Oklamaný

Sofia Coppola to má pořád v ruce, podejť by ne, když je z tak slavného rodu. Škoda, že netočí častěji výraznější filmy, jelikož něco tak komorně atmosferického jsem už dlouho neviděl. Sice jsem si nějak dle traileru vsugeroval, že nás čeká nějaké mysteriózno a stále jsem čekal, kdy už to konečně přijde. Nakonec je Beguiled "jenom" erupcí lidských emocí, intriků a žárlivosti, která v druhé polovině vygraduje do neskutečných rozměrů a o to překvapivěji poměrně zlehka končí jedním krásným záběrem. A funguje to. Funguje to opravdu neskutečně i díky hřejivé a stejně tak komorní hudbě a vzájemné sympatie Kirsten Dunst a Colina Farrella jsem si užíval každou minutu. A na příští rok bych si dal hned takovou pecku znovu. (02.10.2017)

Nemal som od toho veľké očakávanie, ale prijemne prekvapilo. Coppolu mám zafixovanú ako zaujímavého tvorcu. Niektoré jej veci mi sadnú veľmi, iné vôbec nie. Ale len Lost In Translation považujem za dielo ku ktorému sa s radosťou po čase vraciam. The Beguiled stavia na svojej civilnosti a atmosfére. Je to štúdia pohľadov, detailov a nevypovedaných vecí, ktoré sú na obraze prítomné od určitého momentu a potom už z neho nikdy tak úplne nezmiznú. Herci uveriteľný a funguje medzi nimi aj chémia aj vzťahy. Čo je na tak malom priestore a s tak obmedzenými možnosťami potešujúce. Koniec je potom síce očakávaným ale veľmi chladným zakončením a zároveň emocionálnou štúdiou dvoch rozdielnych pohlaví. U obidvoch je citeľná vzrastajúca túžba ale každé pohlavie ( a aj vek protagonistiek ) s ňou narába inak. Finálne rozuzlenie teda neprekvapí. Posledný záber je potom až desivo presný a univerzálny. Fungujúci aj v súčasnosti. Hold najhoršie čo môže byť je skupina žien s rovnakým cieľom. (24.10.2020)

Co se k tomu dá dodat. Prostě naprosto perfektní a skvěle zpracovaný film. Sofia Coppola je opravdu po panu otci. Vidím, že umí být velmi drsná:-). Perfektně zpracovaný příběh. Jak už jsem psal včera do deníčku. Pro mě letos zatím nejsilnější zážitek a myslím, že ho jen tak něco nepřekoná. Sofia Coppola napsala vynikající scénář, plný vtipných hlášek a také velmi tvrdých scén. Myslím, že se jí zfilmování slavné knihy Thomase Cullinana povedle ještě lépe něž Donu Sieglovi s Clintem Easrwoodem z roku 1971. Hlavní roli hrál opět scénář. Zatímco u Siegla je příběh ukazován z pohledu muže, Sofia dala plný prostor ženám a celkový pohled na film tak posunula mnohem výše. Původní film byl, ale samozřejmě také velmi povedený:-). Musím říct, že v rozhovoru se Sofií Coppolovou od ní padla věta, že film považuje za velmi hořkou černou komedii. Nemohu nic víc než souhlasit. Opravdu šlo o pořádný černý humor i když film působí jako válečné historické drama. Opak je pravdou. Coppolová skvěle charakterizovala jednotlivé postavy. Scénář opravdu promyšlený, žádné nedostatky ani zbytečné scény či dialogy. Herecký výkon mé oblíbené Nicole Kidmanové, no co k tomu dodat. Colin Farrell se do role desátníka Johna McBurneyho hodil možná ještě víc než původní Clint Eastwood a svou roli zahrál též skvěle. Výborná byla i Kirsten Dunst nebo Elle Fanning. Perfektní kamera. Vizuálně byl film hodně nahoře. Skvělé vizuální kamerové záběry na zranění a celkovou krajinu. Film byl natočen v takovém tom tmavém stylu. Za celou dobu tam není jediný záběr na přímo modrou oblohu. Nejlepší scéna jednoznačně Houbičky, Houbičky. Dal bych minimálně tři nominace na Oscara a to za adaptovaný scénář a krásné kostýmy a výpravu. Poslední dobou se mé hodnocení vůbec neshoduje s procentuálním hodnocením zde na ČSFD. Nechápu jak Oklamaný může mít jen 68 procent a doufám, že ještě půjde nahoru. U mě nejlepší hodnocení. (20.07.2017)

