Vojcek

Werner moc dobře ví, že si může dovolit natočit film visící jen na jednom herci, protože Kinski to utáhne a on je jediný kdo utáhne Kinského. A z toho výsledku seru ježky(!)-to se prostě jinak nedá... MaestroMetadirector rozjíždí precizní ale střízlivou studii šílenství, zatmění mysli, paranoidních běsů a hrachu v hlavě za pomoci Klause, který je v tempu přesný jako metronom a v řízených a kontrolovaných gestech či záškubech tváře se nemine ani o milimetr. Vnitřní napětí, horečnatost, halucinace, křehká nerovnováha, blížící se zkrat-to všechno přímo tryská z toho pichlavě skelného pohledu, z té bolestí a únavou rozšklebené tváře, z celé té implodující postavičky.. Nutno podotknout, že Herzog-přes všechno to psycho-v žádném případě nezapoměl na vtip a jistou komičnost číhající v celé té tragice, a díky tomu(a díky velmi rozumné stopáži)jde o překvapivě dobře stravitelný zážitek. Prostě režijní a herecký masterpiece. (16.04.2013)

Zvláštně zkonstruované dráma z psychologickým podtextem. Už jenom tím krkolomným názvem Woyzeck, který se mi i těžko píše dokázal nepatrně odradit, ale nakonec jsem se nedal a film si pustil. Psychologická stránka, která se postupně mění v psychopata je zajímavě ztvárněná, ale když je to to jediné, co dokáže na filmu zanechat následky, je to trošku škoda. Woyzeck je takový nepatrný neposeda, který nedokáže zůstat chvíli na jednom místě. Woyzeck je prostě nádherně zkonstruovaný případ člověka, se kterým hýbe pero scénáristy od deseti k pěti. (09.07.2008)

Klaus Kinski už několikrát prokázal, že dokáže zahrát i tam, kde není co. Ne, že by to byl případ tohoto Herzogova filmu... Jisté však ale je, že před jeho hereckým výkonem jde všechno stranou. Tak sugestivní scénu, jako je smrt Marie jsem dlouho v žádném filmu neviděl a za svou působivost vděčí tato scéna právě Kinskému. Šílenství, touha a žal, to všechno se zračí v jeho očích na pozadí jedinného obrazu, navíc téměř bez střihu. Slovy to však popsat nelze, měli byste to vidět. Ostatní postavy ve filmu pak nemají moc šanci. Werner Herzog ukazuje, že je režisérem, který se zaobírá především postavami, jejich vnitřním světem a jejich psychologií spíš než čímkoliv jiným. Díky tomu, a to je částečně škoda, pak film působí jako divadelní inscenace převedená v nízkorozpočtový televizní film . Na jeho působivosti mu však tahle piha neubírá. (25.02.2009)

Kinský skvělý, jeho kolegové už méně. Z dialogů postav obklopujících titulního hrdinu je slyšet daleko víc Büchner než Herzog, Marie je sice parádní kus, ale hlavně ona a její amant jsou podáni krajně naivním způsobem. Přesto je "Woyzeck" určitě pozoruhodný snímek - a zdaleka nejen díky Telči a okolí. Některé scény mají podivnou, znepokojivou atmosféru, která dokáže diváka udržet v napětí - od chvíle, kdy si Woyzeck s Ondrou ořezávají u vody pruty až po závěrečná slova o "pěkné vraždě" se nad celým příběhem vznáší stín smrti a strachu. (27.02.2009)

Herzogův film imponuje bravurním zvládnutím nesnadného romantického díla německého romantika Georga Büchnera (u nás bychom jeho spíše vzdálenější obdobu nalezli v prozaických pracích Karla Hynka Máchy). Režisér i herci dokázali tuto dikci vyrovnaně podržet po celou dobu WOYZECKOVA trvání a přiblížit tak českému divákovi svět, který by jinak zůstával mimo jeho obzor. Kulisy Telče, známé z Jasného jinotajného filmu AŽ PŘIJDE KOCOUR, svůj pruský (?) kolorit zvládají bez větších nesnází dík mimořádnému výkonu Klause Kinského v hlavní roli. A tak nevadí, jak oprávněně zdůrazňují kolegové spolukomentátoři, pominutí původního znění a skutečnosti lépe vyhovující titulky, které dokreslují do úplnosti kvalitu výkonu hereckých protagonistů. Ve WOYZECKOVI se i českému divákovi dostalo možnosti zhlédnout mimořádné dílo jedné z nejvýznamnějších světových národních kinematografií hraného filmu. (20.12.2009)