Blok 99

Mrazivý Vaughn konečně v drsnější roli co si zasluhoval a bez jeho charisma by tenhle překvapivý grindhouse byl tak poloviční. Protože co se záporáků týče to zakopává a v dění pak sklouzne spíš do hogo fogo temnýho béčka než pořádný a kompaktní krimi násilnosti. Nebudu to zdvihat nikam do nebes, vizuální filtr se mi nelíbil, ani prostě celý finále, ale pro fajn gangster/ vězeňskou tvrďárnu s dupáním gumových hlav sem račte zabrousit. (16.10.2017)

Steven Craig Zahler je vypravěč přesně podle mého gusta. Režisér, který oplývá obrovským talentem. Už jeho prvotina Bone Tomahawk byla pro mě pecka, která mířila přímo do černého. A potom tady máme novinku Brawl in Cell Block 99. Westernové kulisy nahradila vězeňská žumpa a Vince Vaughn dostal šanci. Takovou šanci kterou dostal svého času Liam Neeson v 96 Hodinách. Prostě na Vince nebudu moct, nejen já, ale ani další filmoví fajnšmekři, po ztvárnění postavy Bradleyho Thomase, nahlížet stejnýma očima jako v minulosti. Ten kluk budu jednou Craigovi líbat ruce, nohy a třeba i jiné části těla. Blok 99 je pro mě ultimátní nelítostná agresivní a nekompromisní šleha, která opravdu nenese znaky Made in Dreamland. PS: Neumím si představit že by se o produkci snímku postaral Disney :)) 100% (16.01.2018)

Arty grindhouse, který svým pomalým tempem a lidským křižníkem Vincem Vaughnem drtí lebky. Extrémně precizně vybudované napětí a režijně bravurně zvládnutý přeskok od realistického úvodu až k důsledně béčkovému finále v prostředí sklepního pekla pro zvané psychopaty. Feat. boží camea pro žabí oči Udo Kiera a verbální mráz Franka Melameda. Prostě portrét světa, který nezná slitování, s žiletkovými konturami. Bradley Thomas je nejtvrdší a nejchladnokrevnější zmrd na trhu s utrpením. North of OK, south of cancer. V mým ideálním světě vyhrávají ceny za režii na velkých festivalech lidi jako S. Craig Zahler. Protože, božínku, todle je INOVATIVNÍ kopačka do rypáku, režijní masterclass, přitom žánrovka, která si mě vodila za rypák od první vteřiny. (13.11.2017)

O level výš oproti režisérově prvotině. Nekompromisní násílí teď konečně není samoúčelné, ale dobře slouží v poutavém příběhu o anti-avengerovi Vaughnovi, ochránci rodiny, pro kterého je tato role solidní úlet, naštěstí v pozitivním slova smyslu. Jako vězeňské drama asi ne úplně ze života, ale jako bizarní sonda do světa násilí, nevyřčených emocí a zloby je to velmi působivé. Spousta dlouhých záběrů plných zoufalství a zármutku střídají momentky neskutečných jatek kde jsou zlámané ruce a rozdrcené lebky na denním pořádku. Zahler točí něco, co ve filmovém světě moc není, ale zdaleka to zároveň není pro každého. Podobně inovativní na poli vězeňského žánru jako nedávný Shot Caller, jen mnohem pomalejší a hrubší. (24.10.2017)

De facto Bronson na americký způsob. Extraordinární, bez nějakých uměleckých ambicí a s kouzelně béčkovou motivací hlavního hrdiny. Zahlerův další uvědomělý grindhouse potvrdil, že autor umí napsat výživné dialogy a iluzorní filmové násilí přeměňuje minimálním počtem střihů na intenzivní krutost, od které nemůžete odtrhnout oči. Je pravda, že s příjezdem do šatlavy Dona Johnsona odchází příběh poněkud do prdele, ale když děláte z dozorců a vězňů holky z porcelánu, nemůžete myslet na Pulitzerovu cenu za literaturu.. Vince Vaughna jsem měl za týpka, který jen šaškuje se Stillerem a Wilsonem, ale jako cílevědomý táta Koala si u mě vydobyl patřičný respekt.. (24.10.2017)