Můj život Cuketky

- Když to děláš, tak s sebou tak kroutíš...... a ta holka taky a pak najednou...exploduje ti pindík. - A co ty holky? Ty holky se celou dobu jen potí a říkají, že souhlasí. Jo, jo, jo, jo, jo! Je to pro děti? Není to pro děti? Těžko říct, od všeho pro všechny, ty nejmenší děti asi něco nepochopí, trochu pesimistické, hezké neotřelé loutkové zpracování. Tím, že to je smutnějšího nádechu, tak chybí více humoru. Diváky si to najde. (16.09.2018)

Nečesejme si hlavu špatným hřebenem (pro nezasvěcené - Nebudeme si nic nalhávat). Komedie to fakt není a pár humorných momentů (a nutno uznat, že celkem povedených, jeden mě fakt dostal) ji z ní ještě nedělá. A o nějakém příjemném, hřejivém filmu bych taky zrovna nemluvil, byť to skončí dobře. Mám z Cuketky rozporuplné dojmy. Na jednu stranu ten film má dost silné téma a kdyby to bylo zaměřené fakt jenom na dospělé, mohl by z toho být skvělý a silný film. Jenže v téhle podobě jsem spíš měl pocit, že se to spíš snaží citově vydírat diváka. Těch dojemných scén je tady podle mě až příliš, než je zdrávo a ani bych se nedivil, kdyby u toho někdo celý film brečel. Já vím, že to téma není ani trochu veselé, ale kruci, místo prvoplánového a jednoduchého dojímání se přece dalo mnohem víc zapracovat na realističnosti a hlavně na psychologické stránce, která je zde prostě odfláknutá, nemůžu si pomoct. Stopáž to má sice příjemnou, ale s občasnými utahanými záběry nebo vatovými scénami (třeba ta s lyžařskými brýlemi, to je snad nejzbytečnější scéna z celého filmu), aby to na tu hodinu aspoň mělo. Ono tady není moc o čem vyprávět - teda, dalo by se, kdyby se film podrobněji věnoval více než třem postavám - a mít to 40 minut, vynikl by ten film podle mě víc. A mě osobně ještě vadilo, že té nejzajímavější postavě se film skoro vůbec nevěnuje. Je to sice smutné i přes happy end a pár vtipných momentů, ale nezůstal ve mě žádný silnější pocit, žádný, který by pro mě z Cukety udělal silný či nezapomenutelný zážitek, který bych si klidně zopakoval. Takhle ve mě zůstal jen tenhle pocit: Hm, ušlo to. Jsem cynické hovado, já vím. 3* (19.07.2020)

Animovaný film o dětech v sirotčinci, ve kterém se sešli potomci feťáků, sexuálních deviantů a dalších podobných existencí. Cuketa sem zapadne, protože hned na začátku tak trochu omylem zabil svou matku – alkoholičku. Přesto ve filmu nechybí humor a nakonec je tu i koňská dávka optimismu a naděje do budoucnosti. Loutková animace mi sedla (trochu toho digitálna tu je také, a nijak neruší) a film je nakonec i rozumně krátký. (30.03.2017)

Takmer dokonalý príklad z Francúzka na to, že k tvorbe („nakresleniu“) jednoduchého ale oveľa silnejšieho príbehu nepotrebujete veľa. Avšak je potrebné povedať, že film o „Cuketovi“ by nevzniklo, keby tvorcovia v sebe nemali hlboké city. Najväčší plus je to, že tento príbeh je tak šikovne spracované, že dokáže osloviť nie len dospelých. „Animáku“ je možno vyčítať v podstate (hlavne) len to, že prostredie „detského domova“ miestami zobrazuje až príliš dokonale. Skromné a sympatické vedľajšie postavy. Príbeh, ktorý je z veľkej časti reálny a dotkne nielen oči. Osobné hodnotenie: 82% (****) (24.10.2018)

Lidský film pro trochu starší děti dokládající, že není vždy nezbytný všudypřítomný boj se zlem, nejsou nutné akční scény, kouzla a tak. Pěkný snímek se dá natočit i poklidně: sem tam vidíme atmosférický delší záběr na celkovou situaci, jindy třebas i prostřih na ptáčky. A to vůbec nemluvím o originálním scénáři a zdařilém výtvarném zpracování. (15.02.2018)