Režie:
Ken LoachScénář:
Paul LavertyKamera:
Robbie RyanHudba:
George FentonHrají:
Dave Johns, Hayley Squires, Briana Shann, Dylan McKiernan, Andy Kidd, Micky McGregor, Malcolm Shields, Harriet Ghost, Stephen Clegg, Kate Rutter, Sharon Percy (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Sociálně apelativní a v současnosti až nepříjemně aktuální snímek vypráví příběh padesátníka Daniela Blakea z Newcastlu, který se poté, co utrpí infarkt, ocitne ve vyčerpávajícím kolotoči žádostí o podpůrné státní dávky. Zatímco se snaží prokousat nesmyslně nastaveným systémem a absurdními byrokratickými procesy, které ho nutí shánět práci v rozporu s doporučením lékaře, potkává svobodnou matku Katie a její dvě děti. Neúplná rodina má jedinou šanci, jak uniknout jednopokojáku na bezdomovecké ubytovně – přijmout byt v neznámém městě 300 mil daleko. Daniel a Katie se každý po svém snaží vypořádat s příkořími systému a přitom neztratit zbytky důstojnosti. (Film Europe)
(více)Videa (8)
Recenze (150)
Čo napísať o tohtoročnom víťazovi z Cannes? Ide o moje prvé stretnutie s Keni Loachom, obľúbencom festivalu v Cannes, odkiaľ si odviezol už nejednú cenu. Ken Loach je britský režisér, ktorý vo svojich filmoch dáva priestor všedným hrdinom z ľudu, o ktorých dneska už pomaly nikto nezakopne (výnimkou je tento rok Eastwoodov Sully) a ktorí, žijú na okraji spoločnosti. Nie sú tak divácky aktaraktívny ako superhrdinovia z blockbusterov, depresívny sociopati alebo pri nich nejde o prvoplánové a patetické zneužívanie osudu mediálne známych minorít, ktoré hýbu dnešným mediálnym svetom a politikou (utečenci, rómovia, LGBTI, you name it…) O to viac si vážim Loacha, že na túto skupinu nezabudol , pretože každý si zaslúži právo žiť na tomto svete a štipku dôstojnosti. Loach sa na stare kolená angažuje v politike (ľavičiar a socialista) a vo filme ukazuje tú obludnú mašinériu menom štátna správa (vo filme si posvietime na sociálny systém), ktorá by mala slúžiť ľuďom a pomáhať im, ale opak je pravdou. Loach vychádza z britských reálií, kde s novým online systémom pomoci má problém viac ako 30% ľudí, ktorí žiadajú štát o pomoc. Vidieť tu priepasť medzi generáciami – digitálnou a manuálnou. Keď sa neadaptujete v dnešnom svete na novú digitálnu vlnu, môže sa vám veľmi ľahko stať, že vás pohltí a stiahne ku dnu. Za hlavné plusy filmu určite považujem, že Loach si dal pozor na prehnaný sentiment a patetickosť, ktorá by sa z tejto témy dala kľudne vyžmýkať a pomáha mu v tom skvelý Dave Johns, známy stand-up komik, ktorý aj ťažké životné momenty hlavného hrdinu vie odľahčiť humorom, ktorý nie je prvoplánový, ale ide o skôr o smiech (pousmiatie) cez slzy. Loach tu dáva dopopredia všetky neduhy komunikácie so štátom a úradníkmi – keď niečo chceš zavolaj na to to číslo, stlač 1, čakaj kým sa ti niekto ozve, chodíte od jedných dverí k druhým a tak dokola, systém, ktorý nedáva zmysel a bol vymyslený snáď ľuďmi z Marsu, neochotou a arogantnosťou úradníkov – však to poznáte, už ste na úrade boli a potrebovali niečo vybaviť za jeden deň. Na druhej strane Loach ukazuje iba jednu stranu mince a to keď sa slušný človek dostane do úzkych a očakáva, že mu štát pomôže, kým sa pozviecha a bude sa môcť o seba postarať znova. Tento statment sa Loach snaží vykresliť až moc a práve koniec pre mňa vyznieva ako obyčajný umelý kalkul, nech je akokoľvek smutný. Pretože vieme, že tento systém pomoci neustále zneužívajú určití ľudia a kvôli, ktorým tieto hrozné byrokratické pravidlá museli vzniknúť. Chýba mi tu ta protiváha druhej strany a príbeh je pre mňa tak nekompletný. 6/10 ()
"Pokud chcete zemřít hrdinskou smrtí, stiskněte nulu". Ostatně vám nic jiného nezbývá, protože všichni operátoři jsou zaneprázdnění. Před padesáti lety to byl Billy ("Kes"), dnes Daniel; Ken Loach stárne, ale sociální problémy přetrvávají. Ze sociálního státu se stává neosobní sociální monstrum. Možná je třeba se spíš divit, že se v multi-(ne)kulti Londýně s Danielem vůbec někdo bavil. ()
