Čtyři pírka: Zkouška cti

Britský režisér indického původu (začínal v Bollywoodu) své režijní kvality přesvědčivě demonstroval již historickou Královnou Alžbětou, a aniž bych převypravoval děj, vše se točí (jak zní název) kolem tradičního symbolu zbabělosti. Přibral australskou hvězdu Heathe Ledgera, vycházejícího Rickyho Fittse z Americké krásy (Wes Bentley) a povinný ženský element, neústupně patriotistickou Kate Hudson (oscarová nominace za Na pokraji slávy). Úvodní zauzlení nepřináší zhola nic, ani napětí, ani sympatie, divák nemá absolutně šanci získat si motivacemi alespoň jednoho z ústředního tria. Chybu na svých bedrech pravděpodobně nenese režisér Kapur, ale producenti, kteří osekali rozsáhlé, zajímavé téma a smrskli jeho úsilí do o něco delší dvouhodinové stopáže. Kostýmní drama totiž mělo četné ambice, rozmáchlé pouštní bitvy mají svoji poetiku a nejsou prostým masakrem řvoucích mas á la ryze řemeslný Patriot Rolanda Emmericha. Nakonec si tak divák musí vystačit „jen“ (vedle hudby Jamese Hornera) s neomylným kameramanem Robertem Richardsonem, před kterým musím (a to velice rád) opět smeknout. Poušť nasnímal jako jeden neklidný obraz a například vedle Oscarů za JFK a Letce se na něj snáší další uznání. Leckterý jeho záběr dychtí nápadem, originalitou, používá ostrý kontrast, a především jeho zásluhou je film nadprůměrným dobrodružstvím. (08.01.2006)

Buď som sa pozeral na iný film, alebo som bol v nejakej divnej nálade, kedy sa mi páči úplne všetko. Klasická dobrodružno-romantická omáčka je doplnená pomerne realistickými a drsnými zábermi zo Sudánu, s jednou dobre (nie výborne) natočenou bitkou uprostred púšte. Ústrednej trojke to spolu sekne, len som mal pocit, že film vznikol kvoli neustálemu detailovaniu Ledgerovej tváre a jeho očí (takže, aby na to došlo čo najviac žien). Britská vojnová posádka v Sudáne mi bola neskutočne nesympatická, tak som skor držal palce arabom. Záver bol trochu rozpačitý, ale pi hroze, čo som podla komentárov čakal, som bol celkovo spokojný. (25.09.2007)

Historický film by podle mého názoru měl mít v hlavních rolích někoho, kdo má sílu nést velko film, nebo alespoň historický film takovéhoto formátu. Někoho emocionálně silného, který dokáže od začátku do konce drásat nervy na plné obrátky. Tenhle film sice obsahuje Heathe Ledgera, kterého až posmrtně skutečně opěvují, ale tadyta role mu zase natolik nesedla, abych s ním byl spokojený. Tohle je prostě ta historie, natočená ne přílíš zábavnou formou, spíš fádní a nudnou s občasnými akčními scénami, které jsou klasicky na úrovni, ale ty delší nudné kecací části určitě nezachrání. (27.03.2009)

Beze zvratu, bez hlubokého charakteru, bez uvěřitelného vývoje. Čtyři pírka se i přes snaživé zpomalovačky nebo přehnaně chtěnou velkolepost propadají svým utahaným příběhem a nenápaditými bojovými scénami k nesnesitelné nudě. Záchranou, znamenající unavenou druhou hvězdu, je charismatický Wes Bentley, ale vše ostatní je i přes zdánlivou hereckou kvalitu na úrovni toho nejpředvídatelnějšího šestákového románu. 30 %. (04.01.2006)

Vzepření se vojenské cti a válce nenajde právě pochopení. U nadřízeného, kolegů. Snoubenky. Všichni jej mají za zbabělce. Heath Ledger jako citlivý vnímavý poručík dostane po své rezignaci čtyři pírka, výraz pohrdání za domnělou zbabělost. Je těžké být synem generála a muset jít v jeho šlépějích. „Nechci jít kvůli někomu nebo něčemu bojovat.“ „Teď vím, že jsi zbabělec.“ „Otče, můžeme si promluvit?“ „Já už tě neznám.“ Typická hrdost, nadřazenost, tradice nad city. Válka v Súdánu. Mně ji zastiňoval pohled na Afriku. Poušť je nádherná, tajemná. Barevná, vrstevnatá. Duny mají svá tajemství, hru světel a stínů. Kdo jednou viděl Saharu musí ji milovat do konce života. Tedy jako zhýčkaný turista, to připouštím. Ale fascinuje mne stále víc a víc. Ale zpět k pírkům. Ledger v turbanu fakt k nepoznání. A já si od začátku říkala, proč je tmavovlasý – musel zapadnout mezi místní. Kamarádství má různou podobu, třeba zájem o bývalou snoubenku. Stejně tak strach má mnoho tváří. Pírka podobně jako většina válečných filmů jen ukazují zbytečné masakry, mocenské boje ve jménu něčeho, co po letech vlastně ztratilo smysl. Jen čest, poctivost, statečnost, ty zůstávají. Při největším masakru paradoxně nejromantičtější hudba. No, není divu, James Horner. Některá přátelství jsou ovšem ocelová. Nejen stará, ale i nová, a na barvě pleti přitom opravdu nezáleží. Poslední minuty v poušti bezeslovné a působivé. Poslední – či lépe první- minuty v Anglii příliš sentimentální. Ale jinak to asi být nemohlo. (27.04.2009)