Oklamaný

Úvodní popisek a trailer navodily dojem, že se jedná o trochu jiný film. Kohout Colin se sedmi slepičkama, které by měly na sebe žárlit a potom se domluvit, jak oddělat typický prototyp chlapa, který by se nejraději rozdal všem ženám. "Vždyt ženský, já vás mám rád všechny!!" Asi takhle nějak by to znělo v současné době. Jenže představa se minula účinkem, takže z toho vzniklo utahané nic s uťafnutým koncem. (08.04.2018)

Když si partička krutě zanedbávaných a notně zduřelých jižanských panen pořídí nového zahradníka v podobě fešáckého unionistického zběha, je to mlaskání slyšet až v Savahah, prokrvené dusno by se dalo krájet a schyluje se buď k pořádné hromadné mrdanici nebo ke vzájemnému kundímu psychoklování. Výsledkem je však v tomto případě unylý zbytečný sračkovitý rymejk bez čehokoliv a o ničem, v němž se schýlilo akorát tak k šesti skupinovým motlidbám, čtyřem hromadným večeřím, dvěma hudebním produkcím, okopávání záhonů, nějakému tomu vyšívání deček, první pomoci, druhé pomoci a finální pomoci, prokládaných bandou vzdychavého očumování tentokráte mimořádně slizkého Kolína, který ve srovnání s Klintovým machistickým šarmem působí jako přiteplený jeliman, co se stará akorát o to, jestli má ve vlasech dost gelu. Nulový spád, nulový děj, nulová dramatizace, nulová atmosféra, prostě jen hodina a půl ploché kostýmní nudy a toporně otravné strojenosti jižanského bontonu s profláklýma držkama. A tak jediným společným prvkem s původní solidně zdramatizovanou, atmosférickou a místy až mrazivou Istvůdovkou je opět vskutku hororové osazení té pičí farmy, kde by nepedofilní, alespoň trochu estetický heterák rozhodně neměl do čeho píchnout. Kolín si oproti Klintovi věru nijak nepolepšil a opět má kromě bonusového čokoládového babochlapa k dispozici pouze tři škaredé děti, dvě obskurně ohavné juniorky a jednu už kapku zteřelou a žluklou škebli. Ale ani on, stižen patrně těžkým válečný traumatem, nezaváhá, trefí rovnou do hnědého a před svou krásnou, esteticky vyváženou, něžnou a zkušenou pravačkou dá raději přednost Dunstce, která by z fleku mohla xichtem plašit masařky. Úchyl jeden! (05.10.2017)

Bezkrevný remake (nebo nová adaptace knihy, jak uvedla sama režisérka), v němž se toho moc neděje a de facto nemá po celou dobu diváka čím zaujmout. Coppola se nikterak nesnaží o erotické napětí mezi postavami a místo toho se soustředí na výbornou vizuální stránku a dobovou atmosféru, to je ale trochu málo. Zamrzí i to, že v rámci jakési korektnosti (nejspíš) se ty nejzásadnější věci (SPOILERY: amputace nohy, poměr mezi nezletilou a vojákem, KONEC SPOILERU) dějí mimo obraz, nebo jen v náznacích, čímž film přichází o jakékoli napětí. Výsledku moc nepomáhá ani hodně pomalé tempo, které pak subjektivně poměrně snesitelnou stopáž zbytečně prodlužuje. Jestli něco drží film nad vodou, jsou to herecké výkony, o něž se starají především výborná Nicole Kidman, velmi dobrá Kirsten Dunst, která se teď moc nikde neobjevuje a v rámci možností dobrá Elle Fanning. Co se Colina Farrella týče, oproti Eastwodovu podání chybí jeho důstojníkovi ono drsňácké charisma a jakési rošťáctví, na druhou stranu je o něco lepší herec, takže emotivnější scény zvládá lépe, trochu ho ale zabíjí jednorozměrnost jeho postavy, v níž toho nemá šanci moc předvést. The Beguiled verze 2017 není úplně zbytečný remake, ale selhává v tom, že se asi na předlohu chtěl dívat jinak, jenže nejde moc do hloubky, chybí v něm lepší psychologie postav a Coppola jako by nevěděla, jestli se postavit na stranu žen, nebo "oklamaného" muže. 60 % (18.03.2018)

Sofii Coppolu mám rád a i přes absenci dechberoucích projektů v poslední, ehm, dekádě se na každý její kousek těším. To byl i případ Oklamaného, komorního historického dramatu o událostech, které se prostě musejí stát při příchodu mladého muže do čistě ženské komunity. Jako poctivý buran neznám knižní předlohu a ani jsem neviděl čtyři dekády starou adaptaci s Clintem Eastwoodem, troufám si ale říct, že přesně tohle je téma, které Sofii dost sedne. Podobně jako ve Smrti panen i zde představuje plejádu ženských postav, z nichž každá svým jedinečným způsobem dokazuje, že jí přítomnost nevinně se tvářícího Colina Farrella není lhostejná. Je sympatické, že řevnivost mezi hrdinkami spočívá spíše v nevyřčených náznacích než teatrálních scénách, jak se ostatně na sešněrované 19. století i sluší. Ve vzduchu je cítit hutná atmosféra a vy jen napjatě čekáte, jakou katarzi si Sofia skrze své precizně vykreslené charaktery nachystala. Ta nakonec není tak emocionálně zdrcující jako u Ztraceno v překladu či děsivě osudová jako v případě Smrti panen, ovšem i tak budete odcházet z kina s trochu vyděšeným přemítáním, co že to v sobě vlastně máme. Chlapi i ženský. (16.08.2017)

Pozerám, že môj názor na film sa začína čoraz viac vzdaľovať od našej tzv. CSFD elity, ktorá rieši v súvislosti s Coppolovej filmami úplne nepodstatné veci (eufemizmus pre kokotiny) ako dej a tak podobne. Sofia Coppola predsa bola vždy o atmosfére, herectve, pocitoch, problémoch v komunikácii postáv a perfektných obrázkoch a ak od nej po toľkých filmoch čakáte nejakú hutnú epiku, ste naivní. Tento film urobil Philippe Le Sourd a jeho osvetľovač, lebo takto krásne mäkko nasvietné interiéry som asi ešte nevidel a naozaj to pripomínalo rozpohybovanú galériu (Tommy987™) a herečky, z ktorých to svetlo robí priam renesančných anjelov až kým nevystrčia rožky. Z hercov by som vypichol asi výkon Kirsten Dunst lebo tá tu predviedla zas inú polohu ako v ostatných Coppolovej filmoch a myslím že prehrala aj Kidmanku, ktorá je tu tak trochu stále Kidmanka. Elle Fanning si tú naivnú nádržku fakt užívala a bolo to poriadne vidno; ak to dievča bude pokračovať vo výbere takýchto filmov, do desiatich rokov bude herecká extratrieda. Takže za atmosféru, obrázky, nasvietenie, Kirsten a Elle u mňa 9/10. (17.07.2017)