VOD (1)
Série(5) / Epizody(42)
Obsahy(3)
Chlapec se ztratí neznámo kde a město začne odhalovat svoje záhady, mezi které patří i tajné experimenty, děsivě nadpřirozené síly a jedna malá podivná holka. (Netflix)
Videa (18)
Recenze (1 260)
Po třetí sérii mám jasno v tom, že je to pecka. Ať už se budeme bavit o hereckém obsazení, režii, kameře, scénáři, kostýmech, humoru nebo o hudebním soundtracku, je to v podstatě perfektní. Obdivuji, že se tvůrci nebojí být občas i trochu zlí, a že nikdy nevím, co přijde. Nemůžu se dočkat pokračování. ()
Když To potkalo Poltergeista a urputně se snažili jít rovnou na Věc. Od kýčovitě debilního Super 8 tu podobné retro nebylo a je moc milé, že tvůrci dali tentokrát šanci předvést se před kamerou i ozářeným dětem s genetickými deformacemi. Sehnat do kupy takovou partičku malých mutantů, to určitě dalo zabrat a musím říct, že skoro všechny ty příšerky hrály přirozeně a jako o život, tíseň a občasný strach předstíraly věrohodně, asi proto, že se celé natáčení opravdu bály, aby jim Winona v nestřeženém okamžiku náhodou nevykostila šrajtofle. Ta hbitá čorkařka si jako jediná celou dobu patrně myslela, že ji konečně angažovali do Šejxpíra, tudíž je přirozená asi jako Tříska v Terminátorovi, a místy způsobuje divákovi až svědivou vyrážku. Pravdou je, že to má pár roztomile nostalgických hororových momentů, ty jsou však z větší části vyvatěny otravným infantilním čurákováním pizizubých, pydlookých a jinak znetvořených dětí, které jsou navíc mnohdy obludnější než to interdimenzionální monstrum s kousací hlavou, co se tam občas sporadicky mihne. Takže se jedná jen o retroparazitující, sterilní a anemickou kokotinku, byť hezky natočenou a až na tu chmatavou Řidičku výborně zahranou, jež si klade za cíl vybubat pár citlivých bukanýrů a kojících matek, aby tu pak z toho udělali málem nejlepší seroš evrmejd. A to je opravdu až příliš přehřáté a laktačně hysterické. ()
Twin Peaks pro nenáročné teenagery, nebo také vlažnější vývar kultovních Freaks and Geeks se sci-fi twistem. Výborné výkony dětských herců, našláplá dobová hudba a alespoň ze začátku hutná atmosféra - tolik k pozitivům. Teoreticky by se mi to mělo líbit daleko víc, ale nemůžu si pomoct, nakonec mě to zklamalo. Zejména druhá půlka (první série). Silné tři. 60% ()
1. série - 100% - Instantní všudypřítomné lásky, které se na mě vyrojí den po odvysílání a snaží se mi namluvit, že se po pár epizodách objevil všemocný seriál pro všechny, mi poslední roky lezou krkem. Takže když se tenhle kolovrátek ozval i u Stranger Things, řádně jsem nad ním kroutil hlavou. Jenže tenhle seriál je spásný tím, že je opravdu pro všechny. Má napětí, tajemného tvora, čtyřlístek kamarádů v čele s kouzelně hláškujícím Dustinem, dokonalou Eleven, milostný trojúhelník i rodičovskou lásku v podání Winony Ryder. Právě ona to od diváků schytává nejvíc, což sice z vlastního pohledu vzhledem k jejímu fenomenálnímu výkonu nechápu, ale lidi málokdy vítají upřímné a reálné emoce. Osmička epizod je navíc tak akorát, aby se příběh dostal pod kůži, vyřešil se základní řetězec záhad a divák zůstal hladově žadonit po dalších dobrodružstvích. 2. série - 100% - Koho jsem měl rád, toho bezmezně zbožňuju, u koho jsem se rozmýšlel, ten se posunul do první skupiny. Od Lucase k Willovi, od Joyce k Eleven a v čele všeho stále Dustin a k mému překvapení i nový král Steve. Stranger Things potvrdily, že nejsou sezónní záležitostí a přestože většina charakterů jen pokračuje v očekávaném vývoji svých linek a nečeká nás žádný šokující twist, je druhá sezóna přesně tím, po čem jsem se ani neodvažoval toužit. Dokonalým mixem romantiky, napětí, děsu a kompletní škály emocí. Nadšení bratrské dvojice tvůrců i hořlavá chemie všech zúčastněných herců se do výsledku vtiskly měrou vrchovatou. Po druhém zhlédnutí pak definitivně beru druhou sezonu bez legrace jako jednu z nejlepších věcí, co jsem kdy viděl. 