Blok 99

Když Bradley ve vazební místnosti na Laurenino "Miluji tě" odpoví výmluvným a lakonickým mrknutím oka, víte že jste v rukách schopného filmaře, který dokáže mnohokrát ohraná schémata osobitě. Jsem rád, že i ve svém druhém filmu S. Craig Zahler potvrzuje svoje kvality a ukazuje, že to není žádná rychlokvaška. Snad to vyjde i do třetice s Melem Gibsonem. (29.10.2017)

„Nápravné zařízení Redleaf je věznice s maximální ostrahou. Já ale preferuji jiný výraz. Takový, díky kterému si uděláte jasnější obrázek. Věznice s minimální svobodou. Když budete dělat potíže, vaše minimální svoboda se ještě zmenší. Na tak malou, až bude skoro mikroskopická. Rozumíte mi?“ Stejně jako v předešlém Kosti a skalp si Zahler jede to své pomalé tempo, zas má k dispozici vcelku velkorysou stopáž, a přesto mě nestačil ani na chvilku začít nudit. Člověk tak může v klidu poznat hlavního hrdinu a začít mu fandit, a alespoň trošičku se naladí na následné čekání ve vězení. Ačkoliv ve své podstatě je to jen past na diváka, protože Bradleymu brzy začne docházet to, čeho má zdánlivě ze všeho nejvíc…čas. Vaughna mám spojeného s jiným typem rolí a upřímně řečeno i kvalitami. Tady jsem ho však opravdu „žral“. A maximálně jeho postavě fandil, protože peklo, které zažívá, se stále víc stupňuje. Pak najednou přijde telefonát a už je vše jasné…Zahler znovu nekompromisní a vyžívající se v brutalitě. A já ho zas odměním solidními 4*. (27.01.2018)

// Na rozdíl od Bone Tomahawku dost pomalý a skoro až nedivácký, s přibývající stopáži ale přichází zápletka (jen nad ní nesmíte moc přemýšlet) i násilí a vše směřuje do povedeného finále. Po jeho knížce a filmovém debutu jsem od Zahlera čekal maličko víc, nicméně jako důkaz, že koule má tenhle režisér fakt velký, to stačí bohatě, to zase jo. 7/10 (14.10.2017)

"Radši budu vyrábět růžový dětský botičky než bezdůvodně mlátit lidi." Každej má nějaký předsevzetí. Já jsem si třeba myslel, že si Blok 99 užiju. Taky jsem se mýlil, stejně jako hrdina Bradley se svou poklidnou pětiletkou v base. Místo toho jsem první půlku filmu umíral nudou, ale pak začali vzduchem poletovat dozorci a to už zábavu docela připomínalo. Jen to dlouho trvalo a s každou další rozšlápnutou hlavou bylo jasnější, že touhle krvavou řekou se k rodinnýmu hepáči brodí jen velmi obtížně. Ale ono je to jedno, protože já drogovýmu dealerovi stejně neumím fandit. Ani tomu hodnýmu. (18.10.2021)

Zahler umí psát; a to scénáře i knihy. Proto je zarážející, že tentokrát ho tolik zrazuje právě psaní. Zatímco první polovina (a speciálně pak prolog) si dává načas opodstatněně, aby dodala pořádné maso motivacím a pod povrchem bujícím běsům Bradleyho "Hulk" Thomase, tak druhá od vstupu do systému to celé zazdí. Postavy jsou v ní ploché až nechtěně směšné, akce je pomálu (což špatně není) a je až neumětelsky pomalá (což špatně je), děj pak absentuje zcela, lokace věznic jsou pak přesvědčivé asi jako předvolební sliby. Místo přímočaré údernosti (zúročující důsledně budované Bradleyho motivace) se začne sázet na až absurdní u-t-a-h-a-n-o-s-t. Nikoli však stylovou, která by budovala tenzi ticha před bouří či se věnovala postavám, ale nadbytečnou, kdy mělo skončit pěkných pár desítek minut ve střižně. A o co více je Vaughn v úvodní civilní "d'onofriovské" poloze respekt budící, o to méně mu to sedne v následné muklovské poloze mlátičky jedoucí v napřesdržkuvšem módu Michaela "Bronsona" Petersona. Prostě tuctový grindhouse, kterému hraje do karet, že tu dlouho žádný seriózně míněný nebyl. (15.10.2017)