Umberto D.

Z tohto filmu vám môže prísť jedine zle. Na bľuvanie z toho, že raz 80% z nás skončí pravdepodobne takto len preto, lebo tí na ktorých k0k0ty sme pracovali, nám nedoprajú. Ľudstvo svoj vrchol už zažilo, teraz prichádza pád, ktorý tu bol pred 60 až 90 rokmi. NÁVRAT NA VÝSLNIE slobody. Bez peňazí, bez názoru, bez života. UMBERTO D. je posol, ktorý by mohol niečo napovedať dnešným kreténom, to by však museli mať dušu. A slúžku Máriu. (04.10.2015)

Máte pocit, že svět na vás zapomněl? Mohlo by jít o základ heroické zápletky odvážného boje jedince se systémem. Nadčasová působivost UMBERTA D. nicméně spočívá v tom, že namísto toho vypráví neobyčejný příběh obyčejně a představitelně, stejně jako se jeví jeho protagonista. ___  Připadají-li někomu ZLODĚJI KOL ještě příliš rozjásaní, pozitivní a laskaví, snímek UMBERTO D. nabízí jejich zachmuřenější, negativnější a cyničtější variaci. Navzdory trpké zkušenosti otce a syna při hledání ztraceného kola totiž víme, že nakonec dojdou domů, kde je čeká láskyplná náruč – a lze si představit, jak společnými silami situaci nakonec překlenou. Příběh donedávna finančně zajištěného státního úředníka Umberta se slušným životním standardem i společenským statusem nicméně podobný příslib neskýtá. Umbertův životní osud je přitom propojený s osudem pejska Flika coby nejbližšího přítele, vůči němuž cítí odpovědnost i ve chvíli, kdy ji přestává cítit vůči sobě. ___  Ačkoli spolu Zavattini a De Sica natočili ještě řadu filmů, lze UMBERTA D. považovat za vyvrcholení jejich neorealistické spolupráce. Jde o nejkomplexnější variaci na schéma rozvíjení příběhu jedince coby nástroje pro modelování, objevování i obviňování světa kolem něj – i pro vyprávění dílčích mikropříběhů jeho obyvatel. Umberta provázíme do jídelny, typického bytu, nemocnice či psího útulku, přičemž se skrze jeho příběh seznamujeme zejména s životy dvou různých žen. Důležitým prostředkem i motivem je přitom pro Zavattiniho a De Sicu zejména čas: čas vyprávění a čas myslitelné budoucnosti. ___  V první polovině filmu strávíme s Umbertem jeden extrémní den a noc – a únik do bezčasí nemocnice, stále s neoblomnou vírou, že se mu podaří sehnat peníze a setrvat v (ohyzdném) nájmu. Právě víra v budoucnost je totiž tím, co dává naději Umbertovi, těhotné služce Marii či jiným starým lidem, na které společnost stejně jako na něj zapomněla. Přetrvávající mrazivost UMBERTA D. je nicméně v tom, že hrdina o tuto víru postupně přichází… a bojuje už jen o zachování (si) důstojnosti, a to v hořké konfrontaci s přítomností (žebrák) i s vlastní minulostí (setkání s dřívějším šéfem). S tím se mění i role Flika z někoho, kdo Umberta na světě těší… v někoho, kdo jej na něm drží. ___ UMBERTO D. přitom zůstává po jedenasedmdesáti letech podobně úzkostným, mimořádným i filmařsky (úplně jinak) strhujícím dílem jako tematicky příbuzná POSLEDNÍ ŠTACE (Der letzte Mann, 1924) po letech devětadevadesáti, a to včetně silného, zvláštně nečekaného, přitom tak odlišného konce. (07.08.2023)

Umberto Domenico Ferrari je starší pán na dôchodku,ktorý má oporu vo svojom psíkovi Flickovi,ktorý je pre neho všetko na svete... Všetko by bolo v poriadku,keď by mal každý mesiac na nájomné,aby totálne nesympatická domáca,ktorá sa vyžíva v tom,že ho má možnosť ponižovať,zhadzovať,lebo dôchodok je taký nízky,že platiť drahé nájomné je pre neho veľkou ťarchou.Tak premýšla,čo ďalej,jeho myšlienky sú depresívne,melancholické,snaží sa na ulici predávať predmety,aby mal z čoho platiť,ale nedarí sa mu to uskutočniť,aspoň,že v dome existuje jedna mladá slečna menom Mária,ktorá robí poskoka nechutnej domácej,tak Umberto sa aspoň na chvíľu odbremení od problémov,že sa porozprávajú,Mária mu chce dať elánu do života... Vittorio De Sica je majster talianského filmu v tom,ako navodzuje atmosféru beznádeje,bezvýchodiskovej situácie,kde postavy trpia nie pre svoju neschopnosť,ale pre neochotu,neschopnosť iných,ktorí sú toho na príčine... Carlo Battisti,ktorý hrá utrápeného pána je asi neherec,preto som mal pocit maximálneho autentického príbehu,ktorý je aktuálny aj v dnešnej dobe,keď nezamestnanosť trhá rekordy,napr..v Grécku,či Španielsku,kde prípad pána Umberta môže byť pokojne aj tam,či hocikde inde... Dôležité dielo kinematografie,kde som mal po celý čas pocit niečoho,čo mi vyrážalo dych tým prístupom vyššej spoločnosti,ktorá hýrila a iná spoločnosť mala na starosti svoju vlastnú existenciu,čo ďalej,preto sa jedná o nesmierne poučujúce existenciálne dielo. Výborne dielo s uveriteľnými civilnými hereckými výkonmi ústrednej dvojice,pričom za spomenutie stojí výkon slúžky Márie,ktorá sa volá aj v skutočnosti Maria-Pia Casilio,ktorá vytvára excelentnú ženu,ktorá nie je tiež za vodou... (22.04.2014)

Citlivý príbeh o starčekovi, ktorého život už nebaví, ale svojho psa nadovšetko miluje. Film točený tesne po vojne, z hľadiska Talianska prehranej a ten dych ťažkej doby tu dosť cítiť. Príbeh neprináša veľa optimizmu, za to ale ponúka zamyslenie sa nad tým, ako sa spoločnosť a mladší jednotlivci správajú k staršej generácii. Mne priniesol ponaučenie, že ani dnes sa toho veľa nezmenilo a že s úctou k starším to pokulháva stále viac. (13.05.2021)

Presvedčivý, vyznením dojímavo smutný apel na ľudskú solidaritu, v príbehu penzistu a jeho verného psíka. Láskavé slovo, pomoc alebo prijatie sa osamelému zúfalcovi (pohrávajúcemu sa s myšlienkou na samovraždu) nedostáva ani od boháčov, ani od majetkovo, či vekovo blízkych ľudí. Náznaky pochopenia predstavuje spolupacient v nemocnici a mladá slúžka jeho despotickej nájomkyne. Nehereckí herci, úsporný dej , dôraz na sociálne problémy a čiernobiely obraz zachytávajúci ako prostredie, tak vnútorné prežívanie ubiedeného penzistu - to všetko charakterizuje film ako vystrihnutý z príručky klasického talianskeho neorealizmu. (08.06.2005)