Ptáci

Ptáci jsou pořád tak senzační, jaké jsem si je pamatoval, přímo radost na ně pohledět. Asi nejvíce obdivuji to postupné budování atmosféry a to, jak plynule se film přehoupne ze zajímavého vztahového dramatu plného sympatických postav do nelítostného thrilleru, v němž se bojuje o život. Každá scéna s ptáky je nejen neskutečně napínavá, ale zároveň také ještě napínavější než ta předchozí, takže úžasně mrazivý útok na školáky za několik minut trumfuje "ptakokalypsa" ve městě, kterou později překonává několikanásobný hororový finiš v domě. Technická stránka filmu je stále nesmírně působivá a jestli na někoho působí zastarale, tak prosím, jen ať působí - mně Ptáci nahánějí hrůzu dál a zřejmě pořád budou. (27.04.2016)

Velmi slušně budovaný thriller, který v dnešní době málo koho může šokovat ale ve své době vzniku bych se nedivila kdyby lidé měli hrůzu se jen přiblížit k nezvyklím zvířecím útočníkům po skončení filmu.Napětí ke konci opravdu graduje a právě proto mě překvapil nebo spíše zklamal konec který byl podle mě nedotáhnutý. (05.09.2010)

The Birds jsou zatím jediným Hitchovým filmem, kterému jsem dal plný počet. I když není tak opěvován jako Vertigo, Rear Window nebo Psycho, tak je pro mně nejzáživnějším a nejméně nudícím. Přitom atmosférá je od začátku skvěle budována a při konečných scénách tuhne krev v žilách a po skončení jsem se bál nějakého náletu. Vztah mezi Tippi a Rodem je perfektně vykreslen a cynické dialogy vévodí. Režie je více méně bezchybná a zatím moje největší potěšení z jeho filmů. I přesto si stále myslím, že je trošičku nafouknutá bublina. (15.05.2008)

Film ve mně nevzbuzoval přílišné očekávání, ale já tajně doufal v překvapení. Začátek moc slibný nebyl, připomínal míchaninu romantické komedie s dramatem a naznačoval úplně jiné vyvíjení příběhu. Avšak jak se "zlo" začalo stupňovat, přibývalo víc a víc napětí, až se z toho vyklubal solidní mix thrilleru a hororu. Směrem ke konci atmosféra houstla tak, že i sám divák mlčky seděl zařezaný na židli a maximálně sympatizoval s hlavními hrdiny (i přes občasné hloupé chování Melanie). Zprvu jsem byl mírně zklamaný z absence hudby, která může zvláštně u tohoto žánru slušně vypomoct, ale nakonec se ukázalo, že ono zlověstné ticho společně s očekáváním hluku ptáků bylo natolik působivé, že nějaká skladba by atmosféru asi nepodtrhla více. Otevřený konec mi překvapivě ani moc nevadí, stejně tak triky, na kterých se přece jenom už trošku podepsal zub času (směšně, úsměvně nebo trapně ale rozhodně nepůsobily). Ve výsledku to vidím na solidní 4*, škoda slabšího úvodu. (03.06.2012)

Síla nejlepších Hitchcockových filmů tkví v jejich uvěřitelnosti a reálnosti. S tím souvisí i propracovanost psychologie postav (v tomto případě psychologie jejich stresových stavů), děje a jeho zákrutů i do detailů jdoucí propracování vlastní filmové realizace. Z populárně přírodovědné literatury jsou známy hromadné sebevraždy lumíků nebo naprosto absurdní smrti velkých kytovců najíždějících (naplavávajících) na mělčiny, kde poměrně záhy hynou. K tradici odkazuje v tomto případě volba prostředí: proč k útokům ptačích hejn má docházet právě v odlehlých místech? Čím se od nich liší velkoměsta, v nichž sice ustupuje biodiverzita, ale zbylá podmnožina savčích a ptačíchdruhů se činí o to víc a působí značné problémy? Uměřenost ve výrazu i v myšlence je tedy další předností tohoto osobitého mistra světové kinematografie. Mistra, který se poprávu stal klasikem svého žánru. (07.04.2008)