Já, Daniel Blake

„Dane, vyjebou s tebou, varuju tě. Udělají z tebe naprostýho zoufalce. Není to náhoda, je to plán. Znám tucet dalších, kteří to vzdali.“ - „Vybrali si špatnýho, jestli si myslí, že to vzdám. Jsem jako pes, co nepustí kost.“ Jenže ani „zakousnout se“ nemusí v tomhle boji stačit…Tím, že už znám o 3 roky mladší Loachův snímek Pardon, nezastihli jsme vás, ocitl jsem se na známé půdě. Oba filmy jsou vystavěny na podobných základech. Znovu jde o depresivní, tíživý, ale zároveň alarmující, kvalitní film. I přes jistou emocionální vyhrocenost postav jim opravdu fandíte. Loach znovu přesně pojmenovává sociální problémy dneška, zde se zaměřil na staršího pracujícího po infarktu a matku samoživitelku. Jejich souboj s byrokracií a neochotou je vyčerpávající až do symbolického konce…za mě to budou silné 4*. „Pokračujte prosím v zápisu a najděte někoho, kdo vám pomůže s hledáním práce na webu. V opačném případě byste mohl přijít o vše. Nedělejte to. Už jsem to viděla. Dobré, poctivé lidi na ulici.“ - „Děkuju, Ann. Ale jakmile ztratíte sebeúctu, končíte.“ (24.07.2022)

Nejspíš nejsem cílová skupina. Předpokládám, že po shlédnutí filmu jsem si neměla říkat, že si pán mohl sám za ten úřadový kolotoč. Kdyby byl film radši více o matce Katie, bylo by to rozhodně zajímavější a srdceryvnější. Takže těžko dát vysoké hodnocení filmu, u kterého si celou dobu říkám jenom "Tak už běž někam do práce, kde si sedneš na zadek!" (04.04.2017)

Tak to bylo drsné. Starou dobrou Anglii, kolébku moderní demokracie mám rád. Tedy tu opravdu starou dobrou. Ne ten chalífát, ve který se ostrov rodí dnes. V příběhu sledujeme téměř dokonalou Hlavu 22 z reálného života. Danielem Blakem by se snadno mohl stát každý z nás. Zatímco některé skupiny obyvatelstva (u nás) celé dekády profitují z dávkového a podpůrného sociálního systému (a vyznají se v něm mnohdy více než samotní úředníci), běžný smrtelník může velmi snadno v nouzi narazit na neprůstřelnou byrokratickou mašinérii, kdy jeden úřad vám něco slíbí, ale až když přinesete potvrzení od jiného úřadu. Ten by vám ho vydal, ale potřebuje potvrzení od úřadu u kterého jste byli poprvé! Ten se s vámi ale bude bavit až když přinesete potvrzení od toho druhého. Pohádka o slepičce akohoutkovi tak získává až smutně hororový rozměr... To oč nejčastěji nešťastník žádá jsou samozřejmě peníze. A zatímco stát si z něj udělal ping pongový míček, dodavatel plynu, elektřiny a pronajímatel bytu či banka nemají zájem poslouchat něčí trable. Plať nebo se sbal. Takže začíná dotyčnému existenční peklo a to se ještě třeba léčí zrovna po infarktu a má lékařem nařízený klid a hlavně se nerozčilovat... Jsem si jist, že v Anglii je ten byrokratický aparát a systém dávek ještě rozrostlejší a ještě neúprosnější vůči těm, jimž by měl pomáhat, sloužit a pro něž byl vlastně zřízen. Jistě se najde kupa těch, co na systému parazitují a profitují z něj neoprávněně. Ty je samozřejmě nutno ihned identifikovat a odstřihnout už při podávání prvotní žádosti na úřad. Ale pak je zde spousta těch, kteří opravdu potřebují pomoc, ale stát se k nim chová jako ke zlodějům. Při tom dokud mohli a odváděli daně, stát si bral bez poděkování všemi deseti... Měl jsem takovou neblahou předtuchu jak film skončí a přiznávám, že titulky jsem sledoval se zachmuřelým výrazem a trochu i vztekem. Sice jsem se chlácholil, že to byl jen film, ale je mi jasné, že takových Danielů je tam venku hromada. A při tom mají ty neskutečné koule neskuhrat, hrdě nést své břímě se vztyčenou hlavou a ještě při tom pomáhat opuštěným Kate s dětmi. Ta postava Daniela Blake mi byla neskutečně sympatická a byla skvěle uvěřitelná. Dave Johns to sehrál skvěle. Navíc to celé bylo takové echt british jak mám rád, včetně angliny. Skvěle natočeno! Dávám za 4 páry bot dovezených z Číny. * * * * (20.07.2024)

[4,5*]     Výstižne a veľmi inteligentne vykreslený nikdy sa nekončiaci boj s byrokratickým aparátom, ktorý je súčasne aj bojom o zachovanie si ľudskej dôstojnosti. Hlavnému hrdinovi Danielovi (Dave Johns) sa v jeho márnej snahe nedalo nefandiť, imponovala mi jeho vytrvalosť a tiež jeho hlboko ľudský pohľad na svet. Napriek ťaživej téme z filmu sála ľudskosť, úprimnosť a silný pocit autentickosti. A ten miestny britský dialekt je proste kúzelný! Krásny film o ľudskej spolupatričnosti, rešpekte a nádeji, že dobro v ľuďoch ešte nevymizlo. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (25.09.2021)

Teprve nyní se setkávám s matadorem sociálních dramat Kenem Loachem a úspěch je z toho tak maximálně poloviční. Začátek je super, původně ještě docela optimistický člověk, co se proplétá labyrintem nařízení a formulářů, které ho postupem času výrazně zlomí a dočkáme se i očekávané katarze ve finále. Zní to zajímavě. Navíc když je hlavní hrdina takový sympaťák, jenže mě to po docela krátké době přestalo bavit a i když stopáž není bůhvíjak dlouhá, tak mi přišlo Já, Daniel Blake jako jeden z nejdelších filmů, které jsem kdy viděl. Rozhodně velice zajímavé, ale Loach mě dokonala ukolíbal a ztratil uprostřed filmu. (15.11.2017)