3. série - 90% - Po nervovém vypětí na více frontách chtěli bratři Dufferovi očividně přidat na humoru, což mentalitě osmdesátkových pokračování plně odpovídá. Přidali ho ale hodně, takže po emocionální stránce na předchozí (dvouletou pauzou a zapomínáním široké divácké obce logicky nesmírně vysoko vyhnanou) sezónu dosáhnout ani nemohou. Tak jako dokáže na hranu dohnané vztahové bláznění leckoho potěšit onou hormonální bouří či nejrůznějšími naschvály mezi omladinou, pro někoho přesně tohle osvěžení může být tak otravné, že se mu na další mysteriózní jízdu přestane chtít čekat. To samé platí pro Hoppera, který se z věčného kliďase mění v mrkající uzlíček nervů, tedy do polohy nečekané, ale v Harbourově podání dokonale neodolatelné. V napínavých náladách se ale jedná o nejvelkolepější období s mnoha až neuvěřitelně nechutnými momenty (od kterých přesto nelze odtrhnout zrak), s okamžitě ikonickými (znovu)setkáními a s tolika husí kůži navozujícími výjevy, že snad neexistovala epizoda, u které bych alespoň jednou nehledal čelist někde u země. Drobnou rezervu si nechávám z důvodu drobné žánrové rozházenosti (romantika, Rusové, sliz, rodinná traumata), které tentokrát lepí o chlup hůře a prověří ji až nevyhnutelný rewatch. P.S.: Čekání na to, až Millie Bobby Brown konečně dostane nějaké vážně míněné ceny, už začíná být trochu dlouhé. 4. série - 90% - Nepřekvapuje mě, jak rapidně seriál roste měřítkem, počtem postav nebo rozpočtem, zato mě šokuje, jak naladěný na něj pořád celý svět je. Vždyť tohle už není komorní horror, tohle není ani dětské dobrodružství nebo skromná povídka jak z pověstného šuplíku Stephena Kinga. Tohle je sezónní blockbuster, na který se měsíce a roky čeká, aby se o něm mohlo dlouhou dobu mluvit, parafrázovat ho i kritizovat. A stejně svět téměř spokojeně pokyvuje a nábožně čeká na další epizody. A já s ním, protože jakkoli je koncept chvílemi obrácený téměř na hlavu, jádro všeho zůstává stejné. Neodolatelné postavy, přesní herci, vibrující soundtrack, nespočet dojemných chvil i dobová atmosféra, kdy se reálie nehází na diváka jako vábnička, ale aktivně zapojují do děje. Stranger Things jsou jeden z těch vzácných počinů, které dokážou vyvolat pocit, že se jedná o moje vzpomínky, i když vlastní dětství a dospívání nemělo s tím zobrazeným společného vůbec nic. () (méně) (více)
Bezkonkurenčně nejlepší letošní letní novinka. Osmdesátková nostalgie, která potěší zejména fanoušky hororových a mysteriózních klasik. Inspirace Spielbergem, Carpenterem a Kingem je tu víc než patrná. Celá ta stylizace do 80. let se neskutečně povedla, ať už jde o samotný děj, tak úvodní titulky a parádní výběr hudby. Přes řadu úmyslných žánrových klišé vás nenechá seriál ani na chvíli vydechnout, zkrátka závislost od první chvíle. A jsem ráda, že se můj oblíbenec David Harbour dočkal takhle skvělé role. 1. série - 100% Dufferovi to opět dokázali. Navíc si opravdu stylově pohráli s pravidly pro pokračování a skutečně nám naservírovali všeho víc. Jen blázen by od druhé řady čekal naprosto stejný feeling jako u první série. Tohle je zkrátka pokračování a podle toho k tomu museli tvůrci přistoupit. 2. série - 100% ()
Galerie (1 212)
Zajímavosti (284)
- Winona Ryder (Joyce Byers) sa nevyzná do modernej techniky a až kým sa nedostala k Netflixu, jej bol cudzí aj význam pojmu "Stream". (Evee04)
- V seriáli sa objavujú plagáty odkazujúce na iné významné horory: Vec (1982), Evil Dead (1981) či Jaws (1975). V škole okrem iného visí plagát Edgara Allana Poea, otca všetkých hororov. (Miagy)
- Jeden z autorů seriálu Matt Duffer přiznal, že postava dívky Eleven (Millie Bobby Brown) je silně inspirovaná japonským seriálem Elfen Lied (od r. 2004), který byl inspirován filmem Akira (1988). Duffer uvedl, že původně zvažovali, že se Eleveniny schopnosti budou projevovat mnohem brutálnějším a krvavějším způsobem, stejně jako v případě hlavní hrdinky Lucy (Sanae Kobayashi) z Elfen Lied. (Napul)
Reklama