Tři billboardy kousek za Ebbingem

Tři billboardy za Ebbingem, za placatým kamenem, opíchal vrah holce píču až pak chytla plamenem. Holt někomu se zapalujou lýtka, někomu hoří tváře no a někdo holku po mrdu, který byl chtěný jen jednostranně, zapálí a nechá uhořet. A tak tu máme postarší, krapet víc nasranou matku, co na tři billboardy nechá hlásat, jak policie v čele s Woodym stojí za hovno či zkrvavenej chrchel a ty tři billboardy začnou všechny tak trochu srát. Holt pro pravdu se každej zlobí a když Vám někdo takhle silně dává najevo, že umíte hovno, dotkne se to celýho policejního sboru i okolí. Mildred ale má srdce na pravém místě (takže na levé straně hrudníku) a tak jí je naštěstí u prdele, co si myslí okolí o jejím protestu. Navíc sama nese svůj díl viny a kdyby místo řevu "ať Tě cestou znásilněj" dala dceři na taxíka, mohla se s ní hádat dodnes. Takhle se může hádat už jen s bejvalym, se synem, se zástupcem šerifa, s šerifem, s trpaslíkem, s celým Ebbingem a sama se sebou, jelikož pocit viny je svině. Woody si to nechá během filmu projít hlavou, zástupce šerifa lehce pohoří, trpaslík starou Sněhurku neoprcá a celkově všichni se budou nacházet v dost depresivní situaci. Jelikož jsem svině a velmi mě těší, když se průsery dějou konečně i někomu jinýmu než mně, musím uznale pokejvat palicí, že tohle dráma se povedlo jak trojka se dvěma holkama po měsíčním půstu. Jo a pozor, komentář obsahuje bojlery. (25.03.2018)

McDonagh ani po přesunu do severoamerické díry nezklamal. Překvapivé, syrové, těžce nekorektní a přesto tak zatraceně poetické. Co mi to jenom připomíná?:-) Burwellův znepokojivý hudební doprovod sedí jak pr*del na hrnec a upřímně doufám, že jak McDormand, tak Rockwell nakonec získají - krom již vyhraného Glóbu - i toho Oscara, protože jinak už vážně nevím, co by páni porotci víc chtěli. (P.S.: "Bruggy" zůstávají nepřekonány.) (30.01.2018)

„Tvoja posledná spomienka na mňa bude, ako sme spolu porazili temnotu.“ Zvláštny film. Žánrovo strašne roztatárený. Ale drží pokope. Režisér sa pritom pohybuje po tenkom ľade – odľahčovať príbeh o žene, ktorej znásilnili a brutálne zavraždili dospievajúcu dcéru, by ako komédiu asi nechcel vidieť nikto normálny, nech by bola akákoľvek dobrá (scény so zubárom a kňazom). On sa však vynašiel a nezosmiešňuje úvodnú tragédiu, ale až jej následky – t.j. boj matky s veternými mlynmi (resp. s miestnou políciou a krátkozrakosťou niektorých zakomplexovaných obyvateľov). Tá je od prvých sekúnd zobrazená ako banda hajzlov, ktorí by nemali robiť v polícii, ale niekde v lese a tam by ich mal zavaliť strom. No scenár je strašne osviežujúci a len čo tým zmrdom začnete priať niečo veeeľmi škaredé, všetko sa nečakane prudko otočí. S postavami je to komplikované, pretože skoro každá (až na maniaka Sama Rockwella, z ktorého sa nakoniec vykľuje najnepravdepodobnejšie spojenectvo na svete, ale osobne si myslím, že jeden list na takú radikálnu zmenu povahy bohužiaľ nestačí) má svojím spôsobom pravdu (polícia vraha nenašla, ale snažila sa, avšak pátranie uviazlo na plytčine, čo je pomerne bežná policajná prax). Nedá sa to ľahko komentovať bez spoilerov, ale skrátka je tam veľa zvratov, ktoré nie sú šokujúce v zmysle Šiesteho zmyslu, ale pôsobivé v zmysle, že otáčajú žáner celého filmu, alebo sa hrajú s dôležitosťou postáv (scénu v stajni som fakt nečakal a slušne mi odpálila dekel). Nemám v láske Frances McDormand a nemusím coenovský štýl (je to výrazne coenovské napriek tomu, že s tým bratia nemali nič spoločné – ak teda nerátame to, že McDormand je vydatá za Joela Coena, ehm). Ale toto ma proste bavilo. A ani mi príliš nevadili dve brutálne náhody (nočné počúvanie hudby na policajnej stanici, priznanie v bare), zbytočnosť niektorých postáv (Peter Dinklage) a nedokončenosť niektorých vedľajších línií (Rockwellova matka, synovo potenciálne šikanovanie v škole). Veľmi rád by som videl dvojku. Čím viac tento film vidím, tým vehementnejšie vo mne evokuje podobné povznášajúce pocity, ako Vykúpenie z väznice Shawshank. (17.01.2018)

