Obsahy(1)
Tři epizody ze světoznámého humoristického románu Jaroslava Haška v proslulém loutkovém filmu Jiřího Trnky. Názvy jednotlivých epizod: Z Hatvanu do Haliče, Švejkovy nehody ve vlaku a Švejkova budějovická anabase. Vypráví: Jan Werich. (woody)
Recenze (66)
Spolupráce Trnka/Werich je jednoduše radostná, všechny tři kapitoly jsou tím pravým, co si tělo žádá. Konečně epizoda s kontuzsovkou je toho pravidelným důkazem. Z Hatvanu do Haliče, Švejkovy nehody ve vlaku a Švejkova budějovická anabase je tím, co na čem se Trnka i Werich shodli, 4. díl měl už vypracovaný scénář, ale Trnka byl již Haška syt. Nicméně kdo požaduje kvantitu a nedbá na kvalitu, vždycky si může pustit Látalův seriál na objednávku z 80. let. ()
Trnkova kouzla se stop-motion animací jsou kouzelná a vždycky mi vyrazí dech svou dokonalostí a absencí jakéhokoliv trhaného pohybu, vše je nádherně plynulé a perfektně nasvícené. Co se týče tématu, každé zpracování Švejka je něčím zajímavé, tohle má však tu správnou atmosféru a Švejk vypadá jako Švejk a ne primárně jako blb. ()
3 snad nejlepší epizody z úžasné knihy alkoholika Jaroslava Haška s úžasným komentářem rovněž alkoholika, ale už ne tak velkého, Jana Wericha. Úplně jsem si neslintal nad loutkovým ztvárněním, které mi navíc docela vadilo. Mnohem lepší byly kreslené scénky a uvítal bych spíše tohle provedení. Nicméně, komentář Jana Wericha tento nedostatek do určité míry kompenzoval. K tomuto dílu ani k tomu od Steklého s Hrušínským nemám větších výhrad a jistě by neměl ani Jarda Hašek. Navíc se jedná o kratičkou záležitost, takže nedostanete šanci se začít nudit. Slabší 4*. ()
Zásluhou génia českého loutkového filmu Jiřího Trnky vznikla v polovině padesátých let adaptace legendárního Haškova románu, která je v hierarchii švejkovských filmů ceněna nejvýše. A nic na tom nemění skutečnost, že Trnka pracoval s loutkami a že z obsáhlého Haškova díla vlastně vybral pouze tři epizody. Opodstatňujícím kritériem úspěchu je zejména výtvarná podoba, záměrně podřízená klasickým ladovským ilustracím i fakt, že Trnka téměř nezasahoval do původního textu a tak vlastně obrazová část ilustruje spisovatelovo vyprávění, které pak znamenitě tlumočil Jan Werich. Tato verze osudů dobrého vojáka Švejka zároveň naznačuje, že nejschůdnějším a nejvěrnějším zachycením klasických děl evropského písemnictví je právě loutkové provedení, jak to široce dokládají i další Trnkovy filmy Staré pověsti české a Sen noci svatojánské. ()
Švejk s Hrušinským je výbornou adaptací, o které si myslím, že už nemůže být překonána. To je ovšem řeč jen o hrané verzi. Dobrý voják Švejk v loutkové podobě je také úžasný. Tento formát možná Švejkovým příběhům svědčí ještě lépe. Animace je skvělá a společně s namluvením Jana Wericha tvoří velmi příjemný celek. Paradoxně největším mínusem je samotný Švejk. Tento druh „hlavního hrdiny“ mi zkrátka nesedí, což je ovšem jen můj problém a film si stejně jako hraná verze nejméně čtyři hvězdy zaslouží. ()
Galerie (10)
![Osudy dobrého vojáka Švejka - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/158/491/158491157_95f227.jpg)
Zajímavosti (2)
- Všechny 3 epizody jsou součástí pozdější 9dílné verze Osudy dobrého vojáka Švejka (1986). (Horryx)
- Postavy ve filmech Jiřího Trnky jsou převážně němé, před mluveným slovem dával přednost hudbě. Výjimkou byla slavná loutková adaptace Švejka, kterou vytvořil na popud Jana Wericha, přítele a souseda z pražské Kampy. Werich Švejka namluvil a Trnka na oplátku ilustroval Werichovu knihu pohádek „Fimfárum“. Filmu o Švejkovi si kritika cení, podle Trnkovy dcery Heleny ho ale otec rád neměl a dělal ho jen kvůli Werichovi. (Innuendo1987)
Reklama