Blok 99

Zahler umí psát; a to scénáře i knihy. Proto je zarážející, že tentokrát ho tolik zrazuje právě psaní. Zatímco první polovina (a speciálně pak prolog) si dává načas opodstatněně, aby dodala pořádné maso motivacím a pod povrchem bujícím běsům Bradleyho "Hulk" Thomase, tak druhá od vstupu do systému to celé zazdí. Postavy jsou v ní ploché až nechtěně směšné, akce je pomálu (což špatně není) a je až neumětelsky pomalá (což špatně je), děj pak absentuje zcela, lokace věznic jsou pak přesvědčivé asi jako předvolební sliby. Místo přímočaré údernosti (zúročující důsledně budované Bradleyho motivace) se začne sázet na až absurdní u-t-a-h-a-n-o-s-t. Nikoli však stylovou, která by budovala tenzi ticha před bouří či se věnovala postavám, ale nadbytečnou, kdy mělo skončit pěkných pár desítek minut ve střižně. A o co více je Vaughn v úvodní civilní "d'onofriovské" poloze respekt budící, o to méně mu to sedne v následné muklovské poloze mlátičky jedoucí v napřesdržkuvšem módu Michaela "Bronsona" Petersona. Prostě tuctový grindhouse, kterému hraje do karet, že tu dlouho žádný seriózně míněný nebyl. (15.10.2017)

Steven Craig Zahler je vypravěč přesně podle mého gusta. Režisér, který oplývá obrovským talentem. Už jeho prvotina Bone Tomahawk byla pro mě pecka, která mířila přímo do černého. A potom tady máme novinku Brawl in Cell Block 99. Westernové kulisy nahradila vězeňská žumpa a Vince Vaughn dostal šanci. Takovou šanci kterou dostal svého času Liam Neeson v 96 Hodinách. Prostě na Vince nebudu moct, nejen já, ale ani další filmoví fajnšmekři, po ztvárnění postavy Bradleyho Thomase, nahlížet stejnýma očima jako v minulosti. Ten kluk budu jednou Craigovi líbat ruce, nohy a třeba i jiné části těla. Blok 99 je pro mě ultimátní nelítostná agresivní a nekompromisní šleha, která opravdu nenese znaky Made in Dreamland. PS: Neumím si představit že by se o produkci snímku postaral Disney :)) 100% (16.01.2018)

