Klient

Styl je jevištní bytově divadelní. Střízlivě civilní výraz pomáhá režisérovi budovat výbušné napětí ze zdánlivě idylických chvilek, třeba při dětské návštěvě u večeře. Kvůli konečnému efektu se zápletka poněkud uměle komplikuje, nicméně pointa ve finále nese vedle originality i čistou sílu – jako vždy, když se volí mezi trestem a slitováním. Režisér za tento film dostav svého už druhého Oscara nechápu, pro tentokrát slavnostní ceremoniál bojkotoval kvůli Trumpovu přístupu k cizincům z muslimských zemí. Muslimů a jejich agresivního náboženství se všude bojí a Trumpovo rozhodnutí se mi zdá logické. Já u nás muslimy také nechci. Jsou známí tím, že se nikde nepřizpůsobí místní kultuře a vytváří izolované komunity. Před zákony země, kam přišli dávají přednost zákonům svého Boha. Dalo by se říct, že praktickým realizováním Koránu vznikne ráj Islámského státu. (11.04.2020)

Na to, že má jít o "prozíravý naturalistický snímek" mi přišel až moc uměle vykonstruovaný, co se týče chování postav (kdy jediná normálně jednající postava je manžel) a divadelního představení, které má sugerovat jakousi paralelu s jejich životy. Velmi se mi líbila práce s osvětlováním a prostorem na začátku a konci, kdy se postupy variují a dalším plusem bylo působivé vyobrazení rozpadu manželství, nicméně scénář místy trpěl na nelogičnosti, zkratkovitosti a doslovnosti. V lecčem podobné Rodinnému štěstí (bytové drama na konci, postavy nosící masky), ale jeho kvalit to zdaleka nedosahuje. (18.01.2017)

Farhadiho mám v hledáčku už od komerčního úspěchu Nadera a Simin (na který se stále chystám), ale poprvé jsem jej ochutnal v březnu 2014 na Cinema Mundi v Minulosti (5*). Měl bych jít ještě víc zpátky proti proudu času a dokoukat poctivě i všechny starší kousky (co nám umřel Kiarostami, svěží vítr z východu zeslábl, a hlavně tuhle část světa rád vidím ve filmu, a nemusím tam ani jezdit/ani oni sem). Klient je dalším filmem, za nějž Farhadi sklízí mezinárodní ocenění. Profesně a technicky je to brilantní práce, už první záběr perfektní. Trochu mi vadilo to divadlo (i když to hlavní nosné téma bylo potřeba přepínat) a taky natahovanost, vyšetřování se dalo věnovat víc času. Konec překvapivý, ale třeba reakce manžela, než pánovi otevřel dveře, veskrze lidská, ty emoce a pocity tryskaly z plátna/obrazovky. Farhadiho rozhodně dál sledovat, i když kvalit Minulosti (té hodně pomohlo to prostředí Francie) Klient nedosáhl ani v nejmenším. (18.04.2017)

Dvě třetiny jsou uondaná bezemoční nuda. Pak Emad najde násilníka a během 20 minut se odehraje vše dobré, co ve filmu bylo. Určitě by mě víc zajímalo to potom, než to před tím, z čehož vyplývá, že nejsem cílová skupina tohoto snímku. Což znamená, že jasně nemám předpoklady stát se akademikem vybírajícím filmy na Oscara. Já bych ho určitě mnohem raději dala Tonimu Erdamnnovi, ale úplně nejraději V písku - Příslibu svobody. (26.01.2019)

Když natočíte dokonalý film jako Nader a Simin, je asi nevyhnutelné, že jakýkoliv pokus o posun v témže tématu bude vyhození z rovnováhy. Možná proto je každý film Kubricka úplně jiný? Protože Stanley věděl, že dokonalost není kam posunout? Farhadi každopádně trpí na to, že vše skvělé bylo už v Rozchodu. A vše ostatní už skvělé není. (18.05.2017)