Výborné sociální drama britského režiséra Kena Louche výstižně zobrazuje neúnavný konflikt mezi na jedné straně smyslem pro spravedlnost a boji proti křivdám a na druhé straně zobrazením stále se rozrůstající byrokracie. Téma v současné době bohužel velice aktuální. Ta byrokratická pravidla jsou bohužel nastavovány těmi, kteří přímo úměrně výšce postů a vlivu jsou čím dál tím více odkloněni od reality, takže některá rozhodnutí jsou opravdu "na palici" a proti zdravému rozumu. Když se něco nepodaří (slušně řečeno), posílí se stavy, vymyslí další byrokratická pravidla a úřady a jede se dál. Problém je hlavně to, že přibývají neustále ti "chovní" a nikoliv ti "tažní", takže je to bludný kruh. Hlavní hrdina, zdánlivě "bručoun, prudič a šťoural", ale muž s ohromným srdcem, který přes svůj nelehký osud se snaží jak pomáhat těm slabším, kteří pomoc potřebují, tak i bojovat s těmi větrnými mlýny nesmyslné byrokracie. Přesto, že představitelé ústředních postav byli pro mne neznámí, podali vyjímečné a nezapomenutelné herecké výkony a celkové vyznění tohoto filmu ve mně rezonovalo a asi ještě bude rezonovat dost dlouho. Ne náhodou se mi vybavil severský film Muž jménem Ove , který má s tímto filmem mnoho společného. A v tom boji proti nespravedlnostem světa a ústřední postavou mi vzdáleně připomněl i legendární Eastwoodovo Gran Torino. ()
Jeden z těch filmů, při kterém budou citlivé duše třeskutě trpět a děkovat vyšším instancím za to, že mají kde bydlet a co jíst. Loach a jeho střihač celý film výborně ukočírovali, díky čemuž ví každá scéna, kde je její začátek a především konec. Právě proto se Daniel Blake obejde bez přívlastků jako ždímací, patetický a vyděračský. To vše je podpořené civilně (v tom nejlepším možném slova smyslu) dokonalým herectvím. Nepříjemně silný zážitek. 8/10 ()
Velká část debaty, kterou v britském tisku rozpoutal Daniel Blake, se točí kolem toho, zda mechanismy ukázané ve filmu odrážejí realitu, nebo jsou výsledkem přehnaného či vyumělkovaného sociál-porna. Představitelé úřadu práce v Newcastle trvají na tom, že film vůbec nezobrazuje realitu, v níž se oni každý den pohybují. Ken Loach naopak kritiky vyzývá, ať prokáží, které konkrétní slovo ve filmu není pravdivé, poukazuje přitom na detailní analýzy komplikovaného britského sociálního systému a přikládá svědectví stovek konkrétních postižených i bývalých zaměstnanců úřadů prace. Nezávislé průzkumy a statistiky svědčí v Loachův prospěch a je nad slunce jasnější, že např. 1.1 milonů návštěv potravinových bank v letech 2015-16 je asi o 1.1 milionů větší, než by se na jeden vyspělý demokratický stát slušelo...__ Loachův film je děsivou toryovsky-kapitalistickou variantou Hlavy 22, v níž se stárnoucí tesař po infarktu snaží vymanit z odosobněného byrokratického systému, jenž jej nutí hledat si práci, kterou ale rozhodnutím jiné autority nesmí příjmout. Jeho marný boj se systémem a neustálými hrozbami likvidačních sankcí se postupně mění na boj o samotnou lidskou důstojnost. Loach je pověstný svým citlivým ale syrovým přístupem a pozoruhodnou estetikou, kterou dokonale zobrazuje dané prostředí. Přesto po skončení filmu leckterému divákovi okamžitě naskočí myšlenka, že Danielův (a s ním provázaný Katin) příběh je extrémní a neuvěřitelnou konstrukcí, která koncentruje do dvou lidí všechny myslitelné problémy příslušníků nižších tříd. Zprvu mě tento zdánlivý koncentrát také přišel přitažený za vlasy, ale - slovy papeže Františka - kdo jsem já, abych soudil? Příslušníkům středních a vyšších tříd, kterým je film zjevně určen (a jimž se možná trochu snaží implantovat pocity viny), se těžko vžívá do situací, ke kterým se z pozic zcela odlišné části spektra společnosti nikdy nedostanou; pohled spatra bývá zkreslující. Otázka "realističnosti" se v takových úvahách dostává do konfliktu s "pravděpodobností" - a tento příběh je zatraceně pravděpodobný.__ Loachův film je zřetelný political statement, vzkaz toryovcům i lhostejným lidem. Není zbytečně doslovný i když ve svém vyprávění i pointě poměrně průhledný a přímočarý. Současně umožňuje nahlédnout do života voličů brexitu, Trumpa, Zemana, Orbána, Kaczynského apod., protože nenechme se mýlit, jejich voliči nejsou jen hloupí, bigotní, rasističtí a ideologičtí kverulantni či vypočitavci, ale z velké části též slušní a poctiví (často starší) lidé, kteří celý život pracovali, ale nerozumí už modernímu světu a nechápou, proč se mají špatně, když byli celý život pracovití. Frustrace v kombinaci s větší náchylností k tomu být manipulován, je jedním z vedlejších produktů předchozích špatných vlád a katalyzátorem současných i budoucích problémů. Kenu Loachovi se podařilo natočit velice aktuální film, ale vzhledem k zeitgeistu a úrovni dnešní politické scény se obávám, že brzy bude muset natočit ještě depresivnější film... __ As soon as you're born they make you feel small/ By giving you no time instead of it all/ 'Til the pain is so big you feel nothing at all/ Working Class Hero is something to be () (méně) (více)