Skvělá věc, která mě hodně bavila. Podobnost se SMRTÍ PANEN je myslím nepřehlédnutelná, a našly by se zde asi i další jednotící motivy s předchozí režisérčinou tvorbou. V tomhle smyslu mám její filmy rád, protože člověk už tak nějak předem tuší, co od nich může čekat. Tady mě asi nejvíc bavila vizuální stránka (ten film je už od úvodních titulků jednou velkou pastvou pro oči) a herecké výkony - všichni do jednoho jsou skvělí a přesvědčiví. Ano, nezastírám, že prostinký děj chvílemi nudil i mě, ale jako celek se mi to líbilo, a mám strašnou chuť ten film číst hodně symbolicky, řekněme jako určité podobenství o zániku mužnosti a nastolení vlády kastrujícího feminismu. Chvílemi je to nečekaně vtipné, ovšem pocity po závěrečném rozuzlení jsou spíše nejednoznačné (btw. škoda názvu filmu, který podle mě dává předem tušit, jak to dopadne) - čeho jsem to právě byl svědkem? mám chuť se ptát. A skončilo to tedy dobře, nebo nějak jinak? Myslím, že tenhle film se dá v hlavě převalovat dlouho, a to se mi na něm líbí. P. S. Starší verzi s Eastwoodem neznám a dozvěděl jsem se o ní až po zhlédnutí této nové verze. (16.07.2017)

Zaujímalo by ma, čo by na svoj vlastný “r-e-m-a-k-e” filmu Oklamaný, povedal uznávaný velikán pred kamerou, i za kamerou - CLINT EASTWOOD, ktorý si zahral v pôvodnom snímku z roku 1971, kde stelesnil vojaka Severu, občianskej vojny, Johna McBurneyho ? Ja to viem porovnať, lebo som videl i „origoš” , ale musím teraz skonštatovať, že ani dcéra režiséra Krstného otca, Sofia Coppola, sa nemusí absolútne za nič hanbiť, lebo sa celkom obstojne popasovala s touto netradičnou filmovou látkou. Režisérka s oscarom za scenár ku Stratenému v preklade, má k dispozícii opäť svoju dvornú herečku Kirsten Dunst, alebo aj vynikajúcich mladých hercov, ako napríklad : Oona Laurence, Angourie Rice, alebo trebárs „mladšia sestra už dávno porazila svoju staršiu pokrvnú príbuznú” , hádam, že ani nie je potreba bližšie špecifikovať a konkretizovať. Írsky rodák má v poslednom čase dôvod na radosť, pretože dostáva lepšie roly, napríklad i po boku narodenej, havajskej krásavici, si opätovne spolu zahrali v Zabití posvätného jeleňa, ktorý taktiež netrpezlivo očakávam... Dátum nasadenia do kín je ale ešte, o čosi skôr pred „ošudeným, ocigáneným, okabáteným” ... Tvorcovia si dali tu námahu, že dôveryhodným spôsobom priblížili pôsobenie jednotlivých postáv v reálnych kostýmoch, ktoré prináležia tej dobe, keď sa dej odohráva, a sú perfektné. Na jednotku je i kamera Francúza Philippeho Le Sourda. A zmieňovať sa o atmosfére, ktorá by sa dala doslova krájať, to ani nemusím, tá je takmer dokonalo sprostredkovaná. „Spokojnejší som viacej s originálom, ako s touto dobrou kópiou” ... (04.11.2017)