Nepřítel

Adversaire je pádným argumentem na mé plky o neschopných ženách na řežisérské stoličce. Antiemocionální nátěr s Barry Lyndonovským odstupem má přitom příběh, který k plytké hře s divákovými city a sympatiemi přímo vybízí. Svou nesnesitelnou odtažitostí připomíná Henryho (Portrait of a Serial Killer) či Thompsonovu knihu Killer Inside Me. Daniel Auteuil je skvělý a Nicole Garcia drží své ledové království až do poslední minuty - stejně jako hlavní hrdina... Elegantní chůze po okraji útesu s vědomím, že pád je nevyhnutelný. Totální zoufalost v dárkovém balení. Malý zázrak. (23.04.2010)

Tento film na mě hluboce zapůsobil. Jde o příběh muže, jenž v jedné zdánlivě banální, ve skutečnosti však mezní životní situaci zaváhal a nikdy se již nedokázal vrátit zpět do normálu. Od té doby před všemi (i před nejbližšími přáteli a rodinou) chrání své křehké ego rostoucí konstrukcí lží a navenek projevovaným stoickým klidem. Zřícení těchto hradeb není schopen ustát a jeho destruktivita dostává volný průchod. Přiznávám, že mi hlavní hrdina byl nesmírně sympatický, a proto mě závěr filmu (způsob, kterým hrdina vyřeší zhroucení svých lží) zklamal - nevěřím, že by člověk v takové situaci skutečně jednal tak, jak film ukazuje. Jisté scény naznačují, že hrdina svůj kolaps řeší uváženě a s rozvahou, zatímco já bych čekal okamžité, zkratkovité a improvizované jednání. Nicméně jde jen o můj pocit a nejsem psycholog. Film rozhodně stojí za shlédnutí a moc se těším, až ho uvidím znovu. 7/10 (01.11.2005)

„Na nic jste se neptal? Vůbec o ničem jste nepochyboval?“ - „Možná jsem mu jen neuměl naslouchat.“ Nevím, do jaké míry byl film inspirován skutečným příběhem. Nic to ale nemění na tom, že tohle psychologické drama se mi postupně dokázalo dostat pod kůži. Hlavní hrdina Jean-Marc od začátku působí zvláštně a divák poměrně dlouho netuší, co se mu honí hlavou, proč se chová tímto způsobem, jaké je vlastně jeho tajemství. Ale od chvíle, kdy navštíví svého tchána, se mnohé změní. Divák začne Jean-Marca vnímat jinak. Jeho lhaní, tajnůstkaření, předstírání tiše pozoruje, a čeká na moment, kdy spadne klec. Jenže čím blíž je konec snímku, tím víc člověka mrazí, protože počáteční apatie Jean-Marca, jež odpovídá i záměrně sterilnímu způsobu vyprávění (vůči němuž naopak emocionálně rezonuje Badalamentiho krásně posmutnělá hudba), se postupně mění v čirou chladnokrevnost…Daniel Auteuil je každopádně skvělý a ani si nedokážu v jeho roli představit jiného francouzského herce, který by byl typově přesnější. Za mě silné 4*. (05.08.2023)

Ťažko popísateľný film bez výrazného konfliktu, ak nerátame ten, ktorý má sám antihrdina so sebou. Časom samozrejme prichádzajú aj pochybnosti zo strany jeho okolia, ale tá Jeanova urputnosť, vďaka ktorej sa zdanlivo vôbec nič nedeje, naháňa strach rovnako ako konečné riešenie. On sa vlastne ani nesnaží a preto sa mu tak darí, je ako robot bez emócií, ktoré ale občas vyplávajú na povrch. Neviem, nakoľko chcel Garcia vyjadriť niečo hlbšie o našej spoločnosti, alebo iba prevádza na plátno skutočný príbeh, ktorý v jadre žiadne posolstvo nenesie, každopádne to celé stojí na Auteilovi a pokiaľ ešte nie ste na nervy z toho, že je pomaly v každom francúzskom filme, tak mu budete chcieť osobne doniesť svojho vlastnoručne vyrobeného Cézara. (25.02.2023)

Na tento film jsem se vyloženě vyspal, těšil jsem se na něj přes tíživé téma a dlouhou stopáž hodně, ale úplně se to nepovedlo... Tedy po filmařské ani herecké stránce určitě nezklamal. Filmů s Danielem Auteuilem jsem neviděl mnoho, ale i na základě těch mála ho dokážu jako herce obdivovat a jeho dechberoucí ztvárnění postavy „Nepřítele“ Jeana-Marca Faureho si budu určitě dlouho pamatovat. Už jen kvůli Auteuilovi (+ ještě skvělé režii a kameře) nakonec ty 3 hvězdičky musím dát, ale jinak jde o typ filmu, na který já prostě nemám žaludek, abych si ho dokázal užít. Avšak hlavní kámen úrazu spatřuji v nedostatečně propracované psychologii hlavní postavy, které ve výsledku na základě toho, co jsem tu viděl, vůbec nerozumím. A teď upozorňuji, že následují VELKÉ SPOILERY!, které nedoporučuji číst předem těm, kteří film neviděli a zhlédnout se ho chystají: OK, možná Faure vážně neměl na to, aby zdravotnictví dostudoval a v tomto oboru se zaměstnal, ale vůbec nechápu, proč čas, kdy předstíral, že je v práci a jenom se bezcílně poflakoval, nevyužil i na něco užitečného, během dlouhých let si nenašel jiné zaměstnání a ani se o to nepokoušel. OK, možná byl nemocný a svým způsobem už nedokázal žít bez lží, ale působil po celý čas dojmem, že svou rodinu miluje, dělá údajně všechno jenom pro ně a ke konci jeho následující náhlá proměna ve vraha celé rodiny pak teprve moc nedává smysl a spíše odporuje všemu, co jsme o něm dosud věděli. KONEC SPOILERŮ * * * Někdy může být přínos, když film nabízí spoustu otázek a zároveň na ně neposkytuje jednoznačnou odpověď, pokud nastolené otázky mají přesah, jenže tyhle ho nemají a týkají se pouze specifické hlavní postavy. Režisérka, která příběh pojala jako zneklidňující mysteriózní film, bohužel podivné Faureovo konání neobjasnila (a nedala tomuto prostor ani ve videu, kde Faure se rodině snaží své konání vysvětlit a několikrát z něj ukázky vidíme) a ukončila film bez uspokojivého vysvětlení, což zamrzí nejvíc. Mohla z toho být napínavá detektivka nebo psychologické drama, které by šlo pořádně do hloubky a snažilo se objasnit příčiny, ale tato výrazně mysteriózní forma mi nesedla. Ačkoliv je film inspirovaný skutečným příběhem, s politováním musím říct, že mi tu samotný příběh nakonec nepřinesl skoro nic, jenom mě dokonale dvě hodiny deprimoval a pak poslední půlhodinu naštval bez toho, abych se dočkal hlubšího přesahu. [60%] *** PS: Překvapilo mě, když jsem si v zajímavostech přečetl, že v letech 2001–2002 vznikly hned tři filmy (z toho ve Francii dokonce hned 2!) inspirované úplně stejnou osobou. (06.01.2022)