The 39 Steps

Přesně takhle si představuju šestákový román. Autorem Thirty-Nine Steps je Skot John Buchan. Toto jeho první dobrodružství s akčním hrdinou s knírkem, Richardem Hannayem, poprvé vycházelo jako seriál na pokračování v Blackwood's Magazine v létě 1915. Později vyšly ještě další čtyři romány s Hannayem v nesnázích. O adaptaci prvního dílu pro film se postaral oblíbený spolupracovník Hitchcocka Charles Bennett. Nenáročný divák byl spokojen a postupem času se román stal klasikou a další adaptace na sebe nenechaly čekat (1959, 1978 a 2008). Co říci k obsazení? Ačkoli Robert Donat patřil mezi tu šťastnou partičku, která se sešla nad Jindřichem VIII. (1933), své herecké kvality jako solitér nepotvrdil a i když krátce platil za hvězdu, hned v dalším roce pokazil film s Marlene Dietrich Rytíř beze zbraně (1937). A Lucie Mannheim? Jako hostující hvězda z Němec měla až překvapivě málo prostoru. (09.01.2019)

Nechtěl bych být v kůži toho, kdo od filmu vyžaduje zápletku založenou na logickém vývoji. Hitchcocka tohle nikdy příliš nezajímalo, většinou točil zábavné a atmosferické snímky, které si kladli jediný cíl - divák se nesměl nudit. Proto není překvapením, že se děj "The 39 Steps" odvíjí pouze prostřednictvím mnoha náhod, přičemž tím nejdůležitějším zůstává pouze a jenom zběsilé tempo, v jehož rámci si Hitch klidně dovolí vystřihnout několik podstatných scén. Poznávacím znamením je rovněž vtip, mimořádně působivý zejména tehdy, sledujeme-li slovní výměny mezi nedobrovolně připoutanými uprchlíky. 8/10 (12.01.2010)

Je to trochu paradox, ale ta Ondříčkova s úctou dělaná parodická verze 39 stupňů z prken Dejvického divadla o čtyřech hercích mi přišla o fous lepší originálu. Nejen, že je Jarda Plesl Robertem Donatem více než samotný Robert Donat, ale hlavně tam jsou ti ptáčci. A teď již k filmu samotnému. Vše co dělá Hitche Hitchem tu je skoro v čisté esenci (včetně nelogičností - čtyřiceti mílový úprk s policií v patách apod.). Jenomže to tak nějak nefunguje. Abych byl přesnější - mezi Donatem a Carrollovou to ne zcela funguje, ona jeho totiž dosti zastiňuje. Na což doplácí i film jako celek, am I right sir? Na druhou stranu to tempo je tak závratné, že mi to stejně došlo až po projekci. (02.01.2009)

Na rozdiel od ostatných hitchcockoviek z 30. rokov, sa táto vydarila nadmieru. Síce sa nejedná o žiadny triler, ale o špionážne krimi, ale až na slabší začiatok ma to celé bavilo. Napriek slabšej atmosfére, napriek veľmi jednoduchej zápletke silne pripomínajúcu neskoršiu hitchocockovku Na sever severozápadnou dráhou a napriek trochu odľahčenému spracovaniu. Začiatok nedával vedieť o svojich kvalitách, po nástupe do vlaku sa to ale našťastie všetko otočilo. Teda až na veľkú ukecanosť filmu, tá ostala aj potom. Ústredná dvojica je fajn, rozkošná Carrollová i mne doteraz neznámy Donat. Chýbal však výraznejší záporák a tiež to rozuzlenie zápletky mi prišlo úsmevné. (03.10.2018)

Překvapivě svižný špoionážní thriller přesně ve stylu pozdější tvorby Hitchcocka. Kupodivu však 39 stupňů nijak neztrácí na své mladší sourozence a nabízí přesně to, co by jeden od Hitchcocka čekal (tedy pokud si nemyslíte, že Hitch je mistrem hororů) a možná i trochu víc (s přihlédnutím na rok vzniku). Hlavní postava je zajímavým způsobem drzá a jevila se mi trochu aktivnější/agresivnější než obvyklý typ pasivních hrdinů, kteří jsou zatáhnuti proti své vůli do špionážního spiknutí. Film zároveň vystupuje proti budoucím šablonám žánru, když je partnerka pro hlavního klaďase docela dlouze a komplikovaně vybíraná.. :) Jinak se tu nachází zcela tradiční McGuffin a jedna naprosto brutální fetišistická scéna.. :) (15.07.2010)