The 39 Steps

Je to trochu paradox, ale ta Ondříčkova s úctou dělaná parodická verze 39 stupňů z prken Dejvického divadla o čtyřech hercích mi přišla o fous lepší originálu. Nejen, že je Jarda Plesl Robertem Donatem více než samotný Robert Donat, ale hlavně tam jsou ti ptáčci. A teď již k filmu samotnému. Vše co dělá Hitche Hitchem tu je skoro v čisté esenci (včetně nelogičností - čtyřiceti mílový úprk s policií v patách apod.). Jenomže to tak nějak nefunguje. Abych byl přesnější - mezi Donatem a Carrollovou to ne zcela funguje, ona jeho totiž dosti zastiňuje. Na což doplácí i film jako celek, am I right sir? Na druhou stranu to tempo je tak závratné, že mi to stejně došlo až po projekci. (02.01.2009)

Mno já to vidím na lepší 3* Z raný Hitchovi tvorby to patří mezi ty povedenější kousky co jsem měl dosud možnost shlédnout. I když občas jsem měl problém se v tom trochu orientovat a film mi místy přišel překombinovaný. Ty úsměvné zrychlené akční scény snad nebudu ani komentovat, ale tak zase rok 1935, že jo... Každopádně film aspoň nenudí a svižně uplyne, takže extra zásadní výtky k němu zase nemám.65% (22.06.2016)

„Krásná, záhadná žena pronásledovaná zabijáky. Zní to jako špionážní román.“ Velmi kvalitní špionážní thriller. Ne však snad proto, že by samotné téma muže, který se snaží prokázat svoji nevinu a zároveň dopadnout skutečného zločince, bylo nějak zvlášť originálně pojato. Tento snímek sází na něco jiného, tuto krimi honěnou totiž vhodně doplňuje od začátku občasným humorem a pak také funkční romantikou (jakože od chvíle spojení „siamských dvojčat“ je film velmi úsměvný a jiskření mezi ústřední dvojicí je opravdu zábava sledovat). Navíc, samotnou pointu (držení a předávání informací) snad ani nejde odhadnout. Jenže na plný počet film nemá. Zadní projekce ještě tak do očí nebijí, ovšem „vzdušný“ trik už docela ano, zrychlený pohyb jako by byl dodán z jiného filmu, a přeskočenou pasáž po scéně s knihou nepovažuju za úspěšný režisérský tah, jako spíš šetření rozpočtu, a to nepříliš férové vůči divákovi. Ovšem pokud bych dokázal nad tímhle vším přivřít oči, nemůžu to samé udělat v případě konce, který byl tak strašně naivní, až mě naštval. Jak byl celý film vcelku chytrý, tak konec si vypomohl pěkně hloupou berličkou (a ani ten milý „úchop“ v posledním záběru nedokázal zakrýt fakt, že závěr tvůrci nepěkně odflákli). V celkovém součtu mi to tedy dává „pouze“ solidní 4*. (26.04.2015)

Popravdě jsem z toho trochu zklamaný. První půl hodina se mi líbila hodně, ale pak to celé šlo stále víc a víc dolů, chvílemi jsem se i nudil a nebýt posledních 5 minut, tak ani tu hodně slabou čtvrtou hvězdu nedám. Navíc od té první půl hodiny se to začne vyvíjet poněkud divně (v špatném slova smyslu) a celý ten příběh mohl být domyšlenější, protože třeba chování hlavního hrdiny je místy strašně nahodilé. Špatné to rozhodně není, celé je to opět skvěle natočené i zahrané, ale Hitchcock má spoustu lepších filmů. Btw, to závěrečné tajemství 39 stupňů mě pobavilo, ale myslím si, že to byl účel. Slabé 4* (02.04.2021)

Třicátá léta dvacátého století byla, spíš než dobou hospodářské krize, dobou přípravy na velkou válku. Alfred Hitchcock, jako citlivý umělec, to také už tušil, a většina jeho filmů má s válkou co do činění. Především špionáž je jeho specializací. Nemám tušení, ani si nedovedu představit, zda jeho tehdejší filmy nějak přispěly k uvědomění si napjatosti mezinárodní situace. Spíš byly chápány stejně tak jako dnes - jako detektivky s romatickým podkresem, kde neschází napětí a vše dobře dopadne (anebo: kdo byl odkráglován, stejně si to zasloužil). (13.11.2016)