The Brown Bunny

Jedno sa Gallovi musí uznať: Neriadi sa konvenciami a zabehanými žánrovými skratkami. No o to viac vystupuje do popredia jeho narcistické posadnutie samým sebou, ktoré spolu s jeho participáciou na "väčšine" tvorivého procesu môžu film potopiť alebo vyniesť do nebies. Nanešťastie The Brown Bunny je tou odvrátenou stranou mince. Pôsobí dojmom, že sa topí vo vlastnej artovej forme a Gallo nerobí nič proti tomu aby pri monotónnej strihovej a naračnej kompozícii tento pocit divákovi vyvrátil. Nezachráni to ani náhly dejový zvrat a vyvrcholenie v podobe naturalistického "fajčenia". To že i napriek všetkým svojim negatívam ma Bunny oslovil, pripisujem Gallovej odvahe experimentovať a navodiť atmosféru. 2,5* (03.04.2008)

Zaspoilerováno: Při druhém sledování filmu se mi vybavila problematika zmiňovaná v půvabné knize ...na okraji chaosu. Jsou postavy funkcí příběhu a kompozice nebo je příběh a kompozice funkcí postav? V tomto filmu je příběh zatlačen do pozadí na úkor kompozice. Ale co s postavami? Zlom, který postavu Buda Claye vyslal bloudit světem se odehrál předtím, než začaly být následující situace ukazovány ve filmu. Kompozičně je retrospektivní zobrazení tohoto zlomu postaveno na samý konec filmu. Předtím je divák seznámen s poutí hlavního hrdiny od jednoho nedůležitého úkolu k druhému. Je evidentní, že místo vedle Buda Claye je prázdné. Nezaplnitelné. Pnutí vzniká s nepřítomností postavy stejně důležité jako je Bud Clay. Kdo je to? Co se stalo? ptá se možná divák, který se nenechá odradit minimem zobrazeného děje. Kompozice zřetelně ukazuje svou nadvládu nad postavami (a vlastně i nad příběhem), když nechá Buda Claye, aby se setkal s doposud chybějící postavou (která je vlastně přítomná jen zdánlivě) a aby se divák dozvěděl něco málo o minulosti postav - to důležité málo, které oba uvrhlo do zobrazované přítomnosti. Kromě toho dojde v těch posledních vteřinách i ke zničení iluze, že zjevení Daisy na scéně přispěje k větší "objektivitě", "pravdivosti" vysloveného a zobrazeného. Bud Clay je po celou dobou nahlížen kamerou tak trochu jako oběť (chudák, zoufalec, nešťastník... dosaďte si), v momentě rozhovoru s Daisy se vyznění jeho postavy přelévá od oběti k mizerovi, od mizery k pitomci a tak různě, ale v onom momentu kdy se "Daisy" přizná ke svému způsobu existence, se zrelativizují všechny doposavadní charakteristiky postavy Buda Claye. Pro další ujasňování však není místo: Clay se vydává kamsi, opouští znepokojeného diváka a čas filmu končí. ~~~ Mám ráda filmy, ve kterých se můžu nimrat, a zbožňuji VG ňuňajícího koťátka a štěnátka. Po druhém spatření zvyšuji hodnocení na 5*. Jo a k té "problematice": Vykašlejme se na binární opozice ideálních stavů a berme v potaz přechodné stavy, osy, oscilace, přelévání... ;-) (03.10.2010)

Chápem, že sa tohto bezduchého a bezdejového plátku zúčastnila Chloë Sevigny, s tým ksichtom ju pretiahnu naozaj len v porne. Ale inak porno v normálnych filmoch nemá čo robiť. Fajčenie vtákov nepovažujem za umenie a už vôbec nie, ak si nejaká odpadová herečka nechá natankovať do ústnej dutiny plnú nádrž. (26.03.2021)

Vincent Gallo je muž s opravdu širokým záběrem. Sám si film napíše, zrežíruje, obsadí se do hlavní role a na závěr si ještě střihne jedno speciální číslo. Zvolené schéma vyprávění asi nejlépe odpovídá omezené naraci. Dějovost je sice značně redukována, o hlavním protagonistovi ani o jeho pohnutkách téměř nic nevíme, ale Gallo nám poskytuje fragmenty informací, které jsou pro dějový vývoj do značné míry určující a omezují tak další možnosti interpretace (návštěva u potencionální tchýně budiž zdárným příkladem). Okolní krajinu zachycuje převážně přes špinavé okno své dodávky a mezitím se nám pomalu poodkrývá mozaika jeho osobnosti. Závěr je tak spíš katarzním vyvrcholením, který i to málo, co nám bylo sděleno, určitým způsobem determinuje, než nějakým nepředvídatelným z hlubin podvědomí vyplynuvším šokem. A konečný flashback v podstatě už jenom dovysvětlí předcházející události ke všeobecné spokojenosti méně vnímavějších diváků. (17.06.2010)

Nezávislá, narcistická a ujetá verze Paříž, Texas. A zároveň laciná verze Jarmusche, krapet zahleděná do sebe. Rozpočet to asi ani nemělo. Jak si tu Gallo udělal všechno sám, tak to působí dojmem, jako by to celé stálo jen pár dolarů, nicméně i přes to, že je to pak hrozně egoistické, musím přiznat, že se mi to nakonec docela líbilo. První půlka je skvělá, její pomalá atmosféra mi sedla hodně a zároveň mě hodně bavilo i gradování děje, které zpočátku hodně věcí tají a člověk vůbec nechápe, která bije a oč Budovi vůbec jde, ale postupně se vše odhaluje a snad žádný dialog a vlastně i většina scén tu není zbytečné, ale vždycky má nějaký účel a něco říká. Jen je třeba tomu věnovat pozornost, ale zase na druhou stranu věřím, že to nebude lehké a pro spoustu lidí bude tempo filmu jedině tak uspávající. Takové mi totiž přišlo v té druhé polovině, kde se ten postupný vývin zabrzdil už úplně a kvůli tomu mě už ani ta atmosféra nebrala, protože posunující a vypovídají scény a dialogy zde jednoduše nahradila nudná vata. A když už jsem si myslel, že nadšení z první poloviny ta druhá zničí, přišel závěr, kde je ta nesimulovaná porno scéna (kvůli které je to zařazené do pornografického žánru, ale popravdě bych ho sem kvůli jedné jediné scéně fakt nepřidával (nakolik má být legendární) a spíš, když už by tu musel být třetí žánr, bych přidal mysteriózní, jelikož takové má ten film vedení, ukotvené v nejistotě toho, co za vším stojí), ale zároveň i rozuzlení celého filmu, které na jednu stranu překvapí a na tu druhou po něm člověku dojde, že to vlastně celé měl Gallo promyšlené a že vše nakonec dá smysl. Kromě jedné věci i bez jakéhokoli volného domýšlení. A i přes to, jak egoistický nádech to má a jak moc to celé kazí, musím uznat, že scénář je slušný, atmosféra místy taky a nejvíc mě potěšil fakt, že ta pocitová road movie, kterou to většinu času je, k něčemu dospěje a není jen výpovědi uzavřenou do sebe. A tomu čtyři hvězdy dát musím, protože si je to za mě zaslouží - i přes tu kontroverzi a silně rozporuplné reakce okolo toho. A asi jsem jediný, kdo má takový názor, ale The Brown Bunny se mi líbilo o něco víc, než Gallův první (a mnohem oblíbenější a úspěšnější) film Buffalo 66´, ze kterého jsem neměl tak silný pocit jako tady. Slabé 4* (28.08.2022)