Vanishing Point

Na tohle dílko je nutno nahlížet optikou sedmdesátých let, nejlépe Lennonkami :-) s ubalenou travkou v ruce a všemu svolnou kočičkou na klíně... Ačkoliv preferuji spíše vůni kerosinu, tahle free ride Amerikou byla úchvatná. Vezmu-li snímek čistě pocitově, tak se jednalo o vizuální orgie. Ten krémový Dodge Challenger R/T Magnum ženoucí se na plný plyn rovnou americkou nějakou tou routeX s oblaky prachu za prdelí musí uhranout každýho chlapa. K tomu dechberoucí záběry na hory v pozadí, nádhernou americkou tmavěmodrou oblohu s načechranými stratokumuly... Cesta osamělého, smutného muže do Friska je lemována nejen jeho flasbacky, ale i drobnými epizodkami, které zažívá cestou. Většina z nich je ve své ujetosti poplatná době a tak můžeme vidět náboženské shromáždění v poušti, lovce chřestýšů, dva silniční zlodějíčky převlečené za homouše, slepého černého spíkra rádia, motorkáře a jeho nahou blondýnku jezdící si na motorce v poušti... Samozřejmě nesmíme zapomenout na muže zákona. Ti v každém zapadákově a na každé křižovatce vyčkávají u svých obrovských policejních křižníků s množstvím houkaček trčících ze střech a se sombréry vraženými drsně do čela na toho svého muže. Když jej spatří vydají se jak lovečtí psi ve smečce za kvílení sirén po stopě chlapíka, který má lístek jen jedním směrem... Jenže, dnes je tak trochu jiná doba a co mohlo fungovat na diváka v divokých sedmdesátých, nota bene za války ve Vietnamu na mne až tak nazabralo. Neříkám, že z filmu přímo nečpí touha po volnosti, svobodě, umocněná mocným burácením čtyřlitru Dodge... Beru to však spíše jako takovou ikonu svého žánru s úchvatnou kamerou, dobovým soundtrackem a množstvím hodně skvělých honiček s policejními auty napříč státy. Dávám tři tabletky speedu. * * * (07.02.2013)

Tak tohle je TEN Vanishing Point! Už chápu celý kult, který kolem snímku vzniknul. V hlavní roli bílý Dodge Challenger a pro mne absolutně neznámý Barry Newman v roli psance Kowalského. Film je vlastně jedna velká automobilová honička. Takhle "na papíře", to zní jako docela málo, jenže v reálu to vystačí na 98 minut opravdu podařené, převážně testosteronově-adrenalinové zábavy, říznuté trochou filosofie a rebelie proti systému. Za zmínku určitě stojí i výkon Cleavona Littlea v roli rozhlasového DJe. (11.07.2012)

Podobné voľnomyšlienkárske filmy boli v tomto období populárne. Reagovali na spoločenské a politické pomery v Amerike, rozprávali o slobode, voľnosti a mieri. Aj z tohto filmu sú tieto myšlienky cítiť na hony, otázkou je, či v konečnom dôsledku nie sú všetky tie vedľajšie motívy pre samotný snímok kontraproduktívne. (07.09.2017)

Čistá filmová krása (existenciální road movie - už to samo o sobě zní jako dokonalý film) a oslava svobody a řidičského umění, která má 3 hlavní postavy: 1) tajemný Kowalski, který se bezhlavě žene rozlehlou americkou krajinou, aniž by měl platný řidičák nebo smysluplný cíl; 2) úchvatný bílý exemplář Dodge Challengeru R/T 1970 s fantastickým zvukem motoru; a 3) slepý moderátor v rádiu, Super Soul, který o Kowalskim mluví slovy netušené poetické krásy: Bílý Challenger se řítí krajinou, a za ním modří supové, hlídací hyeny připravené roztrhat osamělého jezdce. Je to hrdina, elektrický úhoř, polobůh, bourák, poslední frajer zlatého Západu. A náckové se blížej, sledujou našeho hrdinu, a ze všech stran cajti, jsou blíž a blíž, není kam utéct, už na něj čekají. A chystají se ho dostat. Rozbít na kousíčky, zašlapat do země, znásilnit poslední volnou čistou duši na téhle planetě. Ale jak je psáno: "Když zlý duch dá tygrovi drápy, pak světec dává holubici křídla." Tak promluvil guru.. V tom je vlastně řečeno vše, a víc slov netřeba. UPDATE 23.11.2019 - Vanishing Point mě naprosto dostal i na podruhé, ten film mi prostě přijde absolutně dokonalý. Kowalski je neuvěřitelný sympaťák, kterému člověk nemůže držet palce, a i když na konci dopadne tak jak dopadne, tak se stejně člověk musí usmívat, protože v něm ještě dlouho zůstává blažený pocit z té jeho velkolepé jízdy. A ty postavy, které cestou potká? Všechny do jedné jsou strašně zajímavé, jako třeba ta nahá holka na motorce nebo starý chytač hadů. K tomu navíc celou dobu vyhrává úžasný soundtrack, který jen podtrhuje to dokonalou atmosféru svobodomyslnosti a nezávislosti, kterou je ten film prostoupený. A ti policajti tam, to jsou fakt supi, zlí a odporní parchanti, nad kterými si jde jen uplivnout; jak se na konci houfují všechny ty slepice navlečené v těch příšerných policejních mundúrech a sledují polohu Kowalskiho auta na jakési primitivní skleněné mapě (btw. dost by mě zajímalo, jestli tehdejší kalifornská dálniční policie byla skutečně vybavená takovým zařízením, nebo to byla jen fantazie filmových tvůrců), má to v sobě neskutečnou zlověstnost, která člověka úplně omračuje. Snad jedinou výtku, kterou bych k tomu filmu měl, spatřuji v tom, že byl natočený 2 roky po Bezstarostné jízdě, a z toho důvodu může působit trochu jako její epigon. Alespoň mně osobně přijde podobnost obou filmů nepřehlédnutelná, ale možná to bylo prostě tou dobou, že přála vzniku takových filmů, a oba mám rád úplně stejně. Nobody knows, nobody sees, 'til the light of life stops burning, 'til another soul goes free.. (05.03.2012)

Need Speed for Speed. Kowalskiho mozek jede díky neblahému životnímu osudu podlahu a za pomoci benzedrinu vydává směrem k pravému chodidlu jasný pokyn: „Sešlápni plyn a vyhledej podlahu jinou! Podlahu bílého Dodge Challenger 1970!“ Post-Woodstocková jízda deziluze může začít a až si to ve finále Jimmy(?) namíří k bílému světlu mezi buldozery, tak vězte, že se k němu skrz jejich radlice dostal, ač se to na první pohled nemuselo zdát.. Pokud by však Kowalski při svém zběsilém tripu za svobodou sejmul vaši ženu s dětmi vracející se ze školy, stalo by se z manifestní jízdy "nespoutané individuality" jen šílené řádění zfetovaného piráta silnic. Já vím, že jel přes víkend, ale svět umí být relativní, viďte..? (09.01.2012)