Křižovatky

Herci nebyly špatní a Jami Gertz byla kočka ;) . Zaujal mě celý film, a protože jsem fanouškem tohoto druhu hudby líbil se mě ještě o něco víc. Jenom je veliká škoda, že se tento film strašně těžce shání. Taky předabování do češtiny by nebylo na škodu, ale jsem rád, že jsem ho vůbec někde našel. Steve Vai je prostě borec a vždycky byl. Závěrečný souboj, mezi Macchiem a Vaiem je prostě skvělý. Docela mě štve, že Steve není uvedený mezi herci u tohoto filmu, zde na ČSFD. Každopádně doporučuji všem, kteří mají v oblibě zvuk kytar.. (12.02.2011)

Na blues vyrůstali ti co mám z hudební branže nejjradši.Ať tobyl Hendrix,Joplin,kluci z Cream (vlastně kde kdo z šedesátejch)ale i první metaláci (no že Zeppeliňáci,to je snad jasný,ale voni i takoví Sabbati,samozřejmě) ,no a pak i ti co nikdy na nic nehráli,-třeba já.---Tenhle film beru jako milý pokus o cestě k původnímu blues,který se vlastně nemohl zdařit,už kvůli nasládlý formě filmu a tomu jelitu režisérskýmu (a herci taky slabý).--Ovšem ta spousta dobrý hudby dobře zahraný ,a hlavně díky tématu veliká vzácnost.Takže potom pro mě nadprůměr. (15.06.2011)

Robert Leroy Johnson se jednou v noci na křižovatce upsal dáblu a stal se díky tomu nejvlivnějším bluesovým kytaristou 20. století, muzikantem, kterého citují Clapton, Dylan, Zeppelini nebo Stones. Pravda, jen žil za to jen krátce..(1911-1938). A na téhle historce stojí i road movie, ve kterém dávný Johnsonův spolughráč Willie Brown (Joe Seneca) a mladý Machio ukazují něco z blues...Ovšem trochu rozpačitě a povrchně. (Jestlipak exitsuje film o samotném Johnsonovi s jeho hudbou? Chtěl bych ho vidět!) Největším nedostatek je pro mě obsazení Macchia do hlavní role. Toho bluesmena v něm prostě ne a ne vidět. Druhým nedostatkem je to, že jde v podstatě jen o odkaz na onu dábelskou historii, blues z filmu nevychází, jen se hraje..Rychle ke kladům, hraje se tu skvěle. Kytaru obstaral veleschopný všeuměl Ry Coooder, harmoniku Sonny Terry, mihne se tu i Steve Vai (Whitesnake, Van Halen). Hudba je taky hlavním důvodem, proč se na film dívat a za ní a přece jen slušně vykreslené Mississipi a v dálce probleskující upoutávku na dřevní blues dám čtyři. Když na začátku filmu přijde Johnson do studia..! Některé věci ze soundtracku (Walkin Away, Feelin Bad Blues) jsou boží. (06.03.2013)

Příběh sám o sobě nějak dvakrát nenadchne, není tu žádný překvapivý zvrat nebo nějaký silnější moment, který by byl k zapamatování. Tohle vše ale rozhodně přebije hudební stránka a nakonec posledních zhruba 10 minut, které jsou rozhodně zdařilým vyvrcholením tohohle nenápadného filmu, na který už pomalu, ale jistě začíná padat prach. (20.11.2014)

Já teda nejsem žádný muzikant a ani hudební sluch zrovna moc nemám, ale tohle mě naprosto, ale fakt naprosto nadchlo. Vlastně jediné "mínus", které jsem při sledování pociťoval, byl můj strach, aby se to někde časem nepodělalo, ale ne, jak mě nadchl začátek, tak mě nadchl i konec a snad i víc, než začátek. Mám prostě slabost pro tyhle nomádské road movie, kde ústřední postavy cestují jak jen můžou, na různých mezizastávkách prožívají různě věci a poznávají různé lidi, cesta je pro ně cíl a když dorazí z bodu A do bodu B, nic nekončí a je jasné, že budou taky body C, D, E... No a Křižovatky jsou nejen to (i když tím jsou především), ale dokonce i hudebním (bluesovým) příběhem s pár skvělými hudebními čísly a do toho obsahuje i pořádnou kapku mysteriózna a taky v sobě má i lehounký fantasy prvek! Takový mix žánrů je pro mě splněný sen a na rozdíl od jiných filmů, které pro mě měly naprosto atraktivní žánrové mixy, tenhle dopadl tak, jak jsem si přesně přál a sám tomu nejsem schopný uvěřit, že se to až takhle povedlo. Díky Willy Kufaltovi za objevení a doporučení, protože tohle jsem si už teď, chvíli po prvním zhlédnutí, naprosto zamiloval a určitě se na to podívám ještě víckrát :-) Hodně nečekané a velice příjemné překvapení, které jsem, až v takové míře, rozhodně nečekal... 5* (05.02.2023)