Němý Bobeš aneb Český Tarzan

Tahle hra je pro mě asi největší překvapení ze všech Cimrmanových děl a mě dokázala, že genialita pánů Svěráka a Smoljaka při vymýšlení tohoto kousku rozhodně NEBYLA na malinách. Mě ta kombinace semináře a her fakt sedla, obě části se perfektně doplňovaly a rychle to uteklo. Navíc je tam spousta skvěle řešených flashbacků, flashbacků ve flashbacku (a tak dál...), několik různých verzí vybraných scén a geniální rozuzlení (a pokud by vám to všechno nestačilo, tak ještě rozhovor Smoljaka s Rumlenou a geniální Hraběta a jeho rady). Takže já možná tentokrát půjdu trochu proti proudu, protože si myslím, že Němý Bobeš je jednou z nejlepších Cimrmanových her. Rozhodně je neobvyklá a velmi originální a to jí šlechtí. 100%. (06.05.2016)

Zajímavý styl promíchání hry a seminářů. Kritika Jana Nerudy, srovnání vídeňské a pražské verze hry a hláška "Tvou ženu od prusko-rakouské vojny nikdo neviděl. Přiznej se Mikovče. Že tys ji zabil?" byly pro mě osobně nejlepšími momenty představení, kterému celkově nemám moc co vytknout - na rozdíl od ostatních her nemělo představení výraznější slepá místa a bavil jsem se po celou jeho dobu. 4* (13.01.2012)

Hra jinak koncipovaná. Seminář střídá hru a hru střídá seminář. Samotná hra pro mnohé platí za slabší, ale já ji mám silně v oblibě. Stejně tak i tento záznam, který nově zachytil v roli Jana Hrabětu a Genadije Rumlenu. Z té první vlny záznamů DJC z 90. let je to jeden z těch lepších a rozhodně i technicky vyspělejších a rád se k němu vracím. (20.03.2024)

Jedna z posledních Cimrmanových her, která mi stále unikala. Oproti jiným zde není standardní rozdělení na část "přednáškovou" a "herní", ale obě se vtipně prolínají, aby divák mohl nahlédnout do procesu "rekonstrukce Cimrmanova díla". No a "Hanička - sluníčko", to je přece nejbáječnější ženská na světě, moje největší láska - jak to mohl tenkrát Cimrman tušit? (10.02.2013)

-„Ten chlapec je němý, vychovaly ho srny“ -„Inu, vysoká…“ Atypicky pojatá hra, která je zároveň dokumentací vlastní rekonstrukce. Struktura jejího vyprávění není nepodobná 21 gramům a podobným kouskům, roztomilé jsou mnohé flashbacky typu „maminka mi vždycky říkala…“ zatáhnutí opony, roztáhnutí opony - na jevišti stojí jiná postava, pravděpodobně maminka dotyčného, která pronese jedinou větu – zatáhnutí opony, roztáhnutí opony – původní scéna pokračuje tam, kde skončila. Zcela chybí úvodní přednáška, tou je v podstatě prostoupena celá hra. Potěší citace údajné dobové kritiky Jana Nerudy, potěší množství nezapomenutelných scének, např. z filmu Nejasná sezóna dobře známá se starým papouškem („A je po ptákách“). Němý Bobeš, stejně jako ostatní hry Cimrmanů, úmyslně připomíná amatérský počin a vlastně jím je a je to tak dobře. Takhle se sice můžeme domnívat, že verze profesora Fiedlera z Vídně byla nakonec přeci jen věrnější předloze, ale byla i vtipnější? Těžko. „Což je pár kilometrů – přesněji dva“ 80% (24.06.2007)