Jak se krade milión

Váhám mezi třemi a čtyřmi. Ač to je celkem úsměvné a má to místy vtip, vyložená komedie to až tak není. Ani příliš krimi, to už snad lehké drama. Rudolf Hrušínský je naprosto perfektní a film velice nenásilně a s humorem ukazuje postupný rozklad osobnosti dosud zatvrzele poctivého člověka. Sledujeme úředníka, kterému zbývá deset let do důchodu a je denně konfrontován s okolím předhazujícím mu své bohatství a rozmařilost. Přesto zůstává zásadový a pevný. Až vlastně nevinný impuls odstartuje přerod jeho osobnosti a hlavní hrdina krok za krokem obrací, navíc ani v posledním záchvěvu sebereflexe nenachází oporu ve svém okolí. Ke kouzlu filmu přispívají i drobné trefné detaily reflektující postupný úpadek hrdinových hodnot (Copak kradu?) a vyjímečně musím režiséra a v tomhle případě i scénáristu Jaroslava Balíka pochválit, protože to nebylo ani nudné ani zdlouhavé, snad jen tochu více svižnosti v některých okamžicích by nebylo od věci. Dělá to tak každej, tak proč stranou stát, jenom vůl pěstuje poctivost.... Slabší čtyři hvězdičky. (09.06.2015)

"clovek je bohaty teprve tehdy, kdyz si muze koupit to, co vubec nepotrebuje". "paaani, za to je tyden obedu v zavodce, tady to piju jako kefir... copak kradu?" ceska light verze american psycho, bez dovetku. ale furt hodne dobre - kamera, rezie, herci super. slo to dovest k dokonalosti, ale klobouk dolu za tenhle film porizeny za totality v 60. letech. (06.03.2021)

Československý film vyprávějící o nenápadném a svědomitém úředníkovi R. Hrušínském, čekajícím na svém teplém místě spokojeně na důchod a který náhodou zjistí, že v jeho pozici lze zpronevěřovat finanční částky bez obav z prozrazení. Touto cestou dosáhne obrovského majetku, který si schovává do matrace, avšak postupně mu dochází, že vlastně neví, co si s tolika penězi počít. Balíkův snímek začíná velmi slibně a projevuje se z počátku jako poměrně odvážná politická satira, kdy je oceňovaný úředník ve skutečnosti milionový defraudant, avšak velmi brzo, ještě před polovinou stopáže se příběh začíná zadrhávat a jeho kvalita prudce klesat. Druhá polovina je neskutečně natahovaná a vyloženě špatný závěr už nabízí pouze podivné zmatené scény a nelogické chování hlavního hrdiny. Nad jeho myšlenkovými pochody, vysloveně amatérském a hloupém chování a okatém utrácení lehce nabytého majetku zůstává rozum stát. Ve vedlejších rolích se představí S. Budínová jako Hrušínského manželka a Č. Řanda jako nadřízený hlavní postavy, nejdřív netušící, že za jeho zády dochází k miliónové rozkrádačce. Poté, co se mu v nepochopitelném kroku Hrušínský o svém zločinu sám přizná, má touhu vše zamést pod koberec, jako by se nic nestalo, hlavně aby si nedělal sám sobě komplikace. V druhé opravdu zbytečně časově natahované polovině (viz scéna v šantánu či na pouti), zaujme svým pěveckým projevem M. Kubišová. Bohužel ani mistr Hrušínský s jeho vnitřními monology nedokázal z tohoto díla J. Balíka, který opět prokázal zcela zjevnou tvůrčí neschopnost, utvořit alespoň průměrně koukatelnou podívanou. (24.03.2018)

"Já nejsem já..." Rudolf Hrušínský coby pečlivý úředníček, který "šlápl na minu" a úplně zblbnul. Satira o tom, co dokážou z lidí udělat peníze je tak trochu "show one man,". To má sice i své výhody (Hrušínský prostě umí), ale nevýhody převažují. Kromě něho mě už v roli barové zpěvačky zaujala snad jen jako vždy démonická Marta Kubišová. Což na víc než průměrné hodnocení opravdu nestačí. (03.12.2017)

O genezi tohohle film vím prdlajs (a schválně jsem si nic nedohledával), ale sedmašedesátej rok je z něj cítit na sto honů. Není revoltou úplně prodchnut a je v lecčems skoro soudružsky smířlivý, ale zmar osob, které je ocejchované šestnácti stovkami brutto a náznaky všeobecného morálního úpadku, z něj cítit jsou. Když připočtu pár scén, okatých odkazů na (S)sladký život a orgastické výjevy pražského života kořeněného Olympicem a Apollem, kdy jsem skoro pochyboval, že se dívám na český film s Hrušínským, a ne na nějakou Antonioniho etudu z období circa „Zvětšenina”, které jsou v českém filmu i dnes velmi vzácné, nutno hodnotit veskrze kladně, nejen za odvahu. To, lahodné herecké výkony s klasicky minimalistický Hrušínským (dokonalé vnitřní monology!) a tetkovatou Budínovou ale nepřebije jisté nedostatky. Nejsmutnějším z nich je mdlé tempo první poloviny filmu, kdy jsem byl v pokušení film zazdít (a jsem rád, že jsem to neudělal - ke konci dostává hrdina docela kouř), méně výrazným jsou některé jakoby režisérsko-scénáristické disharmonie (vyvážené skvělými hláškami jako „...kolik to stojí? přece nekradu...” (Hrušínský), či „já už nechci spát se strašidlem” (Budínová) jen částečně). Film jsem určitě neviděl naposledy, ale zatím na 3 (a půl). (27.02.2012)