Na sever Severozápadní linkou

Cary Grant je floutek, který následkem několika událostí bojuje o svůj život. Pak ale potká Eve a vše se ještě více zkomplikuje… Jedním slovem nádhera, dvěma slovy Alfred Hitchcock. Věděl jsem, že Alfred není jen režisérem hororů, ale že dokáže natočit takhle skvělý dobrodružný film, to jsem netušil. A najdete tam i (nemalou) špetku zábavy. Tento film bych doporučil každému, kdo chce začít s Hitchcockem, ale nechce horory. P. S. Mám toho nakoukáno poměrně dost, ale přesto v některých ohledech byl film přede mnou, takže i snímek starý přes 60 let vás může překvapit, to se vsaďte. (20.08.2010)

Hitchcockovi nemožno upierať jeho režisérske kvality a týmto filmovým skvostom v unikátnom hereckom i obsahovom balení si vydobil cestu na môj osobný piedestál, z ktorého ho nedokážem zvrhnúť. Bláznivé kriminálne dobrodružstvo podmaľované jemnými romantickými či napínavými variáciami dodávajúcimi osobitný šmrnc a chvíľami príchuť ľahkej americkej zábavy. Scenár je dokonalý a celkovo sa v tej spleti intríg a podlostí nedá nájsť jedno hluché miesto. Cary Grant je pohľadný gentleman s charizmatickou tváričkou a Eva Marie podmanivá klamárka a........ a musím to vidieť ešte raz, pretože na jeden raz sa to všetko proste vstrebať nedalo :) 90% (13.11.2009)

Mistrovo cameo na začátku filmu je více než paradoxní - ve skutečnosti totiž ujel autobus většině jeho tehdejších režisérských kolegů.. Pokud někdy zaslechnete přirovnání "thriller ala Hitchcock", tak sledováním North by Northwest se stáváte svědky jeho referenčního vzorku. Dialogy ostré jako břitva Harmona Rabba (proč už nikdo sakra takové nepíše?) slouží jako pohon neovladatelného kolotoče kolem tradiční záměny identity, navrch akademické hrátky s výpravou, režií i divákem a hlavně Pretty Face Grant - pravý muž na nepravém místě, co je nechtěně vtažen do vírů hrátek tajných služeb a přitom trousí jeden bonmot za druhým, nedbaje statusu hledaného zločince milerád stěhuje mozek do dolní poloviny těla a taky občas neví, kam s rukama při líbání. Krom celkové romantické naivity je jediné, co bych vytknul, ta stagnující gradace napětí v poslední půlhodině u Mt.Rushmore a tím nemyslím, že měl horolezec Cary zrovna vybírat drobky po snídani z bradky Abea Lincolna, ale zas na druhou stranu, úplně posledním záběrem s takřka pornografickým podtextem (vlak a tunel) vše Hitch zkušeně napravil.. (27.01.2011)

Kluk dívající se na zázrak. Teda spíš, čekající na zázrak. Nad hlavou mu lítá otazník, hoří jako pochodeň- nedočkavostí. Jeho úsměv balancuje někde mezi křečovitostí a tajemnem. Myšlenka "Je to divnej Hitchcock" odlítá jako motýl do prostoru. Nemává, mrcha. Přilétá letadlo, práškuje. Super! Cary Grant běží jako o závod a kamera taky. Kluk má po dlouhé době nefalšovaně otevřenou pusu, nikoliv od zívání, ale od údivu. Tak to má být. Alfred posledním klíčem otevírá dvěře do kina se jménem Bizar. Tam to dokončí. Kluka nudou zastřelí. Ten jen dí: "Už nikdy víc!" (06.09.2009)

Hitchcock jako obvykle perfektně buduje atmosféru, ale přesto jsem jsem tentokrát zklamán. V úvodu sice Rogerova paranoia plní veškerá očekávání (a Fincher se s Hrou inspiroval opravdu dobře), ale předčasný vrchol přichází v kultovní scéně s práškovacím letadlem. Poté už se spíš jen naprázdno splétá a splétá, aby nakonec došlo k tradičně napínavému finále. To ale po dvou hodinách intrik nevyznívá dostatečně naléhavě. (06.08.2006)