Jak se krade milión

Odysea muža, ktorý nechcel až tak veľa. Iba sa mať fajn. Ako prísť k peniazom a ako ich náležite ´´preprať´´, je hlavným motívom tohto filmu. Nejde o žiadneho antihrdinu, iba o človiečika, ktorého mrzia životné rozhodnutia a aj tie, ktoré po získaní titulných financií urobí. Skôr tragikomédia, ako komédia, ale predsa len plná skvelého českého humoru. (11.05.2023)

Československý film vyprávějící o nenápadném a svědomitém úředníkovi R. Hrušínském, čekajícím na svém teplém místě spokojeně na důchod a který náhodou zjistí, že v jeho pozici lze zpronevěřovat finanční částky bez obav z prozrazení. Touto cestou dosáhne obrovského majetku, který si schovává do matrace, avšak postupně mu dochází, že vlastně neví, co si s tolika penězi počít. Balíkův snímek začíná velmi slibně a projevuje se z počátku jako poměrně odvážná politická satira, kdy je oceňovaný úředník ve skutečnosti milionový defraudant, avšak velmi brzo, ještě před polovinou stopáže se příběh začíná zadrhávat a jeho kvalita prudce klesat. Druhá polovina je neskutečně natahovaná a vyloženě špatný závěr už nabízí pouze podivné zmatené scény a nelogické chování hlavního hrdiny. Nad jeho myšlenkovými pochody, vysloveně amatérském a hloupém chování a okatém utrácení lehce nabytého majetku zůstává rozum stát. Ve vedlejších rolích se představí S. Budínová jako Hrušínského manželka a Č. Řanda jako nadřízený hlavní postavy, nejdřív netušící, že za jeho zády dochází k miliónové rozkrádačce. Poté, co se mu v nepochopitelném kroku Hrušínský o svém zločinu sám přizná, má touhu vše zamést pod koberec, jako by se nic nestalo, hlavně aby si nedělal sám sobě komplikace. V druhé opravdu zbytečně časově natahované polovině (viz scéna v šantánu či na pouti), zaujme svým pěveckým projevem M. Kubišová. Bohužel ani mistr Hrušínský s jeho vnitřními monology nedokázal z tohoto díla J. Balíka, který opět prokázal zcela zjevnou tvůrčí neschopnost, utvořit alespoň průměrně koukatelnou podívanou. (24.03.2018)

Rozkrádání socialistického majetku v peněžité formě úředníkem, toho času vyznamenaného jako vzorný pracovník. Snímek je smutnou etudou člověka od rodiny, obracející každou korunu, z kterého plně ční socialistický realismus a nálada. A je to vlastně zároveň i taková pohádka pro dospělé vyprávějící příběh o úředníčkovi, který čirou náhodou chybou v účetnictví přišel k nemalému obnosu peněz, aniž by na to přišla hloubková kontrola. A tak kdo by to nezkusil znova, že? Jenomže čím více peněz má, tím více ho začne sžírat svědomí. Vážnější role Rudolfa Hrušínského, který svým herectvím, ostatně jako obvykle, dal své postavě určitý náboj v uchopení podstaty věci a pochopení dané situace. Lehká krimi komedie, ozvláštněna nějakou tou kapkou poetiky a artu. (04.10.2020)

Docela to podivný počin Rudolfa Hrušínského v době vrcholu jeho kariéry zúčastnit se v hlavní roli průměrné komedie... jen jsem na rozpacích, zda byla větší šílenost Vražda po našem nebo tohle. Trochu je mi líto zlodějů, kteří se bez větší opatrnosti dokážou prozradit hned tím, že při placení jednoho nápoje v baru vytáhnou celou sérii bankovek, ale jde o parodii, tak budiž. Pár momentů skutečně hezkých (hlavně zkouška orchestru a hudební vložky z kavárny), ovšem jako celek průměr. Závěr z pozice hlavního hrdiny total absurdum, z pozice lidí úplně realistický. Nejkrásnější 3 minuty filmu: sólo pro Martu Kubišovou a její píseň Čekám. Jinak mě zarazily docela okaté technické nedostatky (pár náhlých střihů, které působí jako pěst na oko nebo silný nevyvážený hluk zejména na pouti, kde zní popři křiku několik písní najednou). (07.08.2017)

Trošku zklamání, čekal jsem, že se něco přiučím a ono nic, takže i nadále zůstávám chudý jak kostelní myš před církevními restitucemi. Mechanismus, jakým si Hrušínský přišel k miliónu, moc vysvětlený nebyl, kromě toho, že se napoprvé omylem přepsal v částce. Kdyby to dělal pravidelně, každá kontrola by na to dřív nebo pozdějc přišla. Takže v tom muselo být něco jiného, ale co? A to si nikdo nevšiml, že se u Hrušínského během pár měsíců tak výrazně zvýšily výdaje? Jinak hvězdičku přidávám za to, že si díky filmu naše rodina výrazně přilepšila, a za krásné obrázky mého rodného města. Zejména se povedl neustále opakovaný záběr na kostel a pod ním na cestu, kterou by nezasvěcený klidně označil za polňačku, nevěda, že ve skutečnosti se jednalo o městský bulvár, Plzeňskou ulici. Pravda, ještě v ní nestálo proslulé nákupní středisko Uran, které mimochodem výrazně přispělo k ukončení studené války, protože Reagan podepsal smlouvu o odzbrojení až poté, co pochopil, že lidem zoceleným každodenním nakupováním v uranu bez jakýchkoli ochranných pomůcek nemají pershingy sebemenší šanci ublížit. A mimochodem, ona proslavená scéna, kde Hrušínský vyhazuje z věže kostela peníze… ta se točila dvakrát. Poprvé vyhazoval jenom obyčejné papírky, ale lidí přišlo málo a moc se o ně na náměstí nervali. Proto si režisér prosadil, že se budou vyhazovat skutečné peníze, vyčlenil na to z rozpočtu 280 tisíc Kč, a to pak byl frmol. Děda a táta se toho taky zúčastnili, celkem se jim podařilo ukořistit něco kolem 30 tisíc pouze za nepatrnou cenu naštípnuté ruky a tří facek. Nakoupili pak za to nábytek, na počest herce-dobroděje z hruškového dřeva, vč. postele, na které jsem byl o pár let později počat. Díky! (09.01.2014)