Zahraniční dopisovatel

Reziser Alfred Hitchcock /Psycho, vertigo/ natocil takmer kultovy film, ktory zaostava len o kusok za najlepsimi dielami maestra. Mna totiz maximalne zaujima motiv nevinneho cloveka, ktory sa zapletie do mocenskej hry plnej spinavych intrig a praktik. Rezia je vycibrena, Hitchcock sa s kazdou scenou pohral - ako sceny z Holandska, lietadla a veza. Interiery - kulisy su namakane a vidno ze sa tvorcovia s nimi pohrali, exteriery su vsak este lepsie. Dialogy mi vobec neprisli nudne, naopak boli potrebne pre pochopenie hry, do ktorej sa zamotal Joel McCrea /Jizda Vysocinou, Colorado Territory 1959/. Ba dokonca sa mi tu zdalo malo dialogov, reziser mohol kludne nejake este popridavat. Okrem McCreu tu hrala aj Laraine Day /The Locket 1946/ a George Sanders /Kniha Dzunglia All about Eve/. Cameo Hitchcocka múselo byt. Nechybaju akcne sceny a masakrozny zaver je uz vo filmoch tohoto tvorcu dobrym zvykom. Hitchcock ukazal rezisersky talent a toto je dalsi krasny dokaz, ze najlepsie filmy tocil v 40. a 50. rokoch minuleho storocia. 90 % (05.03.2016)

Hitchcockovo oblíbené téma o neprávem pronásledovaném člověku mě tentokrát nechytlo, a to především kvůli hlavnímu hrdinovi. Možná to Hitch myslel ironicky, ale nenašla jsem pro to ve snímku žádný důkaz, že totiž vyslal do předválečné Evropy amerického korespondenta, který o evropských poměrech vůbec nic neví a nijak se netají, že ho ani nezajímají. Jde mu jen o to napsat dobrý článek. Ani s postupujícím příběhem se ho vyhrocená evropská situace nedotýká, stále bojuje jen o sólokapra, s malým zpestřením, že se kromě toho začne zajímat i o dívku. Takový hrdina sympatie nevzbuzuje, protože je to jen na sebe zaměřený primitiv. ____Příběh se štěpí na spoustu dalších motivů a vedlejších zápletek, čímž ztrácí přehlednost. K tomu ještě ústřední hrdina, který za začátku neslezl z plátna, najednou z ničeho nic zmizí a objeví se až ke konci. Postava důležitého holandského politika, jehož se snaží zlikvidovat nacisté, působila směšně, což se k ději nehodilo. Celé špionážní drama je vůbec podáno naivně a nevěrohodně. Trefa do černého byla až závěrečná pasáž havárie letadla. ___ Hitchcokův styl se sice nezapře, takže špionážní drama obsahuje i humorné prvky (postava lotyšského politika, kterému nikdo nerozumí – sice roztomilý gag, ale v ději zbytečný), tíseň nahánějící letadla (mnohem lépe později využité ve filmu Na sever severozápadní linkou) nebo závrať (scéna ve věži – opět mnohem lépe zpracované za pár let ve Vertigu). /18. 5. 15./ (18.05.2015)

Americký, rýdzo dobrodružný až nadľahčený, pohľad na 2. svetovú vojnu v jej priebehu. Veľmi zdĺhavý pohľad. Chápem, že aj Hitchcock chcel priložiť ruku k dielu vo vtedajšej vojnovej situácii, aj vzhľadom na fakt, že je britským rodákom, ale tento film mu celkom nevyšiel. Nemá totiž dostatočnú atmosféru, ani napätie, ani nejaký silný príbeh, ktorý by diváka pripútal do kresla. Konšpirácie a sprisahania striedajú ďalšie konšpirácie, a hlavný hrdina sa do nich dostáva neúmyselne, náhodou a nič v podstate neeskaluje. Záporáci sú slabučkí a tak to stojí iba na ústrednej dvojke milencov a aj keď sú obaja sympatickí, na to, aby sami ťahali film, to nestačí. Samozrejme, ako pocta vojnovým doručovateľom a ako je dôležitá ich práca, to má zmysel. Musím tiež pochváliť stroskotanie lietadla na mori - to je vzhľadom na rok vzniku perfektne spravené. (30.10.2018)

Já toho strejdu Alfréda zbožňuju. Chtěla bych být jeho neteř, vím, že bych se chvíli nebála, že se nebude něco bláznivého dít. Ten člověk miloval vyprávění, miloval konstruování nepravděpodobných zápletek a na lidech miloval, jak jsou nenapravitelně nelogičtí a absurdní, včetně kritiků a obecenstva - nechápu, jako ho někdo pořád může považovat za mistra hororu a napětí - on byl vtipálek a žertér, šibal zamilovaný do lidských chyb, protože mu umožňovaly udělat z thrileru grotesku, aniž by si toho vůbec někdo doopravdy všiml nebo se na to nebál upozornit. Jeho postavy se s železnou pravidelností rozhodují nelogicky a navzájem si toho nevšímají, takže příběh poskakuje jako tříkolka bez dvou kol na sukovaté horské dráze a člověk se může jenom odevzdaně drkotat s sebou s těmi nezastavitelnými, roztěkanmi lidičkami, a smát se, jak to všecko hloupoučce pletou a rozmotávají, a dávat pozor, aby si nepřekousl jazyk, nebo být vzteklý, že nic nefunguje, jak má, a nikdo nedává pozor. A uprostřed toho všeho rozpustilého bláznění pak zazní pár syrově humánních, od srdce pronesených slov (v tomhle filmu jsou to zrovna slova Van Meera, když si uvědomí, že se nedočká pomoci, která pronáší ke svým věznitelům o světě a záměrech mocných a o lidech, kteří vždycky budou sypat drobty ptáčkům), a to stačí, a zase můžeme drkotat a hrkat dál. Až k velkolepému finále. Díky, strýčku, za další fantastický, úsměvný i sladce mrazivý veskrze lidský i šibalský zážitek. *~ (11.07.2017)

Snad změním názor, až uvidím lepší kopii, ale Zahraniční dopisovatel trochu trpí přílišnou délkou, překombinovaností a spoustou postav, ke kterým si člověk nemá čas vytvořit nějaký větší vztah. Nicméně závěr patří k těm nejsilnějším momentům Hitchovy filmografie (havárie letadla a proslov k Američanům). P.S. Ten uváděný Director´s cut by se měl spíš jmenovat German cut, protože v Německu film nejdřív do roku 1960 neuváděli a potom z něj vystříhali aspoň 22 minut. (01.02.2009)