Mrtvá a živá

Na MRTVÉ A ŽIVÉ aka REBECCE je pro mě pozoruhodné, jak je vlastně z dnešního pohledu úplně jiná, než pravděpodobně byla tehdy. Tehdy šlo primárně o Selznickův film, o "nehitchcockovské" melodrama, o veskrze romantický příběh s pohádkovým základem. Hitchcock ten film tak moc neměl rád, že si o mnoho let později v ROZHOVORECH s Truffautem ani správně nepamatoval, o čem byl. Ovšem z dnešního pohledu jde o se vším všudy hitchcockovský film, do něhož se jeho způsoby snímání prostoru i lidských tváří, práce s pohyby kamery i precizně načasovými střihy během rozhovorů, stejně jako thrillerový motiv vyděrače a zesilovaného napětí promítly mnohem významněji, než si byl sám vědom a než bylo možno v té době rozpoznat. Dnešní sledování filmu optikou hitchcockovských schémat do značné míry potlačuje aplikaci interpretačních schémat dobových. Klíčovým se stává labyrintický prostor domu a nevyzpytatelnost jednání všech postav kolem naivní hrdinky (která rozhodně nezmoudří, jen nahradí jednu naivní víru jinou). Romantické interpretační schéma je zatlačováno do pozadí schématy thrillerovými, jak nás naučily pozdější filmy jako PODEZŘENÍ (1941), ANI STÍN PODEZŘENÍ (1943), POCHYBNÁ ŽENA (1946), VRAŽDA NA OBJEDNÁVKU (1954) či PSYCHO (1960). Navíc je film precizně rytmizován, každou půlhodinu přichází posun v perspektivě - a poslední půlhodina po klíčovém odhalení je pak "čistým" hitchcockovským thrillerem, ve kterém se na jedné straně musíme ptát, nakolik je Olivierova postava vlastně upřímná a nakolik všemi kolem sebe manipuluje, a na druhé straně cítíme hluboký odpor i zneklidnění stran vyděrače a jeho metod. Ano, původní Selznickova REBECCA je pro většinu diváků již mrtvá, zatímco ta druhá Hitchcockova REBECCA je dodnes živá a svěží - ačkoli by to zřejmě nejvíce překvapilo právě Alfreda Hitchcocka. (06.02.2020)

Oscarová klasika v podání mistra filmu Alfreda Hitchcocka začíná jako romantická oddychovka, ale postupem času přechází v tajemné drama, které mi až připomnělo atmosféru díla E.A. Poea. Je opravdu těžké hodnotit zpětně 70 let starý film - kdybych žil v té době, asi by to bylo jasných 5*, nyní ale vidím na slušné 4*. (03.01.2010)

Další z filmů, který potvrzuje, že Alfred Hitchcock měl veliký smysl pro romantiku a proto ji vměstnal prakticky do každého svého snímku, které se jinak honosí nálepkami horor, thriller, mysteriózní, atp. Mrtvá a živá je zdařilým počinem, kterému nechybí tajemná atmosféra ohledně úmrtí paní de Winter, ale také pořádná dávka romantiky, jež se vlastně prolíná napříč celou délkou snímku. Ke konci film zabředává více do thrillerové a kriminální tematiky, což příběh značně okoření. Přestože v některých pasážích se můj dojem pohyboval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, s blížícím se koncem se vyšvihl až na plný počet. (19.05.2015)

Rebecca: mrtvá svým tělem na dně moře – živá svou duší neustále přetrvávějící v mysli protagonistů příběhu. Pro diváka tajemná, neb ten jí nezahlédne ani jednou na fotce či ve flashbacku z minulosti, přesto tvoří jednu z hlavních postav, jejíž (ne)přítomnost zasahuje do veškerého dění. Skvěle vystavěný mysteriózní příběh s kapkou romantiky i zločinu mi nabídl přesně ten zážitek, jaký bych od legendárního filmu proslaveného režiséra měl a chtěl očekávat. Skvělí herci, výborně rozehraná zápletka od samého počátku, dobře promyšlené a pro diváka překvapivé zvraty, pohltivá atmosféra starého gotického zámku... Je to asi poprvé, kdy jsem prakticky bez výtek nadšen z díla Alfreda Hitchcocka, což mi naznačuje, že své výrazné resty v mistrově bohaté filmografii bych mohl začít napravovat častěji a s daleko větší chuti, než tomu bývalo doposud. 90% (23.02.2021)

Spíše potěšení z krásné, elegantní filmařiny ranného Hollywoodu v honosných kulisách a s výborně vybranými a stylizovanými herci, než z příběhu. Ten už dnes nedokáže strhnout jako v době svého vzniku, a rouško diváckého vzrušení přináší až závěrečným rozkrýváním pravdy. Navíc, úzkostnou pozici hlavní hrdinky v příběhu více procítí ženské, než mužské publikum. Pro mě je Rebecca především o star-power charizmatu Laurenca Oliviera, dizajnu a atmosféře pochmurného sídla Manderley a černé siluetě tajuplné hospodyně v interiérech s dlouhými záclonami. Tedy o prvcích, které Hitchock později zužitkoval ve výraznějších a pro mě důležitějších dílech. [Noir Film Fest] (26.08.2019)