Němý Bobeš aneb Český Tarzan

Cimrmanův Tarzan v podobě mlčenlivého prosťáčka Bobše patří, pro většinovou masu, mezi ty méně známé kusy svébytného pražského divadla. A ačkoliv se zvolání jako například "Cos to udělal, Pepiku?" a nebo "Hoďte na něj deku" hojně citují, je dost možné, že mnozí by měli nemalý problém s jejich zařazením. Tím však nechci říci, že by Němý Bobeš patřil mezi ty méně významné......naopak, svou kvalitou patří k těm nejlepším. Svěrákovsko-Smoljakovská rekonstrukce dramatu zničeného v roce 1911 Josefem Padevětem má své kouzlo v odlišnosti od dalších cimrmanovských kousků, kterou je nerozdělení na dvě samostatné části (referát / hra). Další nespornou devízou je fakt, že televizní záznam z roku 1997 nedovoluje účinkovat některým z později angažovaných herců-neherců (Šimon, Reidinger), ale pouze starému dobrému obsazení. O osobitém humoru, který by se dal bez nadsázky častovat označením kulturní dědictví, se ani nemá cenu opětovně zmiňovat. Tady už není dále co psát.....klasik zůstane klasikem, klasika klasikou. Obsazení: Hajný, Wassermann, baron - Ladislav Smoljak / Lékař - Zdeněk Svěrák / Farář - Jan Hraběta Marta, hostinský, sluha / Bořivoj Penc / Bobeš - Genadij Rumlena / Papoušek - Michal Weigel (13.04.2016)

Dost možná z té slabší části her Divadla Járy Cimrmana, přesto opět skvělý originální divadelní počin. Že se nedochovalo moc z textu původního dává Cimrmanologům alespoň větší prostor a pak to vede i k zábavným trapasům, jakým se Fiedler nedokázal vyvarovat. A přesto, že to jen umocňuje komický efekt, postava Marty přece jen volá po herečce. Nejlepší byla Fiedlerova scéna s Wassermannem XD (29.03.2010)

Smoljakovu "Ztrátu třídní knihy" jsem viděl v Praze na začátku sedmdesátých let, během doby jsem pak viděl většinu z her tandemu SVěrák-Smoljak. Tahle mi nějak chyběla, a tak jsem využil pohostinnosti české televize. Myslel jsem, že mi jejich humor už moc neřekne, ale bavil jsem se skvěle jako vždycky (potom jsem se díval na druhý poločas Real Madrid - VFL Wolfsburg, a to byla taky psina). Všechno, co se dá dělat s jazykem - všechny ty elipsy a paraboly, metafory, metonymie a synekdochy, a do toho hospodská a sexuální hantýrka, - to všechno se dá s jazykem dělat, pokud se to ovšem někdo umí. (16.04.2016)

Tahle hra je pojata krapet odlisne. Pri seminari jednak prednasejici vzdy vyleze na jeviste sam, misto aby tam vsichni sedeli a navic to neni rozdeleny pulka seminar, pulka hra. Seminar se krome par odbocek totiz tyka ciste tyhle hry, takze si vzdy kousek poslechnem, pak se prehraje nejaka scenka a tak porad dokola az se nakonec slozi celej pribeh. Navic je tu jeste srovnavani s jinou verzi hry a skoky v case. Z hercu mi tentokrat nesed Borivoj Penc, takovej divnej dedek. Jinak ostatni jsou perfektni, tentokrat to hodne rozjizdi Smoljak a samozrejme Sverak. A Rumlena taky spatnej neni. Jeste stoji za zminku Hrabeta, kterej vzdy na chvily vyleze na podium a hodi nakou brutalni hlasku pri seminari. Neprislo mi to nejak slabsi, nez ostatni hry, jak tu par lidi tvrdi, takze opet 5*. (09.02.2008)

,,Mám zde několik čísel, která mnohé napoví.“ Ač mi forma úplně neseděla, musím uznat, že úmysl pojmout tuto hru trochu jinak byl velmi originální. U herců nevidím sebemenší problém, naopak musím vyzdvihnout výkon pana Hraběty, a to jak ve hře, tak i v semináři. Jeho ukázka lovu zmijí u mě patří k vrcholu této inscenace. Jinak děj hry i seminář patří k tomu lepšímu, co jsem od divadla Járy Cimrmana viděl, není zde ani stopa po křečovitém humoru, nebo primitivním vtipům. (11.12.2014)