Obsahy(1)
K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (452)
Prvních 29 minut "přednášky" mi přišlo zcela nesnesitelných, sledoval jsem to s kamennou tváří a psychicky mi to fakt nedělalo dobře. Když ale konečně začne samotná hra, překvapeně jsem zjistil, že to je MÍSTY docela vtipné. Že bych z toho byl nějak nekriticky nadšený se ovšem určitě říct nedá a stále nechápu, co na tom Cimrmanovi všichni vidí, ale pro rozšíření obzorů to nebylo tak hrozné, jak jsem se bál. Chuť vidět něco dalšího od Svěráka a spol. v sobě však už nenacházím, toto byla skutečně velká výjimka na základě osobního doporučení. ()
Génius schovaný ve Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi (tím nechci ostatní členy souboru nijak shazovat, ale tito dva mistři jsou přeci jen nejzasloužilejší cimrmanologové) se nejvíce projevuje právě při představeních DJC, protože u Cimrmana je dovoleno vše! Každý seminář a každá hra jsou jedním slovem GENIÁLNÍ! Neexistovalo, neexistuje a ani nebude existovat lepšího, vtipnějšího a inteligentnějšího humoru! ()
U Záskoku napíšu nejdřív samotné hodnocení a pak kompletní hodnocení všech Cimrmanů a budu sem odkazovat. Součást mojí rozšířené TOP 10. Viděl jsem ho mnohokrát a pořád celou dobu řvu smíchy, tečou mi slzy a bolí břicho. Neskutečná věc, která se povedla skupině kolem Smoljaka a Svěráka. Nejenom, že to je geniálně vymyšlené - hra o hře, ale především je každý charakter tak neuvěřitelně promyšlený a tak skvěle zahraný, až to bere dech. Tohle je pro mě divadlo, na které bych šel. Jak seminář, tak především hra samotná jsou absolutní klenot jakékoli české tvorby ve všech odvětvích, ke které se dá přirovnat tak možná Jágr, pivo a Škodovka...... Samotný nápad Járy Cimrmana je neskutečnou invencí několika běžných lidí, kteří dokázali stvořit kult Největšího Čecha, kterého zná snad každý. Nevím, jestli mají ostatní národy něco podobného, ale dost o tom pochybuji. A i kdyby, tak to rozhodně nebude dosahovat takových kvalit. Legenda, kterou zná každý a kterou musí mít každý rád. Neopakovatelný zážitek, který mě samotného dělá hrdým na to, kde žiju. Díky, pane Cimrmane, Váš život opravdu stál za to. 100% ()
Dobytí severního pólu překonává v mých očích jenom jediná hra, a sice Záskok. Ryzí nadšená ochotničina, České Budějovice, Karel Infeld Prácheňský a jeho brutálně přesvědčivé hlody (tedy pokud ho hraje Zdeněk Svěrák, nic ve zlém vůči alternacím, ale to je jako kdyby matku Žílovou nehrál Miloň Čepelka), a hlavně zvědavý invalida Jirka Karásek mimo jiné jako extra hlasitá nápovědka... prostě nemůžu jinak. 100%ních 100%. ()
Moje asi nejoblíbenější Cimrmanovská hra. Miluji genialitu postavy Karla Infelda Prácheňského, se kterým bych rád hrál i zadarmo a dál, než "sem" se nepouštím, protože nejsem sebevrah! I když, "noooo, nemá talent!" K tomu skvělá postava šikovatele Vogeltanze ("Kde jsi, Vogeltanz!"), kterému se zapalila lýtka, i když Vlasta je vlastně Vlasta a další a další perly. Vynikající dílo z mozků pánů Svěráka a Smoljaka...kéž bych viděl na živo v hereckém složení, uvedeném v popisu filmu... ()
Galerie (7)
Zajímavosti (22)
- Tato hra se jako jediná z Cimrmanových her odehrála v Národním Divadle. Odehrála se 2x ve dvou různých obsazení. Celé záznamy dostupné nejsou, ale sestřih hry a semináře můžeme vidět v dokumentu Záskok aneb Cimrman v Národním divadle (2000). (mnaucz)
- Když se hra hrála poprvé v Českých Budějovicích, část hry, ve které Vavroch vzpomíná na Budějovice a nevěří, že by někdo mohl říct takový nesmysl jako „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý,“ a divákům nepřipadala směšná.. Prý si diváci mysleli, že je to pro každé město proměnlivé. (Např. že v Prachaticích se řekne: „V Prachaticích by chtěl žít každý“). Až s výdejem hry na CD se tato věta stala populární i v Budějovicích. (mnaucz)
- Vavroch se jmenoval podle Vávry z Maryši. (Kulmon)
Reklama