Sabotér

Geniálně jednoduchá zápletka se postupem času rozšiřuje o další, složitější podtexty a v Hitchově režii sálá napětí z každého filmového políčka. Kvituji i obsazení hlavní mužské role Robertem Cummingsem, který je svou nevýrazností, možná až průměrností, přesným příkladem člověka z lidu, kterého na plátně představuje. (17.03.2007)

První americké filmy Hitche jsou všechny realizované ve složité době. Bylo nutné se zavděčit novému chlebodárci a uspokojit nové publikum. Přesto Hitch jen dál rozvíjel to, co se už dávno naučil doma. Saboteur není vesměs ničím zvláštní (v porovnání s jinými tendenčními válečnými filmy), ale jsou tu minimálně dvě scény, které stojí za pozornost. První je setkání s freak show (viz. Freaks nebo Freak Show) a druhé je finále, které funguje stejně, jako finále v Blackmailu. Atraktivní prostředí, napětí do poslední chvíle, ale celé to samozřejmě zabije happy end. Navíc jsou to všechno pořád jen variace téhož, viz. The 39 Steps nebo North by Northwest. (22.03.2023)

Vezmeme-li v potaz v kterém roce se film natáčel pochopíme, co tím chtěl režisér naznačit. Po celý film je všudypřítomný opar napětí, ale vyzdvihovaný patriotismus (stéjně jako v jeho dalších filmech válečného období) spíše škodí reputaci, nicméně v dobrém slova smyslu. Původně měl hrát hlavní roli G. Kelly. Alfymu z počátku nešel film zrealizovat, obcházel studia a nakonec prodal námět i služby za 20 000 dolarů Universalu. V jedné scéně Alfy použil fotku S.S.Normandie (lodě, jež v té době shořela za nejasných okolností), ležící po boku v přístavišti v N.Y. Potom vystřihl N. lloyda představujícího Sabotéra, jak se nad tímto obrazem potulně usmívá. Později vyšlo na povrch, že námořnictvo na Universal podalo ¨hromy a blesky¨ kvůli těmto záběrům, protože implicitně poukazovaly na to, že Normandie byla sabotována. Podle Alfyho se však vojáci rozzuřili hlavně proto, že záběry odrážely nedostatek jejich pozornosti při hlídání lodi. (08.10.2011)

Má tendence zamilovat se do téměř každé femme fatale 30. a 40. let Hollywoodu mi opět podrazila nohy a já si v podstatě celých 109 min představoval svůj dokonalý život po boku Priscilly Lane. Jenže k tomuhle ledabylému snění mi pomohla i nuda, která mě tak trochu u Sabotéra přepadávala. Očekával jsem vlastně takovou přípravu na Na sever severozápadní linkou. Ta charakteristika v podstatě sedí, jenže na rozdíl od slavného Hitchova díla je Sabotér poměrně unylým, málo dynamickým sledem scének, které ani samy o sobě nedosahují kvalit zmiňovaného velikána. Těch docela dlouhých 109 minut tak táhne především rozkošná Priscilla Lane a docela sympatický Robert Cummings, takže jsem alespoň zcela neztratil zájem o osud jejich postav. Výsledný zážitek je ale průměrný a v porovnání s Hitchovými filmy je Sabotér rozhodně někde ve spodní části pomyslného žebříčku. 6/10 (10.04.2018)

Nevinný muž prchá před zákonem a snaží se dopadnout pravého viníka. Pří úprku potkává až příliš inteligentní modelku (zajisté blondýnu) a mnoho komických figurek, aby nakonec stanul tváří tvář nebezpečným zločincům a po svém se s nimi vypořádal. Poněkud béčkový námět, pro Hitche nicméně dostačující k rozehrání jakž takž napínavé hry na kočku a na myš. Je to hra s jednoduchými pravidly, která vycházejí vstříc všem skupinám diváků. Jde především o efekt, který jednotlivé situace v divácích vyvolají, jak se do nich hrdinové dostanou již není tak podstatné a zastánci filmové logiky nebudou mít radost. Jenže který Hitchův film je založen na pravděpodobných situacích? V Sabotérovi mě potěšili nejvíce padouši, dobře napsaní i zahraní a mající cíle dostatečně neskromné na to, aby jim ti cyničtější jedinci drželi palce. Po pravdě, raději jim, než mdlému hlavnímu hrdinovi, který se občas také tváří jako padouch, což je dosti matoucí. Nechybí zde humor, suchý, lehce morbidní a asi nejpatrnější ve scéně s řidičem náklaďáku a v maringotce s cirkusáky. Sabotér má necelé dvě hodiny, jeho sledování mi připadalo jako celá věčnost. Navzdory „útěkařskému“ charakteru má (z dnešního pohledu) velice líné tempo, chybí mu strhující momenty (kdyby v závěrečné scéně nevisel na vlásku život padoucha, ale hrdiny…), nejvíce mě zamrzela absence hudby ve scénách majících jistě slušný potenciál (Barry a Pat „uvězněni“ na společenské akci, pěstní souboj v „odpalovací“ dodávce atd.). Kdyby byly všechny nápady obratněji vysoustruženy, kdyby nenadbývaly ty žvásty o občanské povinnosti a amerických zákonech (ač pronášeny skvělým Vaughanem Glaserem), kdyby, kdyby, kdyby… jenže tento film už jednou natočen byl a nezbývá nám než jej brát takový, jaký je. I když v tomto případě vlastně raději nebrat, snad jedině pokud Hitchcocka řadíte ke svým nej, nej režisérům. (Hitchcock se objeví asi po hodině filmu, u jednoho stánku v New Yorku, když auto sabotérů zastaví). 65% Zajímavé komentáře: Cival, AGO (14.04.2007)