Wołyń
Volhynia
Volyň
Hatred
Režie:
Wojciech SmarzowskiScénář:
Wojciech SmarzowskiKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrají:
Michalina Łabacz, Arkadiusz Jakubik, Wasyl Wasylik, Adrian Zaremba, Jacek Braciak, Tomasz Sapryk, Izabela Kuna, Kinga Preis, Jarosław Gruda (více)Obsahy(2)
Píše se rok 1939. Zosia Głowacká je z malé vesnice v jihozápadní části Volyně, obývané Ukrajinci, Poláky a Židy. Láska ji poutá k ukrajinskému mladíkovi, ale otec ji provdá za bohatšího statkáře Macieje Skibu, staršího vdovce s dvěma dětmi. Život vesnice drsně a tragicky mění náznak okupace Sovětského svazu fašisty, později židovský pogrom, příchod Němců a nepovedené ukrajinské snahy o vytvoření nezávislého státu. Další bolestí poznamenává místo vlna vojsk vítězící Rudé armády, genocidu – v níž lidé tu doslova mizí, mají na svědomí bandy Banderovců. Uprostřed tohoto moře nenávisti mladá Zosia trpí, ztrácí manžela, dočasného milence a zoufale se snaží zachránit své děti… Rodinné drama, válečné drama, národnostní tragédie. Příběh tisíců vesničanů, z nichž přežije jen několik stovek, je vyprávěný právě „skrze osud jedné ženy“, v němž se zrcadlí veškerá složitost tehdejší doby. Přes komplikovanost reality a faktů ponechává režisér možnost orientace v historických událostech, daří se mu prolnout hlavní linii vyprávění se zlomky dalších lidských osudů, stejně jako nechá diváka cele projít skrze bezpráví, násilí, lidskou bolest (v poslední čtvrtině je toho navršeného zla i násilí hodně) až k symbolickému, smírnému konci. Skvělý scénář plně naplnila mimořádná realizace, podpořená folklórními prvky, úchvatnou výtvarnou stránkou, mistrnou zkratkou v zobrazení násilných či bojových akcí, desítkami válečných scén. Působivá kamera se nebojí silné exprese při zobrazování jednoduchých či několikanásobných plánů scény. Ocenění zaslouží režijní vedení hlavní ženské role i hereckých představitelů desítek drobných postav... Wojciech Smarzowski vypráví o vraždění polských civilistů ukrajinskými nacionalisty v letech 1943–1944, které je známo jako volyňský masakr. Etnické čistky a genocida byly namířeny nejen proti Polákům, ale i Ukrajincům, kteří nebyli příznivci UPA a pomáhali Polákům, v malé míře i proti ruskému obyvatelstvu, Židům, Arménům a obyvatelům jiných národností žijících v oblasti Volyně. „Neodpouštělo se“ ani smíšené manželství... Přesný počet obětí není znám. Historici odhadují, že bylo zavražděno asi 50 – 60 000 Poláků a 2 – 3 000 Ukrajinců. Tyto zločiny byly páchány a organizovány Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA) a Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (385)
Strašně silný intenzivní zážitek. Šílené peklo o tom, jak válka ničí lidské charaktery a proměňuje je v nelidské zrůdy. Volyň jsem kdysi viděl v kině v rámci LFŠ, ale na televizní obrazovce se také rozhodně neztratí. Režisér Smarzowski si ke zpracování vybírá velmi těžké látky a Volyň právem patří k jeho nejlepším filmům. ()
Jako ano, je fajn, že někdo zvedl politicky nekorektní téma a ukázal řádění banderovců v jejich pravé „kráse“ - povinně by se měl tenhle film pouštět všem, kteří banderovcům chtějí stavět pomníky a oslavovat je, ale jako film to nebylo pro mě. Rozklepaná kamera, až moc dokonalé kulisy a kroje, všechno vysoustružené chladně a dokonale, lidové zvyky a písně na tisíc způsob, posléze v protikladu ten hnus, tragédie, zlo, brutalita, a to celé na ploše skarových a festivalových dvou a půl hodin. Ono to vůbec vypadá spíše jako film pro festivaly, který chce šokovat podobně jako Marhoul Nabarveným ptáčetem. Ale jak říkám, není to typ filmů pro mne, jiným to může sednout. ()