Krimi dráma ako lusk. Príbeh je premyslený, hoci vyznieva pomerne jednoducho. Čo je však hlavné, je netradične obohatený o veľkú dávku absurdity, ktorá často vrcholí do čierneho humoru. Ani o hlášky tu nie je núdza, miestami aj keď išlo o vážne a smutné témy, som nemohol potlačiť úsmev z tváre. Navyše tu je skvostné herecké obsadenie, hrajú tu hneď štyria moji obľúbení herci - F. McDormand, W. Harrelson, S. Rockwell a P. Dinklage. To všetko vytvára jedinečnú atmosféru malého mestečka kde sa pred divákom neotvára iba pútavé krimi pátranie po vrahovi, ale kde sa odohráva i zaujímavá osobná dráma jednotlivých postáv. Proste plný hrniec nápadov, ktoré spolu fungujú na jedničku. Plný zásah. (07.01.2018)

Napsat a natočit drama, ve kterém skoro není scény, kde by někdo neřekl "bitch", "fucker" nebo "cunt" (a většina postav si o moc milejší oslovení ani nezaslouží), ve kterém vidíme provrtávání nehtu zubní vrtačkou a které je přesto vtipné, pravdivé a dojemné (téma nepřekonatelného žalu je zde podle mne zpracováno nuancovaněji než ve Wind River), považuji za umění. Three Billboards Outside Ebbing, Missouri je pozoruhodně proměnlivý film a zatím ten nejlepší od Martina McDonagha (a to mám V Bruggách opravdu rád).___Chvílemi mě to sice iritovalo pro svou divadelnost (přesně načasované příchody postav na scénu, pauzy na smích, operní árie) a trochu infantilní snahu o nekorektnost, ale ten film zároveň nabízí tolik překvapení a tolik osvěžujících změn tónu a má tak důmyslnou vyprávěcí strukturu (tři jsou nejen billboardy, ale také postavy, jejichž příběhy McDonagh rozvíjí a různě proplétá), že jde o přijatelné nedostatky. McDonagh zvolenou kompozicí a tím, že se podstaty dobírá mnoha oklikami, sleduje vyšší cíl, podle pravidel nehraje jen proto, aby nehrál podle pravidel a byť to stylisticky není kdovíjaký skvost (v paměti utkví asi jen jednozáběrová scéna s naštvaným Rockwellem), stavba příběhu to alespoň v mých očích bohatě vynahrazuje. ___ V kontextu jeho dosavadní tvorby mi přijde pozoruhodné, jak si McDonagh opět pohrává s klasickými vyprávěcími konvencemi a diváckým očekáváním (rozhodně nečekejte přímočarý příběh o bezchybné hrdince, která překoná pár překážek, odhalí původce svého trápení a najde vnitřní klid), jenom tak činí méně explicitně než v Sedmi psychopatech, díky čemuž jsou postavy přes absurdní nadsazenost celého světa uvěřitelnější a film sděluje něco podnětného také o naší přítomnosti, nejen o fikčních světech. 90% (16.01.2018)