Rozdvojená duše

Když jsem si přečetl obsazení a zkazky o Dalího snové sekvenci, měl jsem vzhledem k režisérově věhlasu vysoká očekávání. Fakt, že sám Mistr byl se svým dílem nespokojen, mi přišel jako typický perfekcionistický úlet, jemuž netřeba přikládat význam. Bohužel tentokrát tomu tak nebylo a sebekritika byla oprávněná. Rozdvojená Duše není špatný film, bože chraň, to ne. Jen vzhledem k "základnímu kapitálu" není zdaleka tak dobrý jako být mohl. Vypjaté scény, ve kterých šílenství nabývá vrchu nad příčetností, mají skvělou atmosféru a výtečnou "psycho" hudbu - po právu oceněnou Oscarem, i když k poslechu mimo film bych si ji nejspíš nepustil. Snová sekvence - naprostá bomba, kam se hrabe psychotické intermezzo "Where is the fish?" v Meaning Of Life. Jinak je to ale slabé a i nádherná božská Igrid Bergman mi obzvláště v závěru filmu přišla jako přehrávající začátečnice. Scénář působí nedotaženě a místy až hloupě či naivně, výtečná stěžejní zápletka se řeší způsobem řekl bych nedůstojným. Celkově "pouhých" 70%, ale rozhodně jde o dílo, které je třeba vidět. (20.07.2007)

Naprosté sklamanie. Neprimerané preceňovanie diela, je až hodné sfilmovania. Nudný, na Hitchcocka málo napínavý dej, herecké výkony v rámci normy, tá toľko spomínaná snová sekvencia nič výnimočné ( a to aj na svoju dobu ) a záver resp. pointa, ktorá akoby bola z iného filmu. Alfred mal aj lepšie chvíľky. (13.05.2015)

"Ženy sú najlepšie psychoanalytičky, pokiaľ sa nezamilujú. Potom sú z nich najlepšie pacientky." Zaujímavá štúdia paranoje alebo úzkostného komplexu viny. Spojenie Gregory Peck a Ingrid Bergman nemohlo dopadnúť zle a taktiež hitchcockovská pointa priniesla (ne)očakávané vyvrcholenie. Hoci ma scenár potešil, film skĺzal do občasnej nudy, no osobitnú pochvalu si zaslúži najmä desivá nočná mora - ako to asi funguje v našom podvedomí? (17.03.2010)

Spellbound se nese přesně v duchu úsloví i mistr tesař se někdy utne. Hitchcockovo pojetí romance mi nikdy moc nevonělo, čpí šablonovitým kýčem, vždy mne však ukojil svým způsobem vyprávění, postupně budovaným napětím, dobrým příběhem či prostě jen svou schopností děsit, ovšem tady se dá shrnout výskyt výše jmenovaného jedním slovem: hovno. Nerad se takto vyjadřuji o díle jednoho ze svých nejoblíbenějších režisérů, ale i hovno mistra pořád zůstává hovnem. Příběh vystavěný na směšné představě o postupech psychoanalýzy orámovaný výše zmíněným kýčem spěje ke svému vyvrcholení zcela prost jakéhokoliv napětí, zato však s pořádnou porcí nanicovatého "humoru" a ani vynikající snová etuda už tuhle frašku nevytrhne. Pouze z úcty k Alfredovi za lidovku. (21.01.2014)

Neuvěřitelně hloupá (skutečně extrémně) postava Ingrid Bergmanové tenhle film sráží na kolena. Hitchcock nikdy nebyl žádný hlubinný průzkumník lidských duší a jeho pouťové pojetí psychoanaolýzy, které je naivně směšné a nepřesvědčivé, to jen podtrhuje. Je to mistr na zfilmování silných, jednoduchých námětů, kde využije své technické preciznosti... tohle prostě ne! (08.03.2012)