Klient

Na to, že má jít o "prozíravý naturalistický snímek" mi přišel až moc uměle vykonstruovaný, co se týče chování postav (kdy jediná normálně jednající postava je manžel) a divadelního představení, které má sugerovat jakousi paralelu s jejich životy. Velmi se mi líbila práce s osvětlováním a prostorem na začátku a konci, kdy se postupy variují a dalším plusem bylo působivé vyobrazení rozpadu manželství, nicméně scénář místy trpěl na nelogičnosti, zkratkovitosti a doslovnosti. V lecčem podobné Rodinnému štěstí (bytové drama na konci, postavy nosící masky), ale jeho kvalit to zdaleka nedosahuje. (18.01.2017)

Tak Farhadi na môj vkus až príliš kráča v stopách Rozchodu Nadera a Simin, jedine že by Klient bola nejaká druhá časť voľnej trilógie. Interiéry, divadeľnosť, dlhá expozícia, náhoda/nehoda/zločin, ktorý rozhýbe dej a začne rozohrávať psychologickú hru manželov a ich blízkeho okolia. A všade zase peugeoty :) Možno ako pri Rozchode film docením viac na druhý krát, zatiaľ som trochu rozľadený z jeho jednoduchosti a svojim spôsobom aj predvídateľnosti. Je fajn, že sa z toho nestala v prvom pláne detektívka s detektívom na vlastnú päsť a ide skutočne o tú psychológiu. Lenže práve odľahčené momenty ako bláznenie s kamoškiným dieťaťom mi pripadajú smerodatnejšie ako dominujúce divadelne vypäté scény. Tu zisťujeme, čo možno Emadovi a Rane v spoločnom živote skutočne chýba. (14.09.2017)

Výborný thriller. Klient Asghara Farhadiho byl prvním filmem íránské kinematografie, který jsem viděl a hned napoprvé jsem měl tu možnost vychutnat si ho v celé své kráse v kině na velkém plátně, kam Klient, přestože se jedná prakticky o komorní snímek, rozhodně patří. Farhadiho film se dá jen velmi těžce zařadit do určité žánrové skupiny. Na jednu stranu jeho děj, pomalé tempo, postavy (manželský herecký pár) a komorní stylizace zasazená do prostředí Teheránu, by mohli otevřít cestu označení jako "sociální drama." Farhadi však pracuje s mnohem vrstevnatější a podstatně rafinovanější zápletkou, přičemž na půdě prakticky jednoho bytu jedné manželské dvojice staví vedle sebe psychologický film (manželská krize), detektivku i mrazivý thriller. S proměnlivou atmosférou zachází režisér skvěle, stejně jako při vedení herců - Shahab Hosseini a Taraneh Alidoosti jsou výteční. Přesto, že se jedná o smyšlený příběh, Klient si zakládá na určité pravdivosti světa, ve kterém se odehrává, a do něhož nechává diváka velmi dobře nahlédnout. Myslím, že označení jako "film ze života" je poměrně trefné. I to může být důvodem toho, proč si Americká filmová akademie tento film vybrala jako vítěze Oscara v kategorie nejlepší zahraniční film. Klient je totiž filmem hovořícím ryze univerzálním jazykem a přesto neodvratně spojeným se zemí svého původu. Navíc v sobě schovává i otázky vztahové (celý příběh je v podstatě výpovědí o náhle narušeném vztahu dvou lidí, kteří se milují). Film, který má co říct, dokáže poutavě vyprávět a ještě mít prostor pro strhující okamžiky, si Oscara zaslouží. O Íránskou kinematografii se určitě budu v budoucnu více zajímat, a co se týče přímo Asghara Farhadiho, musím se někdy podívat i na jeho Rozchod Nadera a Simin. Jeden Oscar za nejlepší zahraniční film. (19.05.2017)

Farhadi sa vždy pýta. A nie sú tú to veľmi príjemné otázky, ale zaváňajú človečinou. Otázka tohto filmu, je podobne, ako v jeho predchádzajúcich filmoch pomerne jasná. Čo by sme robili my na mieste hlavného hrdinu? Film je trefným posolstvom o vnútornej rozpoltenosti. O neočakávanosti a o túžbe vysporiadať sa z traumou. Presahy to má. Je to aj nepríjemné. Pričom väčšina nepríjemných vecí sa deje mimo kamery. Na konci zostáva pachuť smútku a odcudzenia. Aj medzi postavami ale aj voči divákovi. Odpoveď na otázku sa môže koncom ( ten je inak výborný) meniť. A to je účelom. Hosseini je vo svojej úlohe perfektný. (28.01.2022)

Je zajímavé, kolik výrazných autorských festivalových snímků vzniklo v roce 2016 na stejných základech. Neznámá dívka bratří Dardennů, Zkouška dospělosti Christiana Mungiu i Farhadiho Klient budují téma filmu na rovině sociálního dramatu obyčejných lidí, jejichž život naruší násilný čin. Jeho podstata však není zcela jasná a hlavní postavy se tak s pomocí jakési detektivní zápletky pokoušejí nalézt pravdu, která se ale ve všech případech vyjeví jako neuspokojivá a určitá míra viny se pomalu ale jistě přesouvá na hlavního hrdinu. Zajímalo by mě, jestli je to přirozený souběh okolností a nezávisle na sobě tak tvůrci reagují na dobu okolo nás, anebo se jedná o čirou náhodu. Faktem je, že vítězem je u mě stále rumunská Zkouška dospělosti. Farhadi nicméně nenatočil špatný film. Nemá sice takový drive jako Rozchod Nadera a Simin, dokáže ale i tak působivě vygradovat děj a zanechat v divákovi hořkou pachuť. Na Oscara to však za mě není. 7/10 (30.05.2017)