Rozdvojená duše

Mňamix!!! A ta snová sequence (satanžel, brutálně krátká) od S. Dalího (ten chlap snad nebyl z tohoto světa) je neskutečná. Doslova, haha. Mnohem později, použita/využita/zneužita v tv s. o jisté žluté US rodince s nezvykle, vypoulenými bulvami. Dokonce byla ta část čb, stejně jako tento originál. ;-) Klasicky, neklasický Hitch. (03.04.2020)

Obdivuju Alfreda a jeho nevyčerpatelnou studnici nápadů se špičkovými scénáři. V Rozdvojené duši nám opět předvedl velice originální námět i scénář ( který různí scénáristé rádi vykrádají i dnes - hlavně ten konec), k tomu přimíchal koktejl vynikajících hereckých výkonů a výslednou lahůdku zalil polevou z pořádně mrazivé atmosféry. Všichni tu vyzdvihují snovou scénu, já ji vyzvednu také. Opravdu správně popletený sen, kterých mívám za týden tucet. . . Asi jsem zralý na psychoanalýzu :) (18.07.2007)

(1001) I když to je ze začátku trochu zábavné, sledovat ploché bezkrevné figurky pokoušet se vyvozovat z detailů bez kontextu pravdy o životě, tak při celovečerním formátu to může diváka silně unavit a neuspokojit. Ale možná jsem jenom zaujatá, protože film, co takhle znevažuje básníky, si o to vyloženě říká. U filmu s tímto přístupem k emocím nemám moc možností k rozjímání kromě zasněných odhadů, kolik centimetrů asi měří Gregory Peck. Můj další problém je v tom, že velmi špatně přijímám temnotu ve filmech, které jsou doplněny rozjásaným orchestrálním doprovodem. Proslulý sen je rozkošný, ale zbytek filmu je hodně statický, drama příliš chtěné v kontrastu s tím, jak nechtěně směšně některé (klíčové) situace působí. (14.06.2015)

Přepsáno v červenci 2018. Rozdvojená duše je psychologické drama s prokreslenou schizofrenní atmosférou. Romantická linie na Hitchcockův způsob bývá ve jménu hollywoodského úspěchu naivnější, než by musela a měla by být. Rozdvojená duše není výjimkou. Na Freudovu psychoanalýzu se pohlíží zvědavým dětským pohledem, účelové zjednodušení je srozumitelnější pro širší diváckou obec, potřebná je zejména v Americe. Finanční úspěch je na prvním místě vytyčených cílů. Vychutnat si lze ironickou zlomyslnost, charakteristický poznávací znak Hitchcocka. Potěší herecká stránka i analytická snová sekvence. Nejsličnější tváří je ovšem atmosféra. Tísnivě rozervaná, záměrně matoucí a existencionálně vyhraněná. Hlavní postavou psychologické psychoanalýzy je Dr. Constance Petersen (příjemná Ingrid Bergman), uznávaná psychoanalytička vermontského sanatoria Green Manors. Pragmatický povrch odmítá intuici, vědecké uchopení nepůsobí intimní krvavé šrámy. Zlomyslnost osudu ji náhle podlomí kolena a maskulinní pohled na ženské pohlaví nemilosrdně provokuje a hanobí. Žena se chce povznést nad význam mužské ozdoby, u Hitchcocka nedostává na výběr možnosti. Hlavní mužskou postavou je Dr. Anthony Edwardes alias John Ballantyne alias John Brown (sympatický Gregory Peck, jako malý Joel Davis), nový ředitel psychiatrického ústavu. Nakonec jediným cílem se stává vlastní minulost, vlastní podstata a celkové pochopení. Vnadná žena v náruči je bonusem navíc, udává rytmus kroků a povzbuzuje v úsilí. Důležitou postavou je Dr. Alexander Brulov (velmi dobrý Michael Chekhov), vitální starý psychiatr a bývalý učitel Constance. Stává se ostrůvkem pomoci, potenciální nebezpečí schizofrenie je tlumeno bromidem. Výraznější postavou je Dr. Murchison (zajímavý Leo G. Carroll), ředitel Green Manors a uznávaný psychiatr na nuceném odchodu do penze. Z dalších rolí: Constanciin kolega a neúnavný nápadník Dr. Fleurot (John Emery), ochotný a zmatený detektiv newyorského hotelu Empire State (Bill Goodwin), nevyzpytatelná pacientka sanatoria Mary Carmichael (zajímavá Rhonda Fleming), spolehlivý zřízenec ústavu Harry (Donald Curtis), nebezpečný pacient s komplexem viny Garmes (Norman Lloyd), neurvalý svůdce z Pittsburghu (Wallace Ford), vyšetřující detektivové poručík Cooley (Art Baker) a seržant Gillespie (Regis Toomey), či další psychiatři z Green Manors Dr. Graff (Steven Geray) a Dr. Hanish (Paul Harvey). Rozdvojená duše má jedinečnou atmosféru odvrácené strany lidské duše a zlomyslně hravý průběh děje. Amnézie, komplex viny, romance, prestiž. Příjemné, nikoli výjimečné. (07.09.2009)

Ten scénář je místy celkem divný a nelogický (třeba v tom, jak jednoduše nového ředitele mohl nahradit někdo úplně jiný), občas jsem se s tím smířil a občas vůbec, stejně tak i u nahodilých posunů v charakterech postav, ale jinak tomu snad ani nemám co dalšího vyčítat a hodně se mi to líbilo. Atmosféru to má dost podmanivou, napínavé je to skutečně hodně, povedený je i ten příběh (i když se ne vždy vyvíjí nejlíp), natočené a zahrané to má Hitchcock jako tradičně dokonale a zajímavé inovátorské prvky tu má taktéž - a to nejen po filmařské stránce, ale taky v příběhové, protože téma psychoanalýzy je pro něj dost originální, stejně taky i tak prostředí psychiatrické léčebny. A i přes určitou, do jisté míry odpustitelnou plochost postav to v sobě opravdu má i něco psychologického, takže jsem spokojený i v tomto směru. A snová scéna, na které se podílel i Salvador Dalí, je už jen třešničkou na dortu, i přes to, nakolik tenhle film sám Hitchcock považuje za nepovedený. Má jisté mínusy, bez kterých by to mohl být naprosto geniální film, ale jinak se mi to hodně líbilo a dost jsem si to užil i tak. 4* (03.07.2022)