Stranger Things

Netflix jede. A navíc rozumí tomu, jak to dělat správně, tady totiž hraje důležitou roli atmosféra osmdesátkového dobrodružství, ale zároveň je to jako celek natočeno moderně a nikdo nepáchá snahy o přílišné klišé a když, tak s nimi dokáže perfektně pracovat a parafrázovat na ně. A dál? Správně zvolená délka, jsem si jistej, že kdyby tohle běžel na jakékoliv jiné us tv stanici, tak by byl počet dílů vyšší a to by rozhodně nedopadlo dobře, těch osm krát pětačtyřicet minut dokáže náležitě nadávkovat atmosféru tajemna a dobrodružství (mimochodem, už hodně dlouho jsem neviděl tak kvalitně zahrané dětské hrdiny) a přestože jsou postavy hodně neoriginální (školní boreček, bručoun sherif s tajemstvím atp.), je zábavné je sledovat. A ta atmosféra.. Upřímně, jediné podobné, co mě napadá, je del Torovo Faunův Labyrint a to už je pěkných pár let. Jasně, mohl bych tu ještě psát o kvalitní hudbě, kameře a dalších věcech, ale raděj si místo toho půjdu pustit úvodní znělku. (02.08.2016)

Když To potkalo Poltergeista a urputně se snažili jít rovnou na Věc. Od kýčovitě debilního Super 8 tu podobné retro nebylo a je moc milé, že tvůrci dali tentokrát šanci předvést se před kamerou i ozářeným dětem s genetickými deformacemi. Sehnat do kupy takovou partičku malých mutantů, to určitě dalo zabrat a musím říct, že skoro všechny ty příšerky hrály přirozeně a jako o život, tíseň a občasný strach předstíraly věrohodně, asi proto, že se celé natáčení opravdu bály, aby jim Winona v nestřeženém okamžiku náhodou nevykostila šrajtofle. Ta hbitá čorkařka si jako jediná celou dobu patrně myslela, že ji konečně angažovali do Šejxpíra, tudíž je přirozená asi jako Tříska v Terminátorovi, a místy způsobuje divákovi až svědivou vyrážku. Pravdou je, že to má pár roztomile nostalgických hororových momentů, ty jsou však z větší části vyvatěny otravným infantilním čurákováním pizizubých, pydlookých a jinak znetvořených dětí, které jsou navíc mnohdy obludnější než to interdimenzionální monstrum s kousací hlavou, co se tam občas sporadicky mihne. Takže se jedná jen o retroparazitující, sterilní a anemickou kokotinku, byť hezky natočenou a až na tu chmatavou Řidičku výborně zahranou, jež si klade za cíl vybubat pár citlivých bukanýrů a kojících matek, aby tu pak z toho udělali málem nejlepší seroš evrmejd. A to je opravdu až příliš přehřáté a laktačně hysterické. (03.08.2016)

Po třetí sérii mám jasno v tom, že je to pecka. Ať už se budeme bavit o hereckém obsazení, režii, kameře, scénáři, kostýmech, humoru nebo o hudebním soundtracku, je to v podstatě perfektní. Obdivuji, že se tvůrci nebojí být občas i trochu zlí, a že nikdy nevím, co přijde. Nemůžu se dočkat pokračování. (18.08.2019)

Hodnoceni po prvni serii. Po uvodnim nadseni prislo krapet vystrizliveni. Serial mi prisel jako mix Mlhy a Akt X, riznutej To s ohnilym svetem a priserou ve stylu Silent Hill, to vse s atmosferou Stand By Me. A kdyz se nad tim clovek tak zamysli, vlastne se nejedna o nic originalniho, kolikrat uz podobny tema bylo k videni ve filmech i serialech. Nicmene serial nastesti dokaze od prvni do posledni epizody napinat, takze se clovek vzdy tesi na dalsi dil. Bohuzel zaver me krapet zklamal. Co se tyce hercu, Harbour je dokonalej, Winona uz to krapet prehani a co se tyce detsky particky, o kterou tu jde predevsim, ja nevim, jako jasne, hrajou dobre a skvele se sem hodi, jenze me byly proste nesympaticky, presne takovy drzky, ktery by i v realu okamzite vsichni sikanovali. No a jinak neni moc co dodat, zkratka skvela atmosfera, slusny triky i hudba, az na nekolik vyjimek v pohode herci, ale ze bych si z toho sed vylozene na prdel, to fakt ne. (16.01.2018)

Doteď to bylo čirý sorry jako, jelikož jsem se fenoménu Stranger Things vyhejbal a neměl jsem v plánu plavat v časovým průseru s dalším seriálem. No. Pak přišel nudnej večer, já stáhl první epizodu první série... a zastavil jsem se až na konci série třetí. Kdybych byl Hudson, řekl bych "co tady teď kurva budeme dělat?" jelikož čtvrtá řada je v nedohlednu. Jo, až tak moc mě to vzalo. Vosumdesátkový žrádlo jak sviňa. První série se ještě drží na uzdě co do velkoleposti, zato fenomenálně pracuje s pozvolným odhalováním fungování zdejšího fikčního světa, kdy si ještě v polovině říkáte WTF, abyste ho na konci vyměnili za tučný OMFG. Začátek druhý série je patrně největší zámrz, každopádně ledy povolí a epický finále je už vlastně taková návnada na řadu třetí, kde zábrany tvůrců totálně explodujou a servíruje se nevídaná nálož. Jo, chápu, že pro někoho je to už přes čáru a bude si stejskat po napětí a komornosti jedničky, ale... Vodumdesátky full feel! Strašlivě zlí sověti! Krev! Vybuchující krysy! Obří příšera alá Věc od Carpentera! Nevkusný košile! Den nezávislosti! Ohňostroj! Vysílačky! A prostě SUPER NERDY BRAK!! Když v poslední epizodě došlo na naprosto šílenou momentku se zpíváním Neverending Story, smál jsem se jako retardovaná hyena - ne proto, že by to bylo kdovíjak vtipný, ale protože jsem si hned představil scenáristu, jak tříská smíchy pěstí do stolu, když tuhle úžasnou kokotinu píše. A to jsou celý Stranger Things, spousta emocí i zábavy v uvědomělým braku, kterej je nářezovej předevšim kvůli tomu, že je v něm celej vagon super postav a famózního fanservice. P.S. Hopper je teď asi moje nejoblíbenější seriálová persona - tohohle tlučhubu, kterej osciluje mezi zpomaleným starým vožralou, bezradným sitcomovým fotrem a příležitostným násilníkem bez zábran, prostě nejde nemít rád. (09.07.2019)