Jak se krade milión

Není problém nakrást milión. Otázka je, jak ho utratit. 1) Název filmu není řečnická otázka ani návod. Nenápadný účetní zpočátku omylem, později úmyslně pouští žilou státnímu rozpočtu. Cíl má jasný - 714 průměrných měsíčních platů - jeden milión tehdejších korun. Zatímco dnešní ekvivalent - 15 melounů - bychom utratili docela nenápadně, v podmínkách završeného socialismu (podle ústavy z roku 1960 u nás byl socialismus již vybudován) to byl opravdový problém. Zajímavý a vtipný námět._____ 2) Film má i další pozitiva - skvělého 47letého Rudolfa Hrušínského, příjemné dobové reálie, suchý anglický humor. I odkazy na Felliniho Sladký život (například fontána na Václavském náměstí) dávají filmu jasný rámec krotké sice, ale milé společenské satiry._____ 3) Film má i své zápory. Především je hrozně pomalý. Divák provázen dlouhými záběry od ničeho k ničemu a filosofujícími promluvami hlavní postavy pomalu škobrtá od expozice přes zápletku ke katarzi, aby si posléze úlevně oddechl při (dnes již) nepřekvapujícím vyvrcholení. Film je kromě toho již trochu vyčpělý a to vše dohromady místy silně nudí._____ 4) Nuda ve filmu je z mého pohledu neodpustitelný hřích. Proto dvě hvězdičky plus třetí za zajímavé dobové reálie. (29.01.2009)

Odysea muža, ktorý nechcel až tak veľa. Iba sa mať fajn. Ako prísť k peniazom a ako ich náležite ´´preprať´´, je hlavným motívom tohto filmu. Nejde o žiadneho antihrdinu, iba o človiečika, ktorého mrzia životné rozhodnutia a aj tie, ktoré po získaní titulných financií urobí. Skôr tragikomédia, ako komédia, ale predsa len plná skvelého českého humoru. (11.05.2023)

Trošku zklamání, čekal jsem, že se něco přiučím a ono nic, takže i nadále zůstávám chudý jak kostelní myš před církevními restitucemi. Mechanismus, jakým si Hrušínský přišel k miliónu, moc vysvětlený nebyl, kromě toho, že se napoprvé omylem přepsal v částce. Kdyby to dělal pravidelně, každá kontrola by na to dřív nebo pozdějc přišla. Takže v tom muselo být něco jiného, ale co? A to si nikdo nevšiml, že se u Hrušínského během pár měsíců tak výrazně zvýšily výdaje? Jinak hvězdičku přidávám za to, že si díky filmu naše rodina výrazně přilepšila, a za krásné obrázky mého rodného města. Zejména se povedl neustále opakovaný záběr na kostel a pod ním na cestu, kterou by nezasvěcený klidně označil za polňačku, nevěda, že ve skutečnosti se jednalo o městský bulvár, Plzeňskou ulici. Pravda, ještě v ní nestálo proslulé nákupní středisko Uran, které mimochodem výrazně přispělo k ukončení studené války, protože Reagan podepsal smlouvu o odzbrojení až poté, co pochopil, že lidem zoceleným každodenním nakupováním v uranu bez jakýchkoli ochranných pomůcek nemají pershingy sebemenší šanci ublížit. A mimochodem, ona proslavená scéna, kde Hrušínský vyhazuje z věže kostela peníze… ta se točila dvakrát. Poprvé vyhazoval jenom obyčejné papírky, ale lidí přišlo málo a moc se o ně na náměstí nervali. Proto si režisér prosadil, že se budou vyhazovat skutečné peníze, vyčlenil na to z rozpočtu 280 tisíc Kč, a to pak byl frmol. Děda a táta se toho taky zúčastnili, celkem se jim podařilo ukořistit něco kolem 30 tisíc pouze za nepatrnou cenu naštípnuté ruky a tří facek. Nakoupili pak za to nábytek, na počest herce-dobroděje z hruškového dřeva, vč. postele, na které jsem byl o pár let později počat. Díky! (09.01.2014)

Československý film vyprávějící o nenápadném a svědomitém úředníkovi R. Hrušínském, čekajícím na svém teplém místě spokojeně na důchod a který náhodou zjistí, že v jeho pozici lze zpronevěřovat finanční částky bez obav z prozrazení. Touto cestou dosáhne obrovského majetku, který si schovává do matrace, avšak postupně mu dochází, že vlastně neví, co si s tolika penězi počít. Balíkův snímek začíná velmi slibně a projevuje se z počátku jako poměrně odvážná politická satira, kdy je oceňovaný úředník ve skutečnosti milionový defraudant, avšak velmi brzo, ještě před polovinou stopáže se příběh začíná zadrhávat a jeho kvalita prudce klesat. Druhá polovina je neskutečně natahovaná a vyloženě špatný závěr už nabízí pouze podivné zmatené scény a nelogické chování hlavního hrdiny. Nad jeho myšlenkovými pochody, vysloveně amatérském a hloupém chování a okatém utrácení lehce nabytého majetku zůstává rozum stát. Ve vedlejších rolích se představí S. Budínová jako Hrušínského manželka a Č. Řanda jako nadřízený hlavní postavy, nejdřív netušící, že za jeho zády dochází k miliónové rozkrádačce. Poté, co se mu v nepochopitelném kroku Hrušínský o svém zločinu sám přizná, má touhu vše zamést pod koberec, jako by se nic nestalo, hlavně aby si nedělal sám sobě komplikace. V druhé opravdu zbytečně časově natahované polovině (viz scéna v šantánu či na pouti), zaujme svým pěveckým projevem M. Kubišová. Bohužel ani mistr Hrušínský s jeho vnitřními monology nedokázal z tohoto díla J. Balíka, který opět prokázal zcela zjevnou tvůrčí neschopnost, utvořit alespoň průměrně koukatelnou podívanou. (24.03.2018)

I na svou dobu poměrně sžíravá satyra na socialistickou všednodennost, která se ale bohužel v určité chvíli zvrhne ve frašku. Přesto si jí dovolím hodnotit výše než většina zde. Není to "čistá" komedie typu "Bílé paní" a od počátku je v tom daleko více synchonizování. Závěr je pak dokonale absurdní a svou bezvýchodností to připomíná filmy natočené těsně po ruské okupaci, například Schormův "Farářův konec". Celkový dojem: 80% (12.12.2020)