Ten den přijde

Perfektní zpracování tématu, které jsem již prožívala několikrát např. u filmů o různých ústavech v Irsku 60. let. Prostě jedna velká hrůza. Člověk často jenom nevěřícně zírá. Kromě skvělých hereckých výkonů snímek provázela i moc pěkná hudba. Pátou hvězdu ode mne dostali bratři (snílek Elmer se svým vypravěčským uměním jako malý Andersen) a inspektorka Lundová, která konečně odložila svetr a projevila ženské emoce ;-) (13.11.2017)

I keď severania nakrúcajú filmy o "bývalých" pomeroch v polepšovniach a sirotincoch vo veľkom množstve (napr. Zlo, Kráľ z ostrova Bastoy, Útočisko) nerobí mi problém oddeliť tento film od ostatných. Vďačí za to nielen vynikajúcemu castingu (riaditeľ i obaja chlapci), ale i dokonalo zvládnutej atmosfére beznádeje a gradácii napätia. Úžasná bola aj živočíšna vynaliezavosť malých delikventov, ktorá čelila kolektívnemu strachu chovancov a súdržnosti vychovávateľov. Larsa Mikkelsena som videl po prvý krát, ale som presvedčený, že desivejších záporákov veľa vo svete filmu nie je. (06.01.2020)

Uff, další dětský domov, další tyranie. Tentokrát se v něm ocitnou dva sourozenci a oba tam téměř přijdou o život. Dánové tato dramata umějí na jedničku. Ale včerejší německý Freistatt mě oslovil o chlup víc. Tento film je více o dětech, mladšímu bratru je kolem 6-7 let. Jeho starší bratr se pokouší ho chránit, ale nakonec se situace úplně obrátí. Předčasně dospělé děti čelí nelítostnému režimu v sirotčinci i v zemi a všeho schopným úřadům. (23.03.2017)

Další slušně udělanej film o ošklivých, tentokrát ale hodně ošklivých věcech (je to náhoda, ale sotva před pár dny jsem viděl podobného Krále z ostrova Bastoy). Hodnotím vlažně. Zdálo se mi to být přitažené za vlasy, přemrštěná krutost, na druhou stranu nepochopitelná loajalita a zbabělost. To je opis chování dospělých. Dětskou opatrnost, vyvolanou nekonečným bitím, mi nedělá problém pochopit. Dětské herecké výkony nebývale dobré, ani nechci vědět, jak si na nich režisér vynutil tolik slz a smutku- to by možná mohlo být taky na film. Nějak se tomu ale rozpadl konec. Časově to vůbec nesedělo, starší chlapci měli jít do týdne pryč, bráchové se stačili kompletně uzdravit a ti jejich kamarádi tady přitom pořád ještě byli, Elmerovi se proměnil charakter, najednou z něj byl malej Zorro mstitel, prostě se tomu z mého pohledu nepovedl finiš. Ale je pravda, že mi nevyhovuje ani to téma, podobných filmů jsem už viděl x a je to pořád na jedno brdo. (18.07.2019)

Když něco nemůžete zvládnout, stát vám pomůže, postará se o vás i o vše blízké. Nikdy ovšem tak, jak byste si to sami představovali. Na děti rodičů, kteří jsou ještě při síle a dovedou se postavit kličkám (paragrafům) Zákona č. 89/2012 Sb. - Péče o dítě a jeho ochrana, stačí škola. Pokud rodiče tuto sílu nemají, ať proto, že holdují něčemu, čemu by neměli, nebo jsou prostě slabí duševně či tělesně, pak jsou tu různé specializované ústavy, které následují po aktu překrásně nazvaném: "odebrání dítěte z rodiny" (Cathy Come Home natočil Ken Loach před více než 50 lety). Základním výchovným prostředkem na školách i ústavech je šikana, na které se - a to jsem zjistil až později - podílí dětí, jako vykonavatelé, spolu s učiteli, jako podněcovateli. V případě Orphanage Godhavn šlo ovšem zvláště do tuhého. V podstatě si to - ani přes superrealistický herecký výkon Larse Mikkelsena - nelze představit. Samozřejmě, že pomíjím lokaci, takhle to mohlo vypadat leckde (viz . LIVINGDEAD ***). To, že je sirotčinec v Godhavnu nyní vzorem vzorů, je to jen skákání z extrému do extrému (viz Malarkey****). Podstata ale zůstává stejná: rodič, ať už je (téměř) jakýkoli, je pro vývoj (především předškolního) dítě a tvrobu jeho neuronových synapsí nepostradatelný. (04.12.2019)