The Man Who Knew Too Much
The Man Who Knew Too Much
Režie:
Alfred HitchcockScénář:
Charles BennettKamera:
Curt CourantHudba:
Arthur BenjaminHrají:
Leslie Banks, Edna Best, Peter Lorre, Frank Vosper, Nova Pilbeam, Pierre Fresnay, Frederick Piper, Joan Harrison, Betty Baskcomb, Robert Brooks Turner (více)Obsahy(1)
Dvaja manželia sa na dovolenke omylom dozvedia o chystanom atentáte v Londýne a aby ich vrah donútil mlčať, unesie im dcérku. Oni sa však okamžite vracajú do Londýna a mienia vziať spravodlivosť do vlastných rúk. Napínavý thriller, ktorý si Hitch sám zremakoval farebne v roku 1956. (POMO)
Recenze (38)
Tohle mě bohužel takřka dokonale minulo a měl jsem strašný problém u toho vůbec vydržet do konce. Přišlo mi to beznadějně zaseklé v době svého vzniku, zápletka je podle mě zcela debilní, není to vůbec napínavé, a nechápal jsem motivaci spousty postav, proč dělají to co dělají (a z počátku jsem měl problém se vůbec v té záplavě postav vyznat). Líbil se mi asi jen Peter Lorre coby ústřední padouch, ale jinak bych se tomu filmu podruhé obloukem vyhnul a ani si neumím představit, koho by to ještě dnes mohlo bavit, vyjma skalních Hitchcockových fanoušků (pokud někdo takový ještě existuje). ()
Celou dobu mě ten film bavil, 75 minut je dostačujících a dobře se na to dívá. Jenom mi teda vadí, jakým způsobem zde plyne děj. On si tu ten děj prostě jenom plyne, ale nenabídne (kromě scény v divadle) nic moc zajímavého nebo překvapujícího, což je škoda, protože by to ten film značně oživilo. Ale i tak se mi to líbilo, akorát je co vylepšovat. Ale přece jenom, pořád to byly Hitchcockovy začátky. 4* ()
Konvenční konspirační thriller, kterému zoufale chybí všechny trademarky pozdější Hitchcockovy tvorby, jako výraznější formální vytříbenost a dějová provázanost. Hitch v jednom ze svých prvních „velkých“ filmů hraje na příliš přímočarou strunu, takže se film po skvělém úvodu ve Svatém Mořici brzy stane pouze nezajímavou hrou na kočku a na myš, jež zoufale postrádá jakýkoliv dějový zvrat a závěr v Albert Hall či konečná přestřelka už působí pouze dojmem nastavované kaše, čemuž nepřidá ani spousta nedořešených témat. Dvacet minut navrch by snímku jedině prospělo! ()
Velice vtipně natočený thriller, kde jsem opravdu nečekala, že se budu smát u tolika scén (zpěv v kostele, bitka v kostele, babka v trenkách). Navíc hlavní představitel byl sympaťák, stejně tak jeho žena, výbornej úvod se skoky na lyžích a poté s tancem, k tomu Lorre s bílou patkou a jizvou přes půl obličeje... Vedle toho mi sice přišlo "podloubí" těch atentátních techtů mechtů trochu mělký a nedormlý, nicméně čistě pro zábavu a napětí jsou to pěkný 4* ()
Takový typický guláš sestavených Hitchem a Bennettem s odkazem na Chestertona. Z formálního hlediska musím seznat, že střihová skladba je podivná a místy nefunkční, práce se zvukem je na rok 34 zarážející. Herecky to osciluje mezi Angličany, kteří ve filmu sprostě jen jsou a přemisťují se nevzrušivě podle značek, a Peterem Lorrem, který hraje poprvé mimo Německo a zcela neorganicky a vyloženě sám za sebe. Snad jen u dětské herečky můžeme hovořit o určitém vědomém civilismu. Na to, že se právě tahle látka stala předmětem nového zpracování v 50. letech a že díky ní Lorre uspěl v anglicky mluvených filmech, je to síla. Nehledě na upevnění spolupráce mezi Bennettem (původně nadějným dramatikem) a Hitchem od dob Blackmailu... ()
Galerie (25)
Photo © Gaumont British Picture Corporation
Zajímavosti (14)
- Dohoda zloduchov pri zabití veľvyslanca v Royal Albert Hall bola, že strelec vystrelí pri kantáte presne v okamihu, kedy jedenkrát zaznejú činely. Nacvičujú si akciu tým, že si napočúvajú niekoľkokrát gramofónový záznam skladby. A keď začne koncert, každý vie, kde má byť a čo robiť. Na tento nápad s činelmi kopla múza Hitchcocka, keď videl komiks, v ktorom bol ukázaný muž, ktorý ráno vstane z postele, ide do kúpeľne, vykloktá, oholí sa, osprchuje, oblečie sa, naraňajkuje sa. Potom si nasadí klobúk, oblečie plášť, vezme si malé kožené puzdro na hudobný nástroj a vyjde na ulicu, nasadne do autobusu, ide do mesta a dorazí do Royal Albert Hall. Zamieri do šatne, zoblečie sa, otvorí kožené puzdro a vytiahne malú flautu, pripojí sa k hudobníkom mieriacim na pódium. Hudobníci ladia svoje nástroje, tento muž sa však len posadí na svoje miesto. Príde dirigent, dá znamenie a začne veľká symfónia. Muž tam sedí, čaká, obracia stránky s notami. Náhle sa vzpriami na stoličke, uchopí flautu, priloží k ústam a na určité gesto dirigenta vyletí z flauty jeden tón. Potom uloží flautu do puzdra, nenápadne odíde z orchestra, vezmi si klobúk a plášť, vyjde na ulicu. Nasadne na autobus, dôjde domov, navečeria sa, ide do svojej izby, potom kúpeľne, vykloktá, oblečie si pyžamo, ľahne si do postele a zhasne svetlo. Príbeh „muža jednej noty“ bol inšpiráciou pre napätie s úderom činelov. (Biopler)
- První anglicky mluvený film Petera Lorre. (akisha)
- Distribuce do kin byla pozdržena, protože zástupce filmového studia C. M. Woolf nepovažoval film za příliš kvalitní. (ČSFD)
Reklama