Vanishing Point

Cítiť trpký koniec hippie ideálov. Nekonečná sloboda v hektickom rytme je už nemožná. Na každom rohu totiž stoja bariéry. Sledovanie sa zostruje. Istí si nemôžte byť ani na púšti. V nej sa izolované ostrovčeky kvetinovej slobody menia na fanatické, uzavreté sekty. Užívajúce si umelecké produkcie len v rámci komunity, neprístupné pre vonkajší svet. Bláznivo uvoľnení DJs nevidia svet okolo. Dokážu síce ešte freneticky a búrlivo zaujať svoju poslucháčsku komunitu. Sú ale čoraz väčším tŕňom v oku malomeštiackych tĺkov, nadšených nenásytnou chuťou udrieť si do farebných a alternatívcov, narušujúcich ich "pohodu". Policajný štát ostrí drápky, nik sa im predsa nebude srať do daných pravidiel a vlády. Krásna nahá jazdkyňa našťastie ešte existuje. Prítulná, povoľná a dráždivá. Nanešťastie už nie na koni v lesnom lone, ale na motorke a v púšti. Hlava netúži po príjemných, opojných snoch a nabudenom myslení z vybraných odrôd trávy. Hlava túži po nonstop bdení, vyvolanom chemickými pilulami. Tie sa stávajú predmetom obchodu aj šialenej stávky. V takomto type opojenia sa človek neopája, ale umára nevyrovnanými traumami z minulosti. Po ktorých zdanlivom vyriešení môže bárs aj zgegnúť. S úsmevom na tvári. (16.02.2021)

Neviem do akej miery chceli tvorcovia z filmu spraviť to, za čo je nakoniec mnohými divákmi považovaný, pretože z tohto príbehu mi prišlo dosť nejasné akým smerom sa chcel uberať. Celú pointu hlavnej myšlienky má vlastne na starosti len záverečná scéna a posledných pár minút. Inak sa počas celého filmu takmer vôbec nestretávame s budovaním charakteru hlavnej postavy, ktorá je napokon predstavovaná len skrz slepého moderátora v rádiu, či policajné vysielačky. Uháňanie po cestách, naháňačky s policajtmi a vlastne všetky scény Kowalski versus polícia sú veľmi dobré, ale inak mi film ako celok neprišiel nijak prevratný ani nápaditý. 70%. (17.10.2010)

Slovy Civala - V ruku mistra, i obyčejné jezdění po Americe může mít určitý filosofický nádech, byť už byl nadechnut před téměř 40ti lety. Slovy mými - pastva pro oči, i kdybyste neměli rádi ústřední dvojici (ano, v některých momentech skutečně auto ožívá, ať už svým chováním či ústy vždypřítomného slepého černého moderátora v rádiu, bdící to oko nad posledním kovbojem západu) musí se vám zalíbit dálné krajiny, vařící nekonečná poušť či jen donekonečna táhnoucí se silnice podél telegrafních/elektrických sloupů. Hrátky s kamerou, s chováním ústředního hrdiny Kowalského, s tím, na jaké exotické postavičky na své pouti narazí a jak to nakonec dopadne s těmi radlicemi buldozerů? To už si musíte zjistit sami, až se na tuto perlu let sedmdesátých podíváte. (13.05.2010)

Vanishing Point je film, který se poměrně dlouhou dobu zvládá maskovat za jednoduché a takřka bezduché béčko o cestě napříč Amerikou. Kowalski si to peláší po silnicích, trávě, hlíně i poušti, nikdo mu nestačí, nikdo nemá šanci ho zastavit nebo jen zpomalit. Závodní scény jsou chytlavé a nechybí jim slušná dávka energie, záhy však pochopíme, že zdaleka ne jen o nich je tento film. Pozvolna a nenásilně se dostáváme do nitra hlavní postavy, vstřebáváme pocity a hloubku jejího prožívání a teprv s odstupem času si uvědomíme, co vlastně jeho cesta znamenala a proč z ní nebylo úniku... 8/10 (11.08.2014)

Bohužel tohle mě bavilo tak do půlky a potom přišel obrat k nezkonalé nudě. Vezmu-li v úvahu film Easy Rider, vychází mi tady obrovský rozdíl, kdy Vanishing Point vyznívá v prostoduchou napodobeninu něčeho, co už tady bylo, a to bez jakékoli inovace. Konec pak je snad to nejočekávanější, co se mohlo stát. Všeobecné nadšení tedy nesdílím ani náhodou, kult nekult. (27.01.2008)