Rozdvojená duše

Až záverečná pol hodinka prebrala k životu. Do daného momentu mi to strašne pripomínalo Hitchcocko-v neskorší snímok "Marnie", v ktorom hlavná postava prepadla svojej duševnej deformácii na základe nejakého vizuálneho "spúšťača". Tu sú to tmavé čiary na bielom podklade, tam to bola červená farba. Akoby Alfréd čerpal námet zo samého seba. No a keďže tamtomu som udelil tri, pri tomto neurobím výnimku. (10.07.2017)

Dalsi kvalitni film z nekonecne lihne Alfreda Hitchcocka. Tentokrat film o psychoanalyze schizofrenniho Gregoryho Pecka, ktery spolecne s Ingrid Bergman predstavuje vyborny filmovy par, jejim hereckym kvalitam ovsem vice nez zdatne sekunduje dr. Brulov (Michael Chekhov). Spoluprace na realizaci surrealistickeho snu s malirem Salvadorem Dalim se velmi zdarila a je ozdobou filmu (skoda, ze z casovych duvodu byl sen znacne sestrihan). Kamera je vyborna a zaverecna scena s revolverem se take povedla a zaujala me. Duvod, proc nedavam plne hodnoceni je v nevyrazne atmosfere (zvlast k prostredi v jakem se dej filmu odehrava) a nedostatku napeti. (11.08.2012)

Spojení Hitchcocka s Ingrid Bergman a Gregory Peckem snad nemohlo skončit špatně, i když to mohlo být o něco lepší. Film o muži, který zaujme místo ředitele sanatoria a následně je prohlédnut jako neznámý cizinec, který možná zabil zmizelého pravého nástupce ve vedení ústavu. Za krátkou dobu však dokázal okouzlit přední psycholožku, která do něj vkládá nejen naděje na jeho vyléčení, ale také své srdce. Film má příjemnou atmosféru, která se stává naprosto úchvatnou snad jedině ve fantaziích Pecka, které psycholožka se svým učitelem studují a při kterých pomáhal Salvador Dalí, což je mimochodem velmi znát i pro neznalé jeho stylu. Rozdvojená duše dokazuje, že i silný muž vzhledem a jménem (holt Gregory Pack...) může být tou postavou, kdo potřebuje pomoc od na pohled křehké psycholožky. Režie samotného Hitchcocka je skvělá, v několika okamžicích úchvatná, ale výsledný dojem stále není tak úchvatný, jak u jeho filmů očekávám. (05.10.2008)

Muž k dívce: „A co oběd, co si dáte? Šunku nebo jitrnici?“ Dívka s blaženým výrazem odpovídá: „Jitrnici“ . Tohle není scéna z prvorepublikové české komedie (ani z porna), tohle je jeden z mnoha důkazů naprosté nefunkčnosti snímku Rozdvojená duše. 55% Zajímavé komentáře: Gemini, Faidra, Barak (07.09.2007)

Hitch ví, jak se dělá atmosféra a má výbornou schopnost vyprávět příběh, to mu nemůže nikdy nikdo odpárat. Jenže tady se nedoplácí na režii, ale na scénář. Takže ať ta dvě hlavní kuliočka kulí ta svá očka jakkoli podmanivě, nic mi nesebere ten nepříjemný dojem parodie na psychoanalýzu a dobrýtra z celé té veleslavné emancipace, s níž se museli chudáci muži po druhé světové začínat smiřovat a sžívat. Nejsem psycholog, psychoanalitik, ani psychopat, ale tak nějak jsem se nemohl zbavit dojmu, že do téhle čarodějné vědy nemá sebemenší vhled ani nikdo ze spellboundovského ansáblu. No a mladá krásná emancipovaná a talentovaná psychiatrička, co, s vkusem Bergmanovic Ingridce vlastním, odbývá své kolegy-nápadníky, a se lstivým pobavením využívá hotelového detektiva hrou na oddanou domácí puťtku, ta tomu teprve dala korunu, protože jestli byl jeden z režisérových záměrů vykreslit silnou moderní ženu (a scénka z hotelu mě v tom pocitu utvrdila), neměla se z ní po chvíli vyklubat amorem střelená kráva. Tyhle dva nedostatky na kráse bych ale filmu s radostí odpustil. Přibližně v 90. minutě jsem se v celku spokojeně rozvaloval v křesle a vyslovil nahlas obavu: "Hlavně, aby to nepřišlo s nějakým pseudošokantním závěrem." Když pomineme stupiditu novotvaru pseudošokantní a posuneme se o 8 minut dále, zjistíme, že se moje tušení potvrdilo a tím odsoudilo Rozdvojenou duši na vrakoviště nadějných filmů - do Průměru. (13.12.2013)