Milenci v roce jedna

Úspěšný, byť ne zcela špičkový pokus o ztvárnění příběhu z prvních týdnů a měsíců svobodného života, jak jej žily a prožívaly desítky tisíc tehdejších mladých lidí, dnešních rodičů a prarodičů současné starší a střední generace, poskytl velmi dobrou startovní příležitost dvěma nadaným protagonistům tehdy nastupující mladé herecké generace. Samozřejmost ztvárnění může vést k poněkud ukvapenému soudu o mělkém uchopení i vyznění PŘÍBĚHU. Existují-li takové výhrady, postačí srovnání s většinou současné produkce, abychom se vrátili velmi rychle do skutečnosti. Tendenční se pak poměrně rychle stane zajímavým a podnětným. (23.05.2010)

Oceňujem, že ČT zaradila do vysielania tento film, už dávnejšie som ho chcela vidieť kvôli jeho nominácii na Oscara, viacerým festivalovým oceneniam a v neposlednej miere aj kvôli hereckému obsadeniu. Film pôsobí príjemne poeticky, so smutnou afmosférou doznievajúcich vojnových zážitkov, ale nádej, ktorá sa nenásilne a bez zbytočnej eufórie opatrne prediera na povrch je prísľubom nového života a je veľmi príjemná - ako postupný úsmev hlavnej hrdinky. Preiss a Vančurová podali výborné herecké výkony, zvlášť Vančurová zvládla traumou poznačenú Helenu veľmi presvedčivo. K maximálnemu hodnoteniu mi chýbal kvalitnejší scenár a zásadnejší postoj k morálnej dileme, ktorú museli hlavní hrdinovia riešiť v závere filmu. (12.05.2011)

Keď už nič iné, tak českí Milenci v roku 1 je podľa mňa lepší film, ako talianske Nemecko v roku 0. Doba, kedy minulosť ešte nie je minulosť a nie je ľahké sa od nej odpútať. Nádej je však reálna, ale ako v ňu veriť? Dá sa to? Balíkov film pokladá podobné závažné otázky a zároveň je príjemným romantickým filmom s určitou dávkou melanchólie. Tieto dva prístupy sa myslím nijak zvlášť nebijú, ale zase sa nejedná ani o film, ktorý by šiel do väčšej hĺbky. Ale je to o mladých ľuďoch a tí sa radi nechávajú životom unášať a samozrejme, že robia dobre. (21.03.2017)

Navzdory námětu unyle nijaké. Můj problém s tímto filmem jsou herci. Marta Vančurová se mi nikdy nelíbila a herectví pro mě asexuálního Viktora Preisse jsem si začal cenit až v jeho zralém věku. Přidáme-li angažovaného nevýrazného režiséra Jaroslava Balíka, je nabíledni, proč snímek nezařadím do své topky. (28.04.2017)

“Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci.“ - Shakespeare. Něžný příběh obyčejné lásky v neobyčejné době. Nebylo to špatné, to rozhodně ne. Uvěřitelný příběh. Takový nenápadný, klidně plynoucí. Až moc klidně plynoucí na onu vypjatou dobu. A nezanechal žádnou stopu. I když, ne tak zcela. Marta Vančurová opět předvedla, že je jednou z našich nejcivilnějších hereček. Co dokáže ona zahrát jediným pohledem, na to jiným nestačí celý herecký rejstřík. Pavel Krofta, hlavní hrdina, ten se ovšem Viktoru Preissovi příliš nepovedl. Nerada to říkám, ale tak trochu připomínal Troškovy rozjuchané kladné hrdiny s úsměvem falešným jako pětník. To nadšení pro život se mu nějak těžko věřilo. Problematickou složkou filmu byla také hudba. Komorní, romantické klavírní nebo cembalové party, ty ještě šly. Sedmdesátkový jazzík se však do poválečné atmosféry naprosto nehodí a celé stavbě podkopává základy. Celkově se jedná ale o příjemný film, jímavý příběh, který ovšem nijak zvlášť za srdce nevezme. Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015. (09.06.2015)