Volyň

Natočit zvěrstva 2. světové války a zároveň přijít s něčím novým není úplně lehký úkol. Polákům se to povedlo a fascinuje mě, jak daleko před našimi filmaři v současné době jsou. Volyň je válečný velkofilm se vším všudy. Akční sekvence, masakry obyvatel, dech beroucí kamera i přesvědčivé herecké výkony. Jedinou slabinou jsou výrazné dějové skoky, které v kombinaci s no name herci a neznalostí historie dané oblasti můžou dělat problém s orientací v příběhu. (11.04.2020)

Nejspíše jsem viděl nejnehumánnější film roku! ___ Po zhlédnutí dosti drsného, polského filmového fláku Volyň jsem utrpěl velkou a trošku i morální ujmu. Četl jsem o tom hodně, viděl aj autentické fotky, ale vidět to "reálně", na filmovém plátně, to je teprve citový a trpký teror. ___ Já osobně jsem nikdy neměl moc v lásce ukrajinskou, čím dál více se rozšiřující, prozatímní menšinu v krajině naší, v krajině české. Ovšem po zhlédnutí tohohle filmového psychoteroru mi jsou Ukrajinci ještě více "nesympatičtí". (PS: Pro rejpaly: "Ano, vím, že současní Ukrajinci s tou dávnou verbeží nemají nic společného. A ne, nejsem xenofob! :-D) ___ Celý průběh filmu mi svým zpracováním připomínal Nemesova Saulova syna, už jen z principu soustředění se na jednu postavu a hlavně její psychický, kulminující psychický nátlak. Zpočátku se může místy divák ztrácet v ději, ale postupem času, stoupajícím napětím a zároveň kompilací brutálních činů ukrajinských nacionalistů, divák zůstává v údivu a podléhá psychickému teroru (hlavně poslední půlhodinka). Dvě a půl hodiny dlouhý film pak uteče jako voda, aniž byste z nudy zjišťovali, kolik minut zbývá do konce filmu. Já udělal chybu, že jsem si Volyň pustil před spaním. Na ranní směnu jsem díky nočnímu bdění a zpracovávání myšlenek toho, jakých zvěrstev se mohli tehdy lidé dopouštět vstával dosti nevyspalý a s kruhy pod očima. Ale jsem rád, že jsem tenhle snímek viděl a rozhodně doporučuji všem zhlédnout tento válečný kousek, aby si lidé více vážili dnešní svobody. Ze stejného důvodu doporučuji i návštěvu Osvětimi. Peace (23.10.2017)

Poláci využívají silného filmařského období a rok co rok otevírají jednu brutální historickou otázku za druhou. V případě filmu Volyň se vracejí do období druhé světové války a krásně ukazují, jak tamní obyvatelé žili poklidným způsobem, dokud válka nezačala. V tu ránu se v místních rozjeli nějaký divný pudy, který z nich dělali ještě větší zrůdy, než z Němců. Ti jsou v tomto filmu opravdu považováni, v podstatě, za dobráky…na rozdíl od Ukrajinců nebo Poláků. Film bych hrůzností některých scén neměl problém přirovnat k ruskému Jdi a dívej se. Pokud vidíte něco hrůzného, tak po chvíli uvidíte ještě něco horšího. Za chvíli už budete tak otupělí, že budete jenom němě zírat a nechápat, kam až boj za samostatnost Ukrajiny mohl zajít. Hrůza, děs…neměl jsem slov. Přiznám se, že jsem ani nevěděl, že něco takového na východě Polska bylo. Osobně by mě dost zajímalo, jak se dnešní Poláci ke svým sousedům staví. Až mi někdo bude povídat o tom, jaký kolaboranti jsme za války byli, tak jim asi povím, jaký zrůdy v oblasti Volyně žili…Neuvěřitelný film, který by měl vidět každý, kterého válka zajímá, aby si uvědomil, co válka způsobuje… (01.02.2019)

Malá rekonstrukce obrovské, hnusné a drastické genocidy, tak o tom byl tenhle film. Občas jsem jako evulienka musela také zavřít obě oči, to se skutečně chvílemi nedá rozdýchat, co dokáží lidé, nejdokonalejší tvorové na světě. Zřejmě bylo nutné použít i obrovské množství tekutiny, která jim utlumila jakékoliv lidství a nebo odhalila tu zrůdnost uvnitř. Po skončení filmu jsem to hned nehodnotila, ono to snad ani hodnotit nejde, ale přemýšlela jsem proč jsem já, cíťa neuronila ani slzu? Myslím, že to nebylo zfilmované a zpracované tak, abychom ronili slzy, ale tak, abychom se zamysleli nad tím, co dokáže člověk ve vyhrocených situacích jako byla tahle a nebo stále probíhá i v jiných částech země v různých obměnách. Sonda do našeho jávství, co já bych dělala na místě Zosii a nebo ostatních........... ? Polská kinematografie letí tryskem nahoru a já jsem zvědavá, co dalšího nám předloží. Souhlasím s jasně napsanou kostrou tohoto masakru s verbalem.........jen jsem si to trochu proškrtala, ale jinak ano, bylo to ještě horší a o banderovcích nemluvě. (03.04.2017)

Jsou takové dny, kdy vám manželka představí otce vašich společných dětí, přes chodbu se do garsoniery stěhuje patnáctičlenná rodina s poetickým příjmením Mižigarovi, auto se vysere uprostřed stoupání v tunelu na obchvatu a i přes předražené resekce zůstanou všechny čtyřky zapíchnuté v bebedobréráno, pročež vypadáte jako Angličan. Pokud pak stojíte v předsíni v gumákách, plášti a s prádelní šňůrou v ruce uvažujíc, zda jít a nebo nejít do lesa, pusťte si Volyň. Poslední naděje na to, že bude lépe, uvadne. Šťastnou cestu a příjemné tlení přeji. (14.01.2019)