Živě z Bagdádu

Vynikající film. Žádná velká glorifikace, bombastičnost, heroismus, jak to Američani umí. Naopak, je to až téměř dokumentární zpracování toho, jaké byly počátky tradice televizního vysílání z oblastí zasažených válkou, oblastí, do kterých se nahrnuli Američani (jasně, ale nejen oni), aby tam dělali pořádek... a naráželi na odpor, cenzuru, ale také - a to zejména - riskovali své vlastní životy, pro pravdu, pro nápravu věcí. Střídnému Keatonovi tu sekunduje vynikající Helenka Carterovic, opět jiná, a přesto stále svá - holka s rozcuchem, černým tričkem, kopou cinkajících stříbrných náramků a žvýkačkou v puse, připravená pomoci, včas zareagovat, stát nohama na zemi...Dnes už je to asi všechno někde jinde, ale o moc asi ne - ti novináři (a to nemluvím o vojácích) se musí pořád stejně bát, když všude kolem nich létají kulky a bomby. Bylo to víc než poučné. (20.03.2011)

Problém je, že v okamžiku kdy to pro mně začínalo se film rozhodl skončit, takže živě z Bagdádu se moc nekonalo. Celý se to smrsklo na dvě věci, na rozhodnutí zůstat či nazůstat a na fakt, že novináři si musí dávat velký pozor, aby se nestali hlasnou troubou různejch diktátorskejch zkurvysnů, nic víc v sobě film bohužel neměl. (13.01.2014)

Jsem rád, že jsem mohl vidět, jak se na Blízkém Východu CNN proslavila. I s tímhle filmem jsem tak nějak zaregistroval, že výhoda televizních filmů je taková, že když se toho ujme dobrý režisér a dobří herci, je o poctivou filmařinu zaděláno. Na druhou stranu je tak poctivá a upřímná, že jí chybí větší napětí. Tady by toho napětí rovnou mohlo být jak nařezáno ve slamníku, ale úplně se jim to nepovedlo. Místy totiž film dokáže naprosto brutálně nudit a i díky tomu si ho podle mě dokážou užít jenom brutální nadšenci do té doby. Poctivý ale je a klobouk dolů za objektivní náhled ohledně tvorby článků z Iráku, které pak čteme my a celý svět a nedochází nám, jaké úsilí to někoho na druhé straně zeměkoule vlastně stojí. (25.09.2013)

Snímek pro fanoušky americké zahraniční politiky. 1) Dynamický film působí autenticky a zvláště zpočátku jsem ho sledoval s velkou chutí. Ovšem o příčinách amerického zásahu se divák nic nedozví._____ 2) Roztomile americký je následující rozhovor: Robert Wiener objednává telefonem do pokoje: Could you send up a Pepsi, please? Ingrid Formanek: I'll take a Pepsi. Judy Parker: I'll have a Coke. Ingrid Formanek: Oh, there's no Coke in Baghdad. Bottling plant's in Dixie. Zmatená Judy hledí na Ingrid. Ingrid Formanek šeptá: Israel. Mark Biello: I'll take a Yoo-Hoo. Všichni se na něho podívají. It's a chocolate drink. Judy Parker: I didn't say anything. Robert Wiener: Make it seven Pepsis._____ 3) První válka v Zálivu v roce 1991 dostala nedávno založenou (1980) dosud malou kabelovou televizi CNN mezi americkou Velkou trojku (ABC, CBS a NBC). CNN totiž byla jedinou televizí, schopnou komunikovat z hotelu Rashid v Bagdádu během prvních hodin bombardování._____ 4) Výstižný koment: SB*. (09.08.2018)

,,Víte co se právě stalo? Staly se z nás zprávy!" Upřímná výpověď o jedné z nejvýznamnějších epizod televizní žurnalistiky, kdy se krize v Perském zálivu stala prvním válečným konfliktem, který byl médii přenášen online a CNN se tak etablovala na krále televizního zpravodajství. Jedná se o velice zdařilý film, který ukazuje události bez příkras, či glorifikování. Novináři zde nejsou neohroženými hrdiny, kteří kličkují mezi vybuchujícími bombami, aby pořídili lepší záběr, ale ani to nejsou bezpáteřní hyeny, kterým je lidský život ukradený, jen aby dostali svůj příběh. Na televizní produkci má Živě z Bagdádu velice pěknou výpravu a perfektní střih, který svým tempem přesně vystihuje tu hektičnost novinářského života. A samozřejmě nesmím zapomenout na perfektní obsazení. V čele se dvěma členy mé herecké TOP 20 Michaelem Keatonem a Helenou Bonham Carter, které to tady pekelně sluší. Skoro démonický David Suchet je již jen příjemným bonusem. Jako vystudovaný televizní publicista nemohu hodnotit jinak :-) (22.07.2011)