Potomci lidí

Strhující film dosti reálně zobrazující naši blízkou budoucnost. Svět v roce 2027 - bída, špína, lidé žijí v neutěšených sociálních podmínkách, ale přesto se to od přítomnosti zas až tak diametrálně neliší. Znásobte si dnešní problémy Evropy a dostanete něco, co se prostředí Potomků lidí až nepříjmně podobá. Tento sociální a politický přesah dává filmu jakýsi nesmlouvavý podtón a hlavní dějové lince poskytuje dostatečně pevný základ pro to, aby jí divák mohl brát za reálnou a fakticky důležitou. Kamera se pohybuje pravidelně pár kroků za hlavním hrdinou a v několika scénách přímo vtáhne diváka do dění na obrazovce, takže vy pak probíháte prudkou přestřelkou, autobusem plným skrývajících se ubožáků, polorozbořenou budovou. Všechno to působí nesmírně živě a zároveň depresivně, ke konci světýlko naděje v podobě dítěte ale opravdu funguje tak, jak má. (21.01.2008)

Je zbytečné psát něco objevného, Potomci lidí totiž mají neuvěřitelný počet komentářů. Za sebe napíšu jen, že vynikající scénu "hold your fire" jsem si po skončení pustil hned několikrát. Britové v poslední době dávají amíkům v Hollywoodu pořádně na prdel, nejdříve Potomci lidí, poté Sunshine.. Chytré sci-fi by Hollywood potřeboval jako sůl, jsem tedy velice zvědav, s čím v příštích pár letech přijdou, prozatím jim britové uštědřili pořádné ko. (27.11.2008)

Na tento film je sebevětší množství slov množství nedostačujícím. Mimořádně talentovaný mexický režisér Alfonso Cuarón pojal tuto depresivní vizi budoucnosti podobně vyhraněně realistickým způsobem jako Paul Greengrass Let číslo 93. Navzdory ubíjející ponurosti a naprosté neúctě k životu, jsou Potomci lidí filmem o naději. Cuarón své filozoficko-náboženské sci-fi drama pojal coby divokou akční jízdu, kdy hlavní hrdinové neustále před něčím prchají, bojují o holý život, na dlouhé dialogy není čas. Osudy budoucích (dost možná) zachránců světa vám však díky skvělým hereckým výkonům nejsou ukradené. Je sympatické, že Cuarón nepodléhá obvyklým hollywoodským zákonitostem o rozsáhlosti a významnosti té které role, dokonce se nebojí odpravit před polovinou filmu jednu z největších hvězd filmu. Rozhodně nelze psát o Potomcích lidí a nezmínit jejich obrazové ztvárnění. Celková ušmudlanost světa budoucnosti teprve ve spojení s kamerou Emmanuela Lubezkiho nabývá těch správně děsivých proporcí. Mezi ty vůbec nejlepší scény nejen filmu, ale celého roku 2006, bych se nebál zařadit zhruba osmiminutové „vyhýbání se kulkám“. Všude neskutečný chaos, tanky, výbuchy, zdi se bortí, Theo (hlavní hrdina) skáče za zbytky obranného opevnění, kamera s ním, za chvíli je potřísněna krví náhodné oběti a takhle to pokračuje ještě dalších pět minut, se stále zakrvavenou kamerou – neuvěřitelné, neuvěřitelné! Absolutně nechápu, jak to Cuarón dokázal zrežírovat, buď je génius, nebo věděl, jaké trikové machry si vybrat. Ve filmu je slušné množství triků, na nichž je nejlepší to, že si jich ani nevšimnete (k velké nelibosti studia, které chtělo, aby peníze do filmu vražené byly vidět). Potomky lidí není třeba vnímat doslovně, ale třeba jako symbolické podobenství, jako biblickou alegorii o ztrátě a znovunalezení nevinnosti, každopádně to je film emocionálně mimořádně silný, oslovující diváky z řad mas i z řad mnohem kritičtějších cinefilů. Je podobně přelomový jako Let číslo 93, s tím zásadním rozdílem, že má podstatně blíž k hranému filmu než k filmu dokumentárnímu. Nebýt několika vypravěčských zaškobrtnutí (první polovina jako by se děla v opakujících se cyklech) a několika scén, jejichž potenciál nebyl dostatečně rozvinut (například Jasperova „nostalgická“), nejspíš bych ihned upravil své pořadí v žebříčku „the best of 2006“. 95% (04.01.2007)

„Aj keby sa to vyriešilo, je neskoro. Svet je v prdeli.“ Fenomenálne sci-fi zázračného Alfonsa Cuaróna (MEXICKÁ JAZDA), v ktorom sú výborní aj inak skôr priemerní herci Clive Owen a Julianne Moore. Snímke, vychádzajúcej z dráždivo prepracovaného scenára (tak prepracovaného, že na niektoré otázky nedostaneme odpoveď a kľúčové scény, napr. „poprava nepohodlných“ sú nám akoby„mimochodom ukázané behom štyroch sekúnd, aj to iba nenápadne a v pozadí), dominujú predovšetkým neuveriteľne fajnové scény (všetko z lesného domu pôvabne prestarnutého hipíka Michaela Cainea) a dych vyrážajúce dlhé, akoby bez strihu plynúce pasáže. (29.04.2007)

Při průběhu filmu mi to přišlo strašně moc dobré, ale ne zas až taková bomba, ovšem cestou domů se mi to furt uležovalo (nebo ulehávalo nevim) v hlavě a fakt jsem o tom musel přemýšlet. Scéna, když Clive Owen a Claire-Hope Ashitey jdou se řvoucím dítětem ze schodů a postupně utichá palba, všichni posvátně koukají a cítí novou naději se mi opravdu vryla do paměti, hlavně tím jak hned potom zase začalo válečené inferno a Cuarón nenásilně, bez jakýchkoli křečí poukázal na zbytečnost násilí, zabíjení a toho všeho. Hrozně mne chytla ta half-lifeovská atmosféra (obzvláště když Clive Owen jede hned ze začátku vlakem). Akční scény jsou též výborné a asi nejlepším Alfonsovým tahem je ta trocha tajemství, které kdyby odhalil, tak by se posral dojem z filmu. Co je to human project(?) proč jsou lidi neplodní atd. atd. Vysvětlení by bylo nejspíš trapné, tak to tam radši nedal. No a nakonec k hercům. Clive Owen přesný. Claire-Hope Ashitey výborná a Michael Caine je asi nejlepší zvlášť, když pustil tu neuvěřitelně bláznivou hudbu. (11.11.2006)