Stroszek

Tři němečtí životní ztroskotanci se vydávají do USA, aby ztroskotali i tam... Podle mnohých jeden z nejlepších snímků Wernera Herzoga. A to hlavně díky neuvěřitelné míře autentičnosti - samozřejmě díky Brunovi S., který hraje sám sebe, což v tomto případě není v žádném případě metafora. Bruno S. hraje a vypráví pravdivé příběhy ze svého pohnutého života. (08.07.2005)

Ako v Nemecku, tak v Amerike, alebo ako máme svoj osud málo v rukách, respektíve vďaka vlastnej povahe a určitým neľahkým životným rozhodnutiam možno práve až moc, to už záleží na divákovi. Strozsek stojí na autentickom výkone hlavného predstaviteľa, ktorému budete mať chuť po celý čas oholiť bokombrady, poriadne ho ostrihať a učesať, aby vás pohľad naňho neiritoval. Herzoga si tu možno budete pliesť s R.W. Fassbinderom, čo je samozrejme výborná vizitka. Strozsek obsahuje viacero výnimočných, absurdne krutých, či vtipných scén a patrí k tomu najlešpiemu, čo som v subžánri drám o sockách kedy videl. 90%. (05.09.2019)

Předtím, než se zpěvák Joy Division Ian Cutris rozhodl pověsit svůj život na prádelní šňůru, shlédnul právě tento film. Tento film je smutný, absurdní ale Herzogovi podle mě tentokrát nevyšla jeho obvyklá sázka na herce-neherce Bruna S. a hlavně mi z toho nakonec nevypadl nějaký celistvější pocit nebo myšlenka. Pro mě zatím nejslabší Herzogův film (neviděl jsem zdaleka všechny) - přesto hodnotím kladně, jde o smysluplný počin, jen ne zcela dotažený... 7/10 PS: s jednodenním odstupem uznávám, že jsem byl zřejmě příliš přísný, film podle všeho Herzog napsal na tělo Bruna S. za čtyři dny a tento spěch se na něm podepsal, přesto za bezprostřednost a uvěřitelnost snimku a za skvělé herecké výkony Evy Mattes a Clemense Scheitze musím dát víc - 8/10 (13.08.2010)

Zrovna pro mě prapodivný neherec Bruno S. (a na to vezměte jed, že o této skutečnosti nesvědčí jen nevybělený chrup) svým nezvyklým frázováním, provázeným skelným pohledem, neopakovatelným způsobem objevil Ameriku... Nutno dodat, že mu byl v jeho objevování nablízku Werner Herzog, jehož filmy se tak nějak dobře pozorují, ačkoli se v nich povětšinou nenastřádají žádné příjemné chvilky, takže informace, že se po zhlédnutí Stroszeka oběsil zpěvák Joy Division, mě vlastně ani nepřekvapila... (03.11.2013)

Stroszek je filmem, který nelze odbýt jednou vetou. Na pozadí smutného příběhu tří lidí rozvíjí postupně hned několik témat, přičemž asi nejvýraznějším motivem je neschopnost úspěšně se vzepřít svému osudu a naplno se vymanit ze svého původu. Bruno se po šťastnějších chvilkách navrátí s narůstajícím zklamáním k alkoholismu, Eva nalezne největší uspokojení ve svém špinavém řemesle, způsobu života a typu společnosti, od něhož dříve utekla, Scheitz jako hlavní strůjce nových vyhlídek spadne časem ještě do většího „bahna“, než bychom čekali... Zajímavé je nejen již předem očekáváné hroucení vzdušných zámků ve jménu nedosažitelného amerického snu, ale i ukázka snahy v rámci tohoto snu o lepším životě postupovat dle návodů „dokonalé americké domácnosti“ a jakási konfrontace dvou způsobu života – toho vzešlého z předchozí generace oproti západnímu konzumu. Asi nejpatrnější je to cítit v momentech s televizí, o kterou trojice z jiného světa má při budování domácnosti za každou cenu nesmírný zájem, přestože si jí finančně dovolit nemohu, přestože jim posléze slouží výhradně jako kulisa s náhodně zaplým televizním programem, který stejně nikdo nesleduje a spíše má podíl na zesilnění odcizení mezi Brunem a Evou. Myslím, že každý si v tomto filmu najde alespoň něco málo zajímavého, co si z něj odnese. Osobně se mi velmi líbily i poetické „road movie“ scény během putování Amerikou a dočasná malá idylka vytvořila kdesi v prostřední třetině pěkný odlehčený protipól k předchozím incidentům s kriminálními pasáky i pozdějšímu vyústění. Bruno S. v hlavní roli má v sobě zvláštní charisma, svým osobitým neherectvím dokáže patřičně zapůsobit, dojmout i pobavit (např. v úvodních rozhovorech před propuštěním) a osobně se mi tu líbil snad ještě víc, než v předchozí roli u režiséra v postavě Kašpara Hausera. I celkově za mě spokojenost a po čase další skvělý zářez v tvorbě Wernera Herzoga, akorát jsem byl trochu rozpačitý z otevřeně pojetého závěru (SPOILER: zastřelil se Bruno nebo střelil jenom do vzduchu? nebo ten výstřel zazněl jen v rámci výbuchu auta, které začlo hořet...?). [80%] (27.04.2022)