, ne-li těsně pod vrchol. A o deset let později, kdy jsem se konečně propracoval k tomu, abych se na ně podíval, ejhle 78% a místo kdesi mimo první třístovku. A je tomu tak nejspíš dobře. Nemůžu samozřejmě říct, jak bych hodnotil před deseti lety, kdy jsem samozřejmě řešil úplně jiné věci (respektive toho moc neřešil ani řešit nemusel;)), a taky toho neměl z hlediska filmového za sebou zdaleka tolik, ale pokud jde o dnešek... no, Alfonso Cuarón sice velmi přesvědčivě vymaloval hroutící se společnost, nacházející se tváří v tvář vlastnímu vymření, ale ono to vizuálně bohužel víc než co jiného připomíná Brazil. A v tomhle ohledu filmu nepomáhá ani role Michaela Cainea, která je objektivně skvěle zahraná. Ony tu v zásadě herecké výkony stojí za uznalé zamručení v podstatě všechny, ale dějově jsou Potomci bohužel dost slabí. Je to škoda, protože jinak by "Cuarónův" svět působil v podstatě realisticky. Takhle máme "kvalitní" dystopii, která působí správně bezvýchodně, máme i poměrně nejednoznačné postavy, máme několik překvapivých momentů, a hlavně i na dnešní poměry velmi působivé dloooooouhééééé akční (AKČNÍ) nestříhané záběry, které jsou samy o sobě uměleckými díly (asi jako Dunkerque ve Wrightově Pokání). Není to málo, ale rozhodně to není dost na obhájení humbuku, který tento film v době svého uvedení do kin vyvolal. Tím méně pak na nějaký jeho "historický" význam. Je to vynikající řemeslo na všech frontách krom té scénáristické. Ale přesto se mi těch necelých 80% výsledného hodnocení zdá trochu moc. Ode mě 70%. (14.10.2016)

Naprosté vítězství formy nad obsahem a příběhem. Přestože i ten, ve svém až metaforickém pojetí lidské neschopnosti se reprodukovat, dokáže vehnat pár brouků do divákovy mysli. Škoda, že ústřední myšlenku příliš nerozvíjí, nedodává ucelené rozřešení a spíše slouží jako zástěrka pro kameru a střih. Ale pro jaké! O žádném jiném filmu nikdy neplatil výraz "syrový" tak jako o Potomcích. Útok na auto a hlavně Theova cesta skrz bojovou vřavu ve mně doznívají déle než po spuštění závěrečných titulků a jen se bojím, že se objeví pár zbytečných a hlavně předem zatracených plagiátorů, kteří se pokusí natočit scénu, která bude lepší či delší a fatálně při tom selžou. Film roku tedy v žádném případě, ale na zamyšlení a pro úžas z vizuální stránky ideální. (22.12.2006)

Napúrosto neuvěřitelný film. Zcela bez nadsázky zlomové dílo v historii kinematografie. To, co Válka světů a Let č. 93 načali, Cuarón dovádí k dokonalosti. Chaos a deprese je cítít z každého filmového políčka a hranice mezi realitou a fikcí dalece přesahuje rámec běžného vnímání filmu, jako takvého. Po Potomcích Lidí už žádný film nebude jako dřív. Kdo viděl Potomky, ví, jaké je to "být součástí". V tom filmu působí skutečně úplně všechno, snad krom těch stíhaček. Cliwe Owen je fenomenální! (02.11.2006)

Bravurní podobenství zániku lidstva korunují technické prostředky vyprávění. Hudba je velmi zajímavou mixáží apokalyptického chóru, nepříjemných ruchů a šlágrů, které zní přímo ve fikčním světě (z rádia a futuristické hifi soustavy). Musím přiznat, že na „Ruby Tuesday“ po shlédnutí „Potomků lidí“ už nikdy nezapomenu... Podobně účinným prostředkem je střih, který místy zcela absentuje a nechá film plynout v neuvěřitelně dlouhých a syrových celcích. Dává tak vyniknout expresivní práci ruční kamery Emmanuela Lubezkiho (mj. snímal i Burtonovu „Sleepy Hollow“). Ta dodává svým roztřeseným okem punc autenticity jak dialogickým scénám, tak akčním sekvencím, které jsou až nezdravě bezprostřední a působivé. Obrovské uznání zaslouží herecká družina v čele s výborným Clivem Owenem... není pochyb o tom, že tahle drsná maskulinní tvář je vybavena jemným vnitřním herectvím a přirozenou křehkostí, přející civilním polohám. Micheal Caine v roli Jaspera znovu dokládá, co je to sílící charisma stáří... Neznámá tvář Claire Hope-Ashitey září a bez velkých problémů se vyrovná hvězdě jako Julianne Moore. Hlavní hvězdou je ale Alfonso Cuarón, který po své potterovské anabázi konečně odevzdává práci, jež ho řadí mezi režisérské hvězdy první velikosti. Způsob, jakým pracuje s velkými celky záběrů, jakým pracuje s lidskými tvářemi, jakým graduje intenzitu filmu, jakým s minimálními prostředky navozuje atmosféru budoucího světa a způsob a jakým minimálními prostředky zrcadlí v budoucím světě rozkladný stav světa našeho, je hodný obdivu a uznání. „Potomci lidí“ nejsou planým moralizováním, ani vybičovaným katastrofickým filmem, který by se opíral o schéma a vše vypovídající symboly. Je to ve své podstatě film komorní, drsně autentický a upřímný. Na malém vzorku lidstva předkládá hrůznou vizi konce humanity, která je ve svém rozuzlení až symbolicky nadnesená... není pochyb o tom, že tohle „science fiction“ není nic jiného než mrazivá hyperbola dneška. Pro mě určitě dosavadní divácký zážitek roku. (12.11.2006)

Potomci lidí patří k dílům, jehož mé vlastní představy o něm, zcela překonaly film samotný. Očekávala jsem velkolepý, v hollywoodském stylu natočený snímek, který bude maximálně vystihovat post-apo svět budoucnosti. Jak dalece vzdálené byly mé iluze od zpracování a celkové formy, jíž Children of Men obsahují. Od tak zajímavého námětu jsem doufala, že by se mu mohlo dostat více syrovějšího a propracovanějšího ztvárnění, s jistou pointou či více neočekávanými zvraty. Jenže Alfonso Cuarón se s ním vydal zcela opačným směrem, než jaký možná spousta lidí čekala. Potomci lidí nejsou digitálně, efektně či vizuálně fascinujícím eposem s vysokým rozpočtem. Je to v podstatě snímek, který by se klidně mohl odehrávat v současnosti a Alfonso mu také ponechal tento skutečný "puc" reálií dneška. Kdybyste si nepřečetli, že se jedná o sci-fi, nejspíš by spoustu z Vás při sledování nenapadlo jej tak nazývat, protože kromě onoho námětu neobsahuje zdánlivě nic, čím by vzdálenou budoucnost připomínal. Film disponuje zdařilou temnou atmosférou skomírajícího světa plného anarchie, chaosu, nepokojů a polorozpadlých, opuštěných domů. Hereckému obsazení vévodí jasně Clive Owen. Zapůsobila na mě taktéž kamera, která mi stylově přišla nápaditě povědomá z Cuarónovy Mexické jízdy. Poté jsem zjistila, že ji i zde má na svědomí Emmanuel Lubezki, který působil právě v Mexické jízdě. Potomci lidí možná zklamali v mých představách, ale rozhodně ne ve svém zdařilém a precizním provedení. (26.06.2011)