Já, Daniel Blake

Hlavním hrdinou je šedesátiletý truhlář Daniel Blake (výborně ho hraje britský stand-up komik Dave Johns), který se po utrpení infarktu ocitne v bizarní situaci, kdy se kvůli nařízení doktorů za žádných okolností nesmí vrátit do práce, leč na úřadech mu odmítají vyplácet podpůrné dávky, protože je „práceschopný“. To odstartuje nesmyslný kolotoč podávání žádostí a obcházení pracovních míst, během něhož se Daniel seznámí s mladou matkou dvou dětí, jimž začne vypomáhat v nelehké životní situaci. Na jednu stranu lze snímku vyčítat, že Ken Loach už filmů na podobné téma natočil víc, a že se něco takového, jako je Já, Daniel Blake, od něj víceméně dalo čekat. Že v něm v podstatě jen smíchal osvědčené motivy a vytvořil citově manipulativní kritiku státní byrokracie, v níž si diváky obmotává kolem prstu prostřednictvím postav sympatického, férového a nezištně obětavého proletářského vdovce a svobodné matky tak chudé, že nemá ani na jídlo pro své děti a musí na něj stát fronty před charitativními potravinovými bankami. Jistě, vyčítat mu to lze. Ale proč to dělat, když to přitom tak báječně funguje? Já, Daniel Blake je rozhodně manipulativní film, jemuž ale nelze odepřít upřímná snaha o průrazné sdělení něčeho zásadního, co je obecně srozumitelné i mimo Anglii (na úřady se zřejmě nadává všude). Ale není to film jen o kritice úřadů, je to i film o generačních rozdílech a o problémech starších lidí s životem v moderním světě, zahlceném novými technologiemi. Je to film o významu jedince ve společnosti a o důležitosti jeho slova, o lidské důstojnosti a o pomoci (14.12.2020)

Loach je stále pevně vlevo a ví, jak snadno se člověk ocitne dole a jak je téměř nemožné vyhrabat se zase zpět. Dokud vám budou lhát, že pokud nejste nahoře je to jen vaše vina, odvrátíte vždy tvář studem od natažené pomocné ruky a dokud budou přehlíženy myšlenky jako basic income, můžeme se jednou za čas dál třást o to, zda sami nejsme Daniel Blake. Važte si toho, co máte rádi a držte to za ruku. (15.06.2017)

No, je to ještě horší než jsem myslela, moje letitá neláska k této prapodivné ostrovní entitě se stále a stále potvrzuje, zlatá naše republika a to nadáváme. Takže pěkně tvrdý a rychlý brexit, ať se tohohle zbavíme. Film smutný, o bezútěšnosti a zoufalství, kam až státní mašinérie s byrokracií zaženou slušného člověka, v této rádoby vyspělé, nyní zčernalé zemi, kde třešinkou na dortu je lesk královské rodiny. (09.08.2019)

"I Daniel Blake" je podľa mňa solídne napísanou a spracovanou drámou o mužovi, ktorý bojuje až do posledného dychu s byrokraciou. Funguje to veľmi dobre, má to dobré postavy a vie čo chce povedať. Celý čas som si to užíval, no je tu jeden problém, ktorý by som o filme povedal a to je jeho záver, ktorý prišiel tak veľmi náhle, že som mal pocit, že to mohlo ešte chvíľku pokračovať a dodať tomu viac energie. Možno tým film búra niektoré klasicky zaužívané klišé, no nevadilo by mi to. Len by som chcel vedieť trošku viac. Len nedozvedel som sa. Mimo to si myslím, že tento film je dobrý. Postavy tu ukazujú aj svoje ľudské stránky, no rovnako sú tu aj klasickí úradníci, ktorí neupustia od predpisov a zákonov ani na moment a musia ísť presne svojim scenárom a nikto ich z toho nerozhodí. Vyzerá to dobre, je to správne napísané a má to dostatok silného srdca, ktoré človeka vo filme udrží a bude ho chcieť vidieť do konca. Plus je pravda aj to, že film má veľmi dobrý spád a utečie rýchlejšie, než by sme čakali. Tempo je úplne správne. Rád som film videl a viem si predstaviť, že by som sa k nemu niekedy aj vrátil. Stojí za pozornosť. Hodnotenie: B+ (21.10.2017)

Nestor britské kinematografie Ken Loach natočil další své typické sociální drama a mne nezbývá než konstatovat - je to opět silný film. Pohled na odvrácenou stranu jedné z nejbohatších částí světa, pečlivě utajovaný obraz pyšné Evropy hrdé na svůj vyspělý sociální systém...a v podstatě také odpověď pro všechny ty, kteří nechápou, kdo mohl hlasovat pro Brexit, kdo u nás volil Miloše Zemana...a přeneseně v USA Donalda Trumpa... Sociálně nesmírně kritický Ken Loach ovšem v ničem nelže a nemanipuluje se skutečností, pouze nastavuje zrcadlo Evropě, v níž se povážlivě rozevírají sociální nůžky, kde velká část těch šťastnějších obyvatel nesmírně bohatne a ta druhá zákonitě chudne a propadá se na hranici existenčního minima. Evropa úspěšných a Evropa sociálně vyloučených. Evropa luxusních vilových čtvrtí a Evropa sociálních ghett. Já, Daniel Blake je dokonale civilní film, který je pro mne jako diváka nesmírně tíživý, tohle je pohled do sousedství, před kterým ve svých sociálních bublinách podvědomě zavíráme oči... (05.03.2017)