Miesta, kde sa stretávajú tektonické dosky sú rovnako problémové, ako miesta, kde sa stretáva niekoľko etník, náboženstiev alebo iných odlišností. Pretože tam sa vždy nájde nejaká krivda a keď je dobre živená, konflikt je nevyhnutný. A je úplne jedno, či sa medzi sebou mydlia Ukrajinci s Poliakmi a Židmi, Tutsiovia s Hutu, Turci s Arménmi, národy bývalej Juhoslávie alebo ktokoľvek s kýmkoľvek. Ľudia to majú akosi v génoch. A keď o nejakej krvavej epizóde v spolužití ľudí rôznych národností chce niekto nakrútiť film, významnú úlohu bude zohrávať akej je on národnosti a aj to, či chce nakrútiť príbeh, ktorý bude ilustrovať dejinnú udalosť alebo ukázať divákom, čo dokáže súčasná filmová technika pri zobrazovaní týrania a vraždenia. Bohužiaľ explicitné zobrazovania násilia mi pripadlo mnohokrát samoúčelné, podobne ako som to vnímal napr. v Umučení Krista. A keď si divák dokáže abstrahovať filmové násilie, ostane mu dlhý úvod, ako v Lovcovi jeleňov alebo v Unavených slnkom a dosť chaosu v réžii i kamere. V každom prípade môžem tento film ohodnotiť ako mimoriadny. ()
Volyně svého času byla komediálním vzorem všech správně fungujících železnic. Hláška o tom, že se bude vystupovat až ve Volyni z důvodu zpoždění vlaku na trase, zlidověla. Ovšem smích tuhne na rtech, když se ocitáme ve Volyni obývané Poláky, Ukrajinci a Židy. A to pravé peklo nastane s příchodem banderovců. Takový Vláčil ve svých Stínech horkého léta ukázal, že banderovci neměli zrovna bohatou slovní zásobu a divákům dopřál hlavně psychologický stav věci. Oproti němu polský kolega Wojciech Smarzowski celou záležitost kolem nenávisti Ukrajinců k Polákům pojal opravdu naturalisticky, to až tak, že nastalým zvěrstvům nezůstala ušetřena ani drobotina. Takže pro citlivější diváky už tohle může být varování. (Ne)milé drastické hrátky jistě mají svoji intenzitu, z technického hlediska nejsou místy nikterak vrcholně natočeny, takže občas působí (nechtěně) úsměvně. Ovšem plnohodnotný zážitek to nikterak výrazně nesnižuje. V popředí dominuje zajímavá polská děv(k)a Michalina Łabacz, sice herečka v našich končinách naprosto neznámá, ovšem její ochotně odhalené poprsí jistě nenechá na pochybách, že se s jejími lepými tvary určitě nevidíme naposledy. A pak je zde patřičně kvalitně zvládnutý spád událostí, takže nudnějších pasáží je minimum. Závěr filmu mně připadal zbytečně artově přemrštěný, režisér asi zatoužil vrazit Michalině pyj mezi kozy. Důležitým faktorem pro mě osobně je skutečnost, že polská kinematografie nabírá prudce na zajímavosti, takže už neotáčím oči v sloup, když se v nabídce objeví filmový kousek od polských hranic. 8/10 ()
To, co pro obyvatele někdejšího Sovětského svazu znamenal Klimovův snímek Jdi a dívej se - tedy připomínku běloruské genocidy - znamená pro dnešní polskou společnost snímek Volyň. Je to vzpomínka na tzv. volyňský masakr, kdy v několika etapách bylo vyvražděno nejméně 60 tisíc Poláků. Přesný počet už nikdy nezjistíme, protože mnohé osady a městečka byly vyhlazeny a spáleny do posledního. Oddíly ukrajinské povstalecké armády, tzv. Banderovci, v bratrské spolupráci s ukrajinskými civilisty, kteří kdykoliv ochotně přiložili své sekery, kosy, srpy a nože k dílu, důkladně etnicky vyčistili volyňské území od nežádoucích živlů. Brutalita, s jakou uskutečňovali svou vizi Ukrajiny zbavené všeho plevele, šokovala nejen řadové vojáky ve wehrmachtu, ale dokonce i otrlé členy jednotek SS. Až příliš