Kill Bill

"Mohu říci, aniž bych se chlubil, že je to můj nejlepší meč. Kdyby ses na své cestě střetla s Bohem, Bůh bude vejpůl." Tarantino namíchal výživnej koktejl plnej klišé známejch ze samurajskejch pomst a vyslal nedostatečně mrtvou Nevěstu vytvářet hbitým máváním katanou krvavej podklad pro svou další běčkovou poctu. Takže si odškrtávám Vernitu Green i O-Ren Ishii a hodnocením vyjadřuju svou spokojenost s netradičně pestrobarevnou zabíjačkou. (12.12.2011)

POMSTA JE POKRM, KTERÝ NEJRADĚJI PODÁVÁME ZA STUDENA….. Úžasná akční podívaná se spoustou překvapení, fantastickými nápady (dělení obrazu, detaily, anime). Ujištění, že pedofilie a nekrofilie se nevyplácí a zjištění, že v tomto krvavém románu vlastně vůbec nejde o krev. Výborná U.Thurman a sympatičtí záporáci. Prostě k sejmutí! Ačkoliv je to proti mým zvyklostem, musím pochválit i dabing (nečekal jsem, že to někdy napíšu). A fakt, že jde především o zábavu dotváří i vtípek v závěrečných titulkách s poděkováním O.Neffovi za zapůjčení helmy. Pokračování za okamžik..… (29.03.2008)

Kladné stránky jsou jasné: je to pěkně barevné, má to boží kameru a fajn hitovou hudbu. Taky to má "kůl" pulpově čtvrťákovou estetiku. To mají mazlíčci rádi, že? A je to líbivé postmoderní "hovno". Krásný videoklip. Skvělé řemeslo, to Quentin umí. Stejně tak skvostnou nudu a nejlépe zfilmované vzduchoprázdno, které si vůbec dovedu představit. Pulp Fiction byl možná konina, ale aspoň měl jakýs takýs vnitřek. Kill Bill neumí než vršit klipové sekvence a absolutní nedostatek dynamiky vyprávění zakrývat titulkovanými kapitolami, hezkými manga sekvencemi a stylovým (a naprosto samoúčelným) narativním vícehlasím. Milý Quentine, myslel jsem, že tě nemám rád, ale Kill Bill do našeho vztahu vnáší zcela novou intenzitu. A Uma je pěkné koště... Ještěže si my dva máme co říct, rejžo. Pcha! (21.09.2005)

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)

Jakoby to bylo včera, když jsem v televizi poprvé viděl Kill Billa. Samozřejmě jsem neměl nakoukané všechny ty asijské kousky, kterým Tarantino vzdává hold, takže to pro mě bylo úplně nové a já si vyloženě vychutnával promakané souboje s katanami a vším dalším, což samozřejmě doprovázely hektolitry prolité krve. Zas až takový tvrďák jsem ale nebyl, jelikož z animované dokonalé vložky jsem měl noční můry a tenkrát jsem to prostě nedával. A dnes? Dnes je to stále stejně koukatelná paráda, která sice nepatří mezi mé top tarantinovky, ale moc tvůrců o svých filmech zrovna říct nemůže, že by fanoušci měli v oblibě snad všechny filmy téměř na podobné rovině. (01.05.2018)