Kariérní vrchol Vince Vaughna. Oscara za něj nedostane, z nějakého důvodu je poněkud smolně zaškatulkován za komediálního herce, je vedlejší, že hrál i v remaku Psycha, Cele, Temném případu, v těchto nekomediálních rolích si neuřízl ostudu, po tomhle syrovém vězeňském blues, proti kterému jsou žánrově spřízněné filmy jen selankou, už má herecký respekt zjednaný. Dopomohl mu k němu pozoruhodný režisér S.Craig Zahler, který má zase smůlu v tom, že jeho filmy neberou naše kina. Filmy z vězení jsou divácky atraktivní i vděčné. Nedoufal jsem ale, že by ještě někdo někdy přišel s něčím nevídaným, neotřelým a mimořádným v daném žánru. Nemožné se stalo skutkem, jak o tom vypovídá životní pouť Bradleyho Thomase, který si cestu do tenat vězeňského pekla vydláždil obchodováním s drogami. Není to v jádru zlý člověk, na pohled nevypadá úplně vábně, na zádi holé lebky má vytetovaný kříž, ale zapletl se se špatnými lidmi, a nyní musí za svůj prohřešek pykat v lochu dlouhých sedm let. Situace je o to horší, že má doma těhotnou manželku, kterou drogový kartel po jeho nástupu do vězení unese, a použije ji jako nástroj vydírání, protože Bradley zůstal dlužný. Bradley musí bezpodmínečně splnit jejich náročný požadavek, musí se nechat přeřadit do obávané věznice Redleaf, kde musí zlikvidovat tajemného muže jménem Charles Bridge, který se má údajně vyskytovat na bloku s označením 99. Film má něco málo přes dvě hodiny a prochází třemi (žánrovými) fázemi, přičemž se mu to daří obdivuhodným způsobem. Z fáze autentického sociálního dramatu, snímaném v polodokumentárním stylu, plynule přejde do prostoru chladných cel, vše věrohodně podáváno, čeká nás ještě nejdrsnější a nejbrutálnější třetí fáze, která se odehrává v těžkém žaláři s velmi specificky nastolenými pravidly pro přežití jeho bezcitným ředitelem, kde se sice ubralo na věrohodnosti, praskají v ní ale ve zvýšené míře kosti a lebky, a Vince Vaughn svádí bitky s vězni i dozorci, natočené s minimem střihu. Film má excelentní herecké výkony. V rolích vězňů i dozorců jsou k vidění málo známí herci, vedle nich se vyskytuje i Udo Kier a skvělý Don Johnson, který také nemá žádné ceny za herectví, přesto dokáže na malém prostoru ukázat neskutečně odpudivý charakter v plné síle, aniž by někoho fyzicky napadl. V poslední řadě je Jennifer Carpenter v roli manželky, té jediné se nedařilo přesvědčit mě o svých hereckých kvalitách. Film postupně gradoval, vršil jednu lepší scénu za druhou, pomalejší tempo filmu vyhovovalo. Přátelé, usuzuji, že uživatelé ČSFD ve valné většině neustále hledají filmovou kvalitu. Ten nechce horor, ta nemá ráda akční, ten nevyhledává komedie. Tenhle film je studnice filmové kvality, byla objevena, tak čerpejte. Mohl by vyhovovat většině. Tenhle film a Vince Vaughna totiž jen tak z hlavy nevyženete. A taky vím, že nemálo uživatelů má mezi svými oblíbenými filmy i nějaký ten z vězeňského prostředí. Tak si pro tenhle udělejte místo. Nic neidealizuje, je bez příkras a je jiný. Prostě nejlepší. 10/10 (19.10.2017)

„Nápravné zařízení Redleaf je věznice s maximální ostrahou. Já ale preferuji jiný výraz. Takový, díky kterému si uděláte jasnější obrázek. Věznice s minimální svobodou. Když budete dělat potíže, vaše minimální svoboda se ještě zmenší. Na tak malou, až bude skoro mikroskopická. Rozumíte mi?“ Stejně jako v předešlém Kosti a skalp si Zahler jede to své pomalé tempo, zas má k dispozici vcelku velkorysou stopáž, a přesto mě nestačil ani na chvilku začít nudit. Člověk tak může v klidu poznat hlavního hrdinu a začít mu fandit, a alespoň trošičku se naladí na následné čekání ve vězení. Ačkoliv ve své podstatě je to jen past na diváka, protože Bradleymu brzy začne docházet to, čeho má zdánlivě ze všeho nejvíc…čas. Vaughna mám spojeného s jiným typem rolí a upřímně řečeno i kvalitami. Tady jsem ho však opravdu „žral“. A maximálně jeho postavě fandil, protože peklo, které zažívá, se stále víc stupňuje. Pak najednou přijde telefonát a už je vše jasné…Zahler znovu nekompromisní a vyžívající se v brutalitě. A já ho zas odměním solidními 4*. (27.01.2018)

S. Craig Zahler dokazuje, že má solidně našlápnuto. Záchranná mise přes kanibalské indiány Kosti a skalp je trpělivá, úderná a velmi krvavá. Soustředěný je i jeho druhý režijní kousek. Znovu na vše jdeme velmi pozvolna, máme čas se s hlavním hrdinou dostatečně dobře seznámit, občas to sice zaskřípe (to, jak se dostal do vězení, mi nesedlo), ale vesměs je to nekompromisní story o několika chybných rozhodnutích a přímočaré ochraně manželky a společného štěstí v jejím břiše. Vince Vaughn v sobě drží zlobu i silné emoce, že nebude u toho (a brzy pochopí, že nezvládne ani zbytek). Přesto si zachovává čistou mysl a věří. Finální závěrečná krutost není pro každého. Z vězeňských dramat nedávno potěšil atmosférou a surovostí nasáklý Shot Caller (2017), nyní tady máme další realistickou noční můru. (26.10.2017)