mnoho Ukrajinců vzalo pogrom jako radostný happening, u kterého se řídili zásadou, že je neodpustitelným prohřeškem pouze zabíjet tehdy, když můžete nejprve beztrestně mučit. A tak se zvesela stahovalo zaživa z kůže, vypichovaly oči a naráželo řitním otvorem na kůl, malé děti nevyjímaje. Podle historiků Evropa od mongolsko-tatarských vpádů podobný druh násilí nezažila. Volyň je temný film vycházející z drsné skutečnosti. Moderní technologie umožňují ukázat dávná zvěrstva daleko realističtěji a explicitněji než starší válečné filmy a režisér Smarzowski se neostýchá je využít. Několikrát jsme musel sledování přerušit a vyčistit si hlavu a opravdu za to nemohla 150minutová stopáž. Ta je nevyhnutelným důsledkem snahy ukázat masakry v hlubší souvislosti, odhalit proces, kdy se z přátel a pokojných sousedů na konci stávají kati. Výborným pomocníkem pro pochopení reálií filmu je kniha Černá zem od Timothy Snidera. Volyň je mimořádný film nejen pro své závažné téma, ale i kvalitou zpracování. Výprava, kamera a herecké výkony jsou bez výjimky na jedničku. Obzvlášť stojí za to vyzvednout výkon Michaliny Labacz v hlavní roli. Je to debut jako hrom. Od romantické bezstarostné dívky, co prožívá první milostné poblouznění, přes předčasně dospělou ženu, která se jako hlava rodiny stará o celý statek, prochází strhujícím vývojovým obloukem až do proměny v napůl šílenou lidskou trosku, která se silou vůle pokouší dostat své dítě z pekla. Vyčítat dnešním obyvatelům Ukrajiny dávné banderovské řádění je stejně pošetilé jako vyčítat dnešním obyvatelům západní Evropy hříchy koloniálního období. Je zároveň nutné kategoricky odmítnout účelovou argumentaci báťušky Putina ospravedlňující svoje zasahování do poměrů na Ukrajině. Ale stejně tak je nutné se pozastavit nad zákazem promítání snímku v ukrajinských kinech a připomenout, že ukrajinští historici a média se snaží volyňský masakr bagatelizovat a přepisovat historii. Celkový dojem: 95 %. Dlouho budu vzpomínat na to, jak Smarzowski buduje napětí např. ve scéně, kde polský vojenský navrátilec potká vůz s ukrajinskými dřevorubci, kteří významně drží své sekery, a snaží se vydávat za jednoho z nich a skončí na národovecké oslavě triumfujících Ukrajinců... () (méně) (více)
Galerie (33)
Photo © Forum Film Poland
Zajímavosti (6)
- Předobrazem hlavní hrdinky Zosie (Michalina Łabacz), kterou jsme měli možnost sledovat ve filmu, mohla být např. Kamila Hermaszewska, obyvatelka vesnice Lipniki. Ta rovněž stejně jako hlavní hrdinka filmu byla nucena opustit se svým dítětem rodnou vesnici a pokusit se o útěk do bezpečí. Na své cestě byla postřelena do hlavy a v šoku své dítě ztratila. V této těžké situaci ji zachránil jeden Ukrajinec, který se postaral nejen o ni, ale i o její dítě. (majky19)
- Filmovalo sa na juhovýchode Poľska v Podkarpatskom a Lublinskom vojvodstve. (MikaelSVK)
- Na Ukrajině vzbudil snímek spíše negativní reakce a promítání filmu v Kyjevě bylo na žádost ukrajinského ministerstva zahraničí zrušeno. (Dr Lizal)
Související novinky
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)
19. Kino na hranici = kino pro mě
Jarní filmový maratón nad hraniční řekou Olší se blíží. Devatenáctá těšínská mezinárodní filmová přehlídka Kino na hranici, která se každoročně koná na přelomu dubna a května v Českém Těšíně a… (více)
Polští orli
Do sekce Ocenění přibyli Polští orli. Ocenění našich severních sousedů má za sebou teprve krátkou historii. Uděluje se od roku 1999 a momentálně oceňuje filmy a seriály v devatenácti kategoriích.… (více